01  duben, po celanovi   z rostlin především člověk, se rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku mord, polovičatý úspěch světa   – na smrt je pozdě, v barvě mužského semene. po nocích, když vrací se potlučená   přestříkneš ji sám, srdce ženy je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce tango tmy zúročené v loučích       […]