V rámci článku Neargumentujte v diskusi o zákazu mobilů ve školách Spitzerovou Digitální demencí!, publikovaném na webu pedagogicke.info, je citována recenze Michala Rybky (z r. 2014), v níž se objevuje následující výčet nebezpečí spojených s novými technologiemi: Redukce objemu práce, která vede k nárůstu nezaměstnanosti. Globalizace vzala práci méně vzdělaným, nástup umělé inteligence ji bude brát i vzdělaným. Budoucností světa, ve kterém bude objektivně málo práce, se ale zatím zabývá […]
Neuvěřitelná aféra se rozhořela ohledně údajného vysílání pornografie ve veřejnoprávním rozhlase. Neuvěřitelná tím, že se vůbec někdo pokusil škrtnout zápalkou a rozdmýchává oheň. Je útok některých rozhlasových radních na Český rozhlas jen výrazem zákulisních snah o změny třeba na manažerských postech, nebo předzvěstí časů, na které jsme už zapomněli? Bude v Česku ohrožena svoboda slova? Z otevřeného dopisu překladatelky Michaly Markové Radě Českého rozhlasu: „Ráda bych podotkla, že je poněkud […]
Na webu pedagogicke.info je dostupná diplomová práce Jany Frödové Nezisková organizace EDUin jako aktér vzdělávací politiky (obhájena 2017 na FF MU). V diskusi k ní se mj. objevila následující citace a komentář k ní: „Strategie EDUinu v rovině aktéra vzdělávací politiky především spočívá v tom být viditelný na mediální úrovni. Postup tedy nespočívá v tom přenést sdělení k veřejnosti, která by následně vyvíjela tlak, ale obráceně. Ze sdělení je třeba […]
Procházet se po centru města a dívat se jen do výšky očí je smutné. Většinou vidíte zašedlé sokly, oloupaná vrata domů, na všem mizerně vysprejované tagy. Když se ale donutíte zaklonit hlavu, otevře se vám nový svět. Najednou ze země vyroste architektura. Městské domy bývají krásné, akorát to v úzkých ulicích není vidět. Nemůže mít každý barák štěstí jako Hradčana, aby dostal vlastní kopec. Dívat se při procházkách do výšky sice […]
Porota Státní ceny za literaturu se rezignací spisovatele a literárního vědce Petra Hrušky a některých dalších členů prakticky rozpadla. Počin několika porotců – motivovaný politickými poměry u nás – vzbudil dost vášnivé diskuse, jež jsou i příspěvkem k tématům, jako je vztah politiky a kultury či angažovanost spisovatele (umělce) v dnešní době. Přinášíme proto výňatky z některých prohlášení, komentářů či anketních vyjádření, doplněné příslušnými odkazy. Celou kauzu se snaží zrekapitulovat […]
Z odpovědi MŠMT (ze dne 20. července 2018) na červnový dopis ASČ vyjadřující stanovisko našeho sdružení k maturitním zkouškám: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v současné době komunikuje k tématu ukončování středního vzdělávání s odbornou veřejností, tj. především s představiteli asociací středních škol, se zástupci vysokých škol a zaměstnavatelských svazů, dále se zřizovateli škol i s pracovníky z ostatních ministerstev, a to zejména na bázi meziresortního připomínkového řízení k prováděcí vyhlášce. V podzimním období by pak měla […]
Aktualizované poznámky neúnavného Iva Fencla k tvorbě Jaroslava Foglara, tentokrát zejména k pasáži líčící odhalení „půdních zbytků“ Maxmiliána Drápa Rychlými šípy: Zda ovšem Jaroslav Foglar tenkrát skutečně opisoval, nevíme. Oba texty (Laurie; Doyle) česky již vydány byly, avšak osobně věřím spíš tomu, že spisovatel příběh vyslechl někde u táboráku, přičemž hoch-vypravěč asi neupřesnil, že jej napsal někdo konkrétní; to se přece u ohňů nedodává. Navíc mi Foglar kdysi napsal dopis, […]
Fiktivní encyklopedii Blues 1890–1940 tvoří jedenapadesát portrétů smyšlených bluesmanů. Mezi jejich osudy prosvítá životní příběh muzikanta a hazardního hráče Roberta Boyera. Původním záměrem bylo pokusit se ukázat, že poezie nemusí být obsažena pouze v básních a proto si Šanda zvolil tu nejsuchopárnější formu, a sice slovníková hesla. Mystifikaci z Blues 1890–1940 vytvořili až dodatečně hudební publicisté, především Ondřej Bezr. Jeho článek v časopise Rock & Pop odstartoval sérii muzikologických polemik: Mezi […]
Z našeho archivu: Josef Soukal: O životě, kde se nevodí za ručičku „To mě vždycky naštve, když mi někdo podsouvá, že my postižení dokážeme kolikrát víc než ti zdraví. Jako by to byl nějaký heroizmus, když člověk odmítá sedět doma a spokojeně si užívat rentu,“ říká Andrej, alter ego spisovatele Jána Rakytky (nar. 1960), v próze Slepec. A na jiném místě se k životu nevidomých vyslovuje odlehčeněji: „Když vás tak vidím, říkám […]
