Dotaz:Prosím o objasnění pro učitele na 1. stupni, zda zvratné sloveso směje se je slovesný tvar složený či jednoduchý. Jsou literatury, které se rozcházejí.Děkuji a jsem s pozdravemP. H. Odpověď ASČ:Za složený tvar slovesný se pokládají tvary jako nesl jsem, byl bych nesl, budu nést, je nesen. Pokud jde o dotazovanou zvratnou podobu slovesnou, držel bych se pojetí poslední nezpochybnitelné normativní příručky, Havránkovy-Jedličkovy České mluvnice, v níž se na str. […]
Dotaz: Dobrý den, nemůžeme se s kolegyní shodnout na větných členech v této větě: Největší planeta Jupiter má atmosféru složenou převážně z vodíku a helia. Prosím o Váš názor. Děkuji. S pozdravem Mgr. H. D. Odpověď ASČ: Dobrý den i Vám. Na kterých větných členech konkrétně se nemůžete shodnout? Jediné možné problémy bych viděl: a) ve spojení planeta Jupiter. Podle akademické Mluvnice češtiny 3 jde o přístavkové (apoziční) spojení. Pak by ovšem bylo […]
Novodobému Williamu Faulknerovi, spisovateli dusného Jihu USA, postapokalyptikovi, jednomu ze čtyř nejvýznamnějších soudobých amerických spisovatelů, tomu, který nedává interview, nepoužívá uvozovky a v jehož dílech si podává ruce temnota a krutost s nadějí, tedy Charlesi Josephu (Cormacovi) McCarthymu, patří téma zářijového HOSTa. Na jeho počátku přibližuje McCarthyho životní i tvůrčí osudy Michal Svěrák, poté se Hana Řehulková v rozhovoru s překladatelem Martinem Svobodou věnuje peripetiím českého překladu Krvavého poledníku a McCarthyho autorskému stylu […]
HOST 6/14 Géniu loci severních Čech a jeho reflexi nejen literární je zasvěceno téma červnového HOSTa. V jeho úvodu přináší Ivo Harák svůj osobitý pohled na sever Čech „v kontrastech (nejen) literárních“, Patrik Linhart se snaží poeticky postihnout novější vývoj této enklávy a jejích obyvatel, resp. „běsy a krásy českého severu“ a také vytváří svébytnou koláž z výroků a postřehů umělců o severních Čechách. Text Pavla Koukala z r. 2011 popisuje proměnu severočeské […]
Překvapivě dobrou úroveň má už delší dobu třístránkový Salon, pravidelná čtvrteční literární a kulturní příloha Práva. Z obsahu posledních čísel vybíráme tři texty: První z nich ukazuje, že jsou u nás ještě fejetonisté či sloupkaři, jež stojí za to číst, druhý se mj. dotýká romské otázky a výzkumu, který mezi středoškoláky provedl Člověk v tísni, třetí přináší zajímavé informace o autorovi knihy Cesta Malého stromu; poslední článek se souhlasem autora […]
Dotaz: Milí kolegové v poradně ASČ, můj dotaz se týká asimilace znělosti souhlásek. Jako středoškolský češtinář a Moravan se jen těžko smiřuji s vysvětlením, že souhlásková skupina sh- na začátku slova se v Čechách vyslovuje jako [sch], tedy v naprostém rozporu se „zákonem“ regresivní asimilace v češtině, a že se tento způsob výslovnosti vlivem bezpříkladné pragocentralizace televize a rozhlasu rozšiřuje i na Moravu a ovlivňuje jazykové projevy zejména mladších mluvčích. […]
Dotaz: Prosím o radu, jak mám vyslovovat jméno spisovatele Zusaka. Paní R. H. Odpověď ASČ: Australský spisovatel Markus Frank Zusak (nar. 23. 6. 1975 v Sidney) je syn německé matky a rakouského otce, kteří emigrovali do Austrálie koncem padesátých let 20. století. Jeho nejznámější knihou je román Zlodějka knih (The Book Thief, 2005); byl přeložen do více než 30 jazyků. Česky vyšly i romány Posel (The Messenger, 2002 ) a Roky pod psa (When Dogs Cry, 2005). […]
Dotaz: S kolegy se přeme, kdy bylo zavedeno přechylování ženského příjmení v Čechách. Bylo zavedeno za Marie Teresie nebo později? Pan P.Š. Odpověď ÚJČ: Dotaz jsme pro jeho odbornou náročnost přeslali naší partnerské organizaci, Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Citujeme odpověď: „Přechýlená“ podoba u ženských jmen se objevuje již dlouho před josefinskou reformou, která v roce 1786 zavedla povinné užívání rodinných (dědičných) příjmení. Byla to totiž velmi častá forma […]
Co s českou klasikou? Na to se ptá téma květnového HOSTa, jež zkoumá současnou hodnotu klasické české literatury. K výuce literatury a jejímu smyslu se v rozhovoru s Ivo Michalíkem ikonoklasticky vyjadřuje literární historik Václav Vaněk, poukazuje při tom na banalizaci vnímání děl i autorů a selhání škol při výuce literatury. Adaptace děl české literární klasiky z hlediska popkultury je analyzována v článku estetika Ondřeje Krajtla. Literární historik Jiří Flaišman představuje projekt KHE – Kritické hybridní edice, […]
