Slunečník do deště Názvem knížky svých sonetů – Červené paraplíčko – odkazuje Jiří Žáček k prosluněnému „erotickému“ obrazu Josefa Mánesa a zároveň jakoby k lepším časům, které si asi každý nosí v sobě – jako vzpomínku, nebo jako přání. Sentimentem, nostalgií ani drásavými sny však tenhle příjemně kapesní svazek rozhodně nepřetéká. Ani pozérskou zašifrovaností. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří umějí (rozuměj: ovládají řemeslo, ctí jazyk a nechybí jim obraznost a esprit) a […]
Aktualizováno: „Jak vypadá mediální budoucnost literatury? Je jasné, že starosvětská představa obsáhlých esejisticky vystavěných autoritativních kritik pokrývajících téměř vše, co se kde literárně šustne, se důsledně míjí s realitou, kde humanitní vzdělání prudce devalvuje (ano, souvisí to s populární a levnou nadprodukcí absolventů humanitních fakult). Náznaky budoucnosti jsou nicméně různé.‟ Eva Klíčová: Mediálně nepoužitelný endemit, ZDE. „Z dystopií, které se pak zabývají přímo literaturou a knihami, je nejznámější román Raye […]
„Češi patří mezinárodně k nejvýkonnějším čtenářům. Jak to v mezinárodním srovnání vypadá s českými dětmi? Výsledky výzkumu „České děti jako čtenáři“, který proběhl v letech 2013 a 2014, jsme porovnali s vybranými zahraničními výzkumy, které byly provedeny na podobně reprezentativním vzorku dětí — jednalo se například o výzkumy z Velké Británie (2012) a USA (2012). Je možné konstatovat, že základní trendy jsou shodné: jedná se zejména o klesající zájem o čtení mezi dětmi ve věku 11—14 let a vyšší procento pravidelných čtenářek mezi […]
Poslední ze čtveřice úvah terciánů Gymnázia Ústavní v Praze měla při „autorském čtení‟ ve třídě největší bezprostřední ohlas. Na bystré, hravě groteskní či lehce provokativní nápady Karolíny Suskové jsou její spolužáci zvyklí, přesněji – těší se na ně. Ne všechny v psané podobě vyjdou tak, jak si autorka představovala, ale při četbě jejích prací se češtinář nikdy nenudí. Mnoho lidí píše úvahy o závažných problémech lidstva, například jestli bylo dřív […]
Fantastické, anti-realistické či surrealistické povídky spisovatelky, která je jednou z průkopnic čínské avantgardní literatury 2. poloviny 80. let 20. století, jsou plné fyzické špíny a chladu na rovině mezilidských vztahů a „nočních můr“, jež jsou fascinujícím, chvílemi hororovým, jindy až groteskním představením, které se neodehrává za zrcadlem, ale spíš v jeho odrazu. Její eseje o literatuře, umění a životě nekompromisního čínského spisovatele pak obecně ilustrují autorčin navýsost specifický přístup k tvorbě. Povídka […]
„Eisner uveřejnil dohromady víc než 17 textů, v nichž se v různé šíři vyrovnával s Durychovými valdštejnskými texty. Většinou šlo o recenze románu v česko- a německojazyčných novinách a časopisech. Jak jsem už zmínil, Eisnerovo chápání role překladatele v případě Bloudění se blížilo spíš roli spoluautorství,47 neboť text korigoval a přepracovával. Po své redakci, zaměřené na redukci „přemíry dat a narážek“, konstatoval, „že »Bloudění« takto ochuzené získalo na sevřenosti a […]
Obecným základním rysem většiny webových textů je totiž „konverzační tón“. A v textu psaném konverzačním tónem vskutku nemá trpný rod co pohledávat. Mentorující copywriteři v této souvislosti často citují Orwellovu zásadu (převzatou do styleguidu The Economist) „Nikdy nepoužívejte trpný rod, když můžete použít činný.“ Už tady bych ale položil akcent na podmínku „KDYŽ MŮŽETE“. Orwell netvrdí: „Nepoužívejte nikdy pasivum.“ Tvrdí: „Nepoužívejte pasivum, když můžete stejně dobře použít činný rod.“ Implicite […]
Tak se zase vynořil z přítmí Karmelitské učitelský kariérní řád. Starý zmetek vystřídal zmetek nový. Ale pěkně ověnčený hesly jako za první pětiletky „Motivovaný učitel s jasnou vizí osobního profesního růstu“. Tou vizí profesního růstu jsou dva kariérní stupně. Nazvat příchozího absolventa (v ministerské hatmatilce „začínající učitel“) kariérním stupněm (KS) 1 nic přece neznamená. Po zjednodušeném atestačním řízení (?) se každý (a co když ne?) stane „samostatným učitelem“ v KS 2. A […]
Článek ZDE. Převzato z časopisu Český jazyk a literatura, č. 2/2016.
