„V den třicátého výročí osobního života dostal Voščev výpověď z malého mechanizačního podniku, kde si zajišťoval prostředky pro své bytí. V propouštěcím listu mu psali, že je odvolán z výroby v důsledku nárůstu své nevýkonnosti a zádumčivosti uprostřed všeobecného pracovního tempa.“

Takto se otevírá zásadní, vizionářské dílo ruské literatury, v němž autor – v návaznosti na svůj předchozí počin, román Čevengur – už na přelomu 20. a 30. let postihl nesmyslnost a tragédii stalinského budování (či spíše „budování“) nové, údajně nejpokrokovější společnosti.

České vydání v nakladatelství Dauphin (jeho majitel Daniel Podhradský hovoří o Platonovovi jako o svém „milovaném“ spisovateli) uvádí v rámci základní charakteristiky edice mj. toto:

„Nejobyčejnější stavební objekt první pětiletky výstavby SSSR, ale také symbol stále hlubšího hrobu, hrobu lidskosti při ztrátě duše. Základový výkop věže, budované z těl stavitelů.

Mistrovské dílo autora legendárního Čevenguru, poéma v próze, protokol surreálné skutečnosti, tajuplný palimpsest, který mohl vyjít až dlouho po autorově skonu a dočkal se nezkresleného vydání až v novém tisíciletí.

Vychází v jednom svazku se studií ruské literární historičky Natalji Dužinové Průvodce Jámou.“

Jáma – ukázka

Natalja Dužinová: Průvodce Jámou – ukázka

Platonov, Jáma a jejich osudy (ediční dovětek překladatele)

Román a studii přeložil Bruno Solařík.

Nakl. Dauphin připravuje i nové vydání románu Čevengur, v překladu a s doslovem Bruna Solaříka.

O autorovi, Jámě a Čevenguru viz též v odkazech zde