Na webu pedagogicke.info je dostupná diplomová práce Jany Frödové Nezisková organizace EDUin jako aktér vzdělávací politiky (obhájena 2017 na FF MU). V diskusi k ní se mj. objevila následující citace a komentář k ní:

„Strategie EDUinu v rovině aktéra vzdělávací politiky především spočívá v tom být viditelný na mediální úrovni. Postup tedy nespočívá v tom přenést sdělení k veřejnosti, která by následně vyvíjela tlak, ale obráceně. Ze sdělení je třeba udělat téma, které osloví politiky a následně se o něm bude diskutovat, čímž se osloví i veřejnost. Prostředkem k dosažení tohoto cíle je být neustále vidět a slyšet. Tomáš Feřtek to nazývá „strategií tří indiánů“ „tři indiáni běhají okolo kovbojského tábora, až to vypadá, že jich je padesát. To je pro ty menší neziskové organizace docela důležitá věc“.“

–

Feřtek to nazývá „strategií tří indiánů“
Tedy to si pytlici musejí přečíst, i kdyby čert na koze seděl. Už jen podle uvedených citací to bude výživné počtení zásadního významu.
Strategický cíl pitvané neziskové organizace spočívá v mediální viditelnosti. To je přesné. Mediální viditelnost. K dosažení tohoto cíle ze sebe protagonisté klidně udělají tatrmany, kteří křepčí před televizními kamerami ozdobeni čelenkami z pestrobarevných per tomahavky svojí výmluvnosti mávaje a do mikrofonů melou a melou tisíckrát omleté nabiflované fráze bez obsahu, aby se v jedné větě bez oka mrknutí třikrát popřeli. Taktiku vysokorychlostního přebíhání z televizních a rozhlasových studií do redakcí novin a časopisů a nazpátek pak učeně nazývají strategií. Že neustále motají strategii a taktiku, aniž by kdy tušili, co je co, je nezajímá, což je ostatně všeobecný stav.
Pravdou zůstává, že byť poněkud trdlovité přiznání se k tomu tatrmanství zaslouží když ne přímo uznání, tak pozornost určitě. Odborníci na vzdělání, konzultanti a auditoří se sice přirovnávají ke kompetentním indiánům, ale ve skutečnosti vypadají spíš jako komické figurky typu ‚lovec motýlů Lord Castlepool‚.