„Kategorií posesivity rozumíme předjazykové, obsahové[2] přivlastňování nebo přivlastnění objektů především osobám.[3] Kategorie posesivity takto vymezená je vázána na vztah vlastníka (majitele, posesora) a vlastnictví (majetku), jde tedy o elementární společenský vztah.[4] Sekundárně se přivlastňuje také zvířatům (živočichům) a neživým objektům, např. při jejich personifikaci v pohádkách (bajkách), srov. ježkova chýžka, mravenečkův med, liščina bouda, sluncův palác apod. Posesorem bývá i právnická osoba, např. univerzita.“ Článek byl publikován v časopise Slovo a slovesnost, roč. 46, č. 1
Ze studie, publikované v časopise Česká literatura, 2/2014: I když připouštíme v plné míře mravní závadnost Sabinova konfidentství, šlo nepochybně o činnost probíhající v rámci zákona a žádoucí pro stát. Jen státní soudy také směly vynášet tresty, kdežto opoziční „národní soud“, jak byl později tento orgán titulován v tisku, si zjevně podobnou pravomoc osoboval neprávem. Pro představitele české kultury bylo ovšem nemožné žádat legální cestou policii, aby je zbavila dohledu […]
Je frontální výuka opravdu zastaralá a takové zlo, jak píší čeští novináři a tvrdí tzv. pedagogičtí progresivisté? Je badatelsky orientovaná výuka jedinou správnou cestou? Má učitel ustoupit do pozadí vyučovacího procesu? Jak vypadá výuka v jedné obyčejné škole v Anglii? Odpovědi na tyto otázky a mnoho dalších zajímavých informací přináší rozhovor Jitky Polanské s Pavlem Bobkem, absolventem politologie na FF UK a německo-rakouských studií na FSV UK, který v roce […]
Dotaz:Obracím se na Vás s žádostí o radu. Učím na základní škole prvním rokem a nejsem si jistá, jakým způsobem učit rozdíl mezi číslovkou a příslovcem málo, mnoho.V příloze přikládám fotografii vysvětlení v učebnici: ve spojení s nepočitatelným předmětem je to podle učebnice příslovce (málo času), ve spojení s počitatelným předmětem je to číslovka (málo slov).Toto pojetí se mi nezdá. Já jsem měla vždy za to, že je to přesně […]
Rozhovor s Libuší Heczkovou vedl Jan Bělíček; časopis Alarm: (…) Třeba v angloamerické literatuře se klasikové a klasičky 19. století často čtou mezi řádky. Hledají se v nich pasáže týkající se sexu, přestože se o něm v jejich románech nikdy nemluví přímo. Jak je na tom v tomto ohledu naše zkoumání české literatury 19. století? Je tenhle přístup vůbec produktivní? U Němcové se tyto věci hledají často. Je to lákavé a může to být i produktivní. Když chtějí ve zmíněné […]
Jazyková a literární poradna Asociace češtinářů byla založena v květnu 2013 na základě smlouvy ASČ s Ústavem pro jazyk český Akademie věd České republiky. Jazyková poradna ÚJČ byla již roky předtím zcela zahlcena nesčetnými dotazy uživatelů naší mateřštiny a pracovníci ústavu se nemohli plně koncentrovat na vlastní výzkumnou práci. Asociace češtinářů tak po dohodě s ÚJČ převzala část jeho poradenské agendy.Původním záměrem bylo zodpovídat především dotazy týkající se výuky českého jazyka a literatury […]
Metodická příručka Možnosti integrace ve výuce českého jazyka představuje praktický nástroj pro učitele, kteří uvažují o integraci jazykové a slohově-komunikační (a ev. též literární) výchovy. Reaguje na problém základních kritických míst ve výuce češtiny a ukazuje učitelům, jak je možné učivo mluvnické a slohově-komunikační (ev. též literární) funkčně organicky propojovat. (Anotace) Stanislav Štěpáník, Markéta Krčmářová, Jana Polčáková: Možnosti integrace ve výuce českého jazyka
O novém čísle Jazykovědných aktualit, jak zacházet se zkratkou PES a další zajímavé dotazy z jazykové poradny, rodinný slang, koronavirové novotvary…
Jako volné pokračování knížky Anebo jen nezvyk? připravil „týž realizační tým“ spojený básněmi spisovatele a kabaretiéra Jiřího Weinbergra, bývalého matematika, soubor Jak stalagnát!. Více než šedesát krátkých či kratších textů psaných vázaných veršem, řazených abecedně podle názvu (tvořeného prvním veršem), autor doporučuje číst „nejlépe v tichém prostředí a v duchu nahlas“. Recenze Josefa Soukala Ukázky z knížky Texty Jiřího Weinbergra viz též zde, zde, zde, zde či zde.
