Publikováno v časopise Slovo a slovesnost, 2005/4; článek ZDE. O kodifikaci ZDE.

„Předsedkyně Rady Ústavu pro jazyk český AV ČR PhDr. Markéta Pravdová zasvětila českému jazyku svůj život. Přednáší, publikuje, bádá, odpovídá lidem v jazykové poradně. Trochu ji zlobí, že se nedbá na správné užívání češtiny ve veřejných sdělovacích prostředcích a že se vulgarizuje politický prostor.“ Úvodní text Andrey Zunové k rozhovoru s Markétou Pravdovou v Právu.

Publikováno v časopise Slovo a slovesnost, 2005/4; ZDE. Předchozí příspěvky ZDE a ZDE, úvodní slovo ZDE.

Publikováno v časopise Slovo a slovesnost, 2005/2; ZDE. Předchozí příspěvky ZDE, úvodní slovo k celému seriálu ZDE, další příspěvky ZDE.

Petra Tomanová pro Reflex připravila příspěvek, který určitě nepřečtete jen tak: Když písmenka nepostojí. Vyzkoušejte si dyslexii na vlastní oči.

Seriál příspěvků o kodifikaci otevíráme třemi články Františka Čermáka, které byly publikovány již před otevřením diskuse na stránkách časopisu Slovo a slovesnost: František Čermák: Obecná a spisovná čeština: Poměr, funkce a metodologie, ZDE. František Čermák: Obecná čeština: je součástí české diglosie? ZDE. František Čermák: Preskriptivismus: Variabilita versus stabilita, faktory a problémy, ZDE.

„Lingvistka Jana Matúšová (55), jež svou vědeckou kariéru spojila s Ústavem pro jazyk český, kde v letech 1986-2010 pracovala v onomastickém oddělení, přišla s monografií nazvanou Německá vlastní jména v češtině (Nakladatelství Lidové noviny, 318 stran). Je to poutavě napsaná popularizační práce stojící na solidních odborných základech. Paní Matúšová rozdělila svou práci na tři oddíly: […]

Jak vidíte, jakožto lingvista, roli češtiny v budoucnosti? Obávám se, že čeština bude postupně z odborného diskurzu a vědy vlivem angličtiny vytlačována. Používání češtiny bude ovlivněno exponenciálně narůstající negramotností populace – děti málo čtou, mají proto špatnou slovní zásobu, nedokážou se výstižně vyjadřovat. V tomto směru nejsem optimista. Vladimír Petkevič v rozhovoru pro Salon Práva: Lingvista Vladimír Petkevič o svém prastrýci Vladimiru […]

„Takové ťuk ťuk totiž vyžaduje různé reakce, ozve-li se za dveřmi kanceláře, ordinace nebo právě kabinky na toaletách. Primární rozdíl je v tom, že zatímco do kanceláře máte vstoupit, pokud v ní někdo je, do kabinky naopak tehdy, pokud v ní nikdo není, a před ordinací, jejichž dveře bývají zvenku opatřeny koulemi, je třeba prostě čekat, co se […]