Tady se nedá číst, řekl jsme si a nevytáhl jsem z batohu povídky Italo Calvina. Na pláži, kam jsme si koupili před obědem vstupenky, totiž mezitím začalo hrát rádio. Velmi hlasitě. Hudba, reklamy, heslovité zprávy. Blbé písničky s tou nejpitomější muzikou, jakou si umím představit. Ale i kdyby to nebylo tak špatné, bylo to moc nahlas. Je tady hodně mladých lidí. Opalují se, občas kolem proletí vodní skútr, obláčků na […]

Třetí číslo letošního ročníku (celkově ročník 96) se věnuje stejně jako předešlé fonetice, resp. ortoepii, dále dialektologii, lingvistické komunikaci, mluvě Moravanů v Čechách a přenesenému pojmenování reset; dva zajímavé dotazy přináší jazyková poradna. V podrobnějších informacích (ad…) se jako vždy zaměříme na ty příspěvky, jež mají bližší vztah ke středoškolské výuce českého jazyka a literatury. Tentokrát jich není mnoho. Články Veronika Štěpánová: Výslovnost cizích slov, vlastních jmen, zkratek a některé další fonetické […]

Dobrá adresa, „kulturně společenský časopis na internetu“, začal ve svém osmém čísle z r. 2012 zásluhou Michal Šandy uvádět cyklus komentovaných ukázek z děl současných českých autorů. Takto vznikla Čítanka Dobré adresy. Vzhledem k tomu, že byla inspirována projektem Tisíc a jedna kniha (který nakonec díky svižnější realizaci předešla) a že je vedena týmiž čtenářilibými záměry, rozhodli jsme se obě čítanky propojit. Na těchto stránkách tedy najdete odkazy na všechny doposud publikované díly Čítanky Dobré […]

hlasy v sušence Z čajové konvice vyskočí kuře po burgundsku a s kvikotem zmizí v lese, dívka odhání slunečníkem dvoumetrového mravence a on? Chechtá se jako šílenec, protože si před cestou dal papírek pod jazyk. A přitom ráno vypadalo tak slibně: obloha čistá, že bys po ní mohl bruslit, ani houby nekladly odpor. Kdo mohl vědět, že svačina vše pokazí. Snaží se jí uklidnit, ale atmosféra letního odpoledne je ta tam. […]

Právě kolem projíždí otevřená tramvaj směrem k Čechově mostu. Pérák s Jitkou se rozběhnou a naskočí na plošinku. Cestující jsou protektorátně zamlklí, jen dva němečtí vojáci se samopaly se hlasitě baví, okázale si užívají, že jsou tu pány. Když si jeden z nich všimne, že se na děj dívá holčička, křivě se na ni usměje a naznačí samopalem ta-ta-ta! – jako že celou tramvaj postřílí. Holčička se rozbrečí, maminka si ji přitáhne […]

moskytové skrytí jsou to vyhozeniny co se lépe sbírají. nikdo je nechce. muchomůrky zelené hříbky hlízovité a další. lidé jimi opovrhují. bojí se jich. kdo se bojí ať do lesa nechodí. plné lesy vyděšených pokřikují manželských hádek froptění profesorovo plížení vpřed s navijákem na ryby jako by se spletl milostné vzdychání a já s fotoaparathem fotím šmouhy divná abstraktna a přitom sbírám houby co nikdo nechce. ty doma na zahradě pohřbívám […]

Theodicea   Tak tomu pán Bůh od nepaměti chtěl   Někdo je kolář jiný kořál a třetí třebas hobojista   Spasení duší či i těl?   Žák neví tápe učitel   Jediná věc zdá se být jista Trpí stamiliony   Jsme z lepších stád snad nežli ony?   Schyluje se úž a úže nikdo už za nic nemůže   Snad nakonec přec přijde zřec a vyřkna Slovo vydechne a zemře zdá […]

Chvojtové se prodloužili stejně jako ruce hněvu který tudy volně proudil skrze úzké nosné slehy do vzduchových píšťal sloupů Našli vhodné průchodiště otevřené vlastní chůzi skrze tubus dutých táhel za prodyšnou dráhou kroků… Napnutými uchy Stočen pokračoval obvod slehů pro vzdálenost k čemukoliv co je něčím neúměrné mimo špice srostlých těles protažených hlavicemi do nástavných proluk Trupu… aby se tak slilo těsno přehozením vratných paží bez účinné samozměti… Pro budoucí […]

01  duben, po celanovi   z rostlin především člověk, se rozkřiklo listí. ve mně, žižkovském činžáku mord, polovičatý úspěch světa   – na smrt je pozdě, v barvě mužského semene. po nocích, když vrací se potlučená   přestříkneš ji sám, srdce ženy je bronz: kolektivní podzim. ze zvonů plíce tango tmy zúročené v loučích       02  na schodech, po celanovi   pes s otvory, nesdílí hovornost kosti, statistiku losa samovar opeřenec […]