„Ministryně Valachová stále nedokáže překonat tradiční informační stereotyp: učitelé až nakonec. My, učitelé, kterých se kariérní řád dotýká nejvíce, nesmíme vědět, co se chystá. MŠMT nedokáže připravit a nabídnout opravdu otevřenou diskusi. O spoluúčasti učících učitelů nemluvě. Jako by jeden za drahé peníze připravený zmetek nestačil. Jako by ministryně neviděla škody, které právě neinformovanost přináší připravované inkluzi. Jako by právě taková diskuse nepomohla vytvořit tolik důležitou vzájemnou důvěru mezi učiteli […]
Příspěvkem věnovaným hovorové spisovné češtině upozorňujeme nejen na stále aktuálnější téma, ale i na Bohemistyku, polský časopis zaměřený na naši mateřštinu. Autor v článku mj. uvádí: „Celospolečenské vědomí stále uznává hodnoty spisovné češtiny. S tím jsou však bohužel v jistém rozporu snižující se dovednosti ovládání spisovné češtiny, a to zvláště v její hovorové podobě, což je především vina naší školy. Je však potěšitelné, že dnes převládající pocit ležérnosti, nezávaznosti začíná […]
V lednových příspěvcích se vrátíme do pozdního podzimu loňského roku, k pracím žáků jedné z tercií Gymnázia Ústavní v Praze. Téma pro úvahu si žáci volili sami a obsah a kompozici práce si mohli promyslet s dostatečným předstihem. Celek nabídl vedle textů s náměty napohled banálními či otřelými – jaké jméno zvolit pro křečka, úroveň školní jídelny – zamyšlení s tematikou, jež hýbe spíše světem dospělých. Matouš Neužil si vybral […]
„Od ledna 2016 se díky nekonečné moudrosti Ministerstva zdravotnictví i Ministerstva školství nesmí při výuce (a to ani na středních školách) používat při laboratorních pracích kyseliny a další „nebezpečné“ látky. Ach ano, svět je opět lepším, laskavějším a pro život bezpečnějším místem. Naše děti sice budou naší vinou vycházet ze škol ještě pitomější a pro život nepřipravenější…, ale … vlastně ne. Vždyť je tady mnoho nových předmětů, které se musejí […]
Znovu se vracíme k jednomu z nejvíce diskutovanějších témat tohoto roku, a to starším, ale stále aktuálním textem básníka Čeňka Pořízka. Ačkoli autor primárně sleduje cíle estetické, osobitě pojednal i způsob psaní proprií. Ve Starém Hrozenkově, v Novém Bydžově, ve Staré Boleslavi a v Mladé Boleslavi, na Starém Městě a na Novém Městě, všude jen stará a nová paka
O čem psal renomovaný jazykovědný časopis před půlstoletím? Dvě malá nahlédnutí budou snad zajímavá nejen obsahově, ale i jako doklad toho, jak relativní mohou být naše soudy. V tomto případě o bigbítu. Hana Prouzová: Titul, nebo kniha? ZDE Jaroslava Krasnická: Big beat ZDE
Zářijové Biblio přineslo osobní vzpomínku spisovatele Petra Šabacha na jednoho z předních českých nakladatelů – Ladislava Horáčka (17. 6. 1947 – 21. 7. 2015) Láďa Poznali jsme se v osmdesátých letech ve Středočeském nakladatelství a knihkupectví. Naše přátelství začalo okamžitě. Tak to někdy bývá. Láďa s sebou tenkrát neustále vláčel obrovskou tašku plnou všelijakých kostýmů, protože v té době natáčel s přáteli na nějakou tu obyčejnou kameru osmičku Váchalův Krvavý […]
„Byla sice zima, k nejbližšímu oceánu čtyři sta mil a kmenový meteorolog usnul nudou, ale v roce 1976 se i tak z nebe snesl hurikán a pořádně se do rezervace Spokaneů opřel, takže Victor vypadl z postele i ze svého posledního zlého snu.“ Když jsme ve státě Mississippi prchali před hurikánem, našel jsem v domě kamaráda Coreyho, který nám poskytl azyl, sbírku povídek začínající právě touhle větou. Venku se ženili […]
Aktualizováno – příspěvek doplněn o odkaz na autorčinu nobelovskou přednášku a článek Libora Dvořáka (viz níže). Světlana Aleksijevičová patří na Západě k nejznámějším postsovětským autorům. Důkazem jsou nejen četné překlady jejích knih do hlavních světových jazyků, ale i to, že se o ní již několik let po sobě mluvilo jako o žhavé kandidátce na Nobelovu cenu za literaturu – a letos ji opravdu dostala. Nicméně doma v Bělorusku nebyly až […]
