„Eisner uveřejnil dohromady víc než 17 textů, v nichž se v různé šíři vyrovnával s Durychovými valdštejnskými texty. Většinou šlo o recenze románu v česko- a německojazyčných novinách a časopisech. Jak jsem už zmínil, Eisnerovo chápání role překladatele v případě Bloudění se blížilo spíš roli spoluautorství,47 neboť text korigoval a přepracovával. Po své redakci, zaměřené na redukci „přemíry dat a narážek“, konstatoval, „že »Bloudění« takto ochuzené získalo na sevřenosti a […]
Obecným základním rysem většiny webových textů je totiž „konverzační tón“. A v textu psaném konverzačním tónem vskutku nemá trpný rod co pohledávat. Mentorující copywriteři v této souvislosti často citují Orwellovu zásadu (převzatou do styleguidu The Economist) „Nikdy nepoužívejte trpný rod, když můžete použít činný.“ Už tady bych ale položil akcent na podmínku „KDYŽ MŮŽETE“. Orwell netvrdí: „Nepoužívejte nikdy pasivum.“ Tvrdí: „Nepoužívejte pasivum, když můžete stejně dobře použít činný rod.“ Implicite […]
Tak se zase vynořil z přítmí Karmelitské učitelský kariérní řád. Starý zmetek vystřídal zmetek nový. Ale pěkně ověnčený hesly jako za první pětiletky „Motivovaný učitel s jasnou vizí osobního profesního růstu“. Tou vizí profesního růstu jsou dva kariérní stupně. Nazvat příchozího absolventa (v ministerské hatmatilce „začínající učitel“) kariérním stupněm (KS) 1 nic přece neznamená. Po zjednodušeném atestačním řízení (?) se každý (a co když ne?) stane „samostatným učitelem“ v KS 2. A […]
Článek ZDE. Převzato z časopisu Český jazyk a literatura, č. 2/2016.
Obsah čísla Stati a články Jaký byl 41. ročník Olympiády v českém jazyce? K. Rysová (ZDE). Vančurova Pole orná a válečná v soukolí dobové kritiky, J. Poláček Otázka, zejména pádová, nejen ve výuce cizinců, M. Hrdlička Ľudovít Štúr – učitel slovenštiny, J. Lomenčík Z praxe našich škol Pokušitel Christian Morgenstern, B. Hoffmann Diskuse Částice a jazykové mýty, P. Sojka – L. Janovec Z nové české literatury Sedm statečných?, E. Gilk Z jazykové poradny Ústavu pro […]
„Nejprve je nutno říci, že můj názor prošel poměrně bouřlivým vývojem, také proto, že jako anglistka/bohemistka sedím tak trochu na dvou židlích. V počátcích vysokoškolského studia jsem se zprvu vehementně přikláněla k tomu, že prznit cizí jména českými koncovkami by snad mělo být i trestné. Ovšem hned s prvním větším překladem mi došlo, že idea zachovávat v českém textu cizí příjmení v nezměněné podobě funguje mnohem lépe v teorii než […]
„Nic proti cizí řeči. My děti od počítačových obrazovek jsme zvyklé, že na nás postavy ze seriálů mluví výhradně anglicky, a posléze je v běžné konverzaci snaživě napodobujeme. Nejčastěji ve virtuálním světě zamořujeme své promluvy snadno nahraditelnými adjektivy, ať už mluvíme o „awesome“ postavě z právě rozečtené knihy, nebo o „scary“ sekvenci v hororovém snímku. Avšak od médií, ke kterým má přece jen přístup více lidí než do mojí soukromé konverzace, očekávám méně ležérní […]
„Jak už jsme psali, bývají dospělí hrdinové v díle Jaroslava Foglara často zachyceni v negativních konotacích. Nerozumí světu dětí, ale nejde jen o to. Naposled na věc upozornil loni badatel Tomáš Vučka ve své přínosné publikaci Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara (…), a zatímco dětští protagonisté foglarovek mnohdy jednají s dospělými až moc pokorně, ba poníženě, tito naprosto nevynikají laskavostí ke světu chlapců; až na výjimky […]
Dotaz: Vážená poradno, zajímalo by mě prosím, jaký je pravý smysl rčení „Kolik třešní, tolik višní“. Pan. L. H. Odpověď ASČ: Snad nezaškodí čas od času odlehčit i tak vážnou záležitost, jakou je jazyková poradna a jazyk vůbec. Tento dotaz jistěže zavání recesí, ale do naší poradny dorazil a byl podepsán. Zaujal mne proto, že jsem se kdysi pod vlivem známého českého filmu skutečně zajímal o to, co tedy v japonštině toto […]
