Na základě dohody s předsedkyní Společnosti učitelů českého jazyka a literatury p. Lenkou Dohnalovou publikujeme prohlášení SUČJL k maturitním slohovým pracím, jež Společnost zveřejnila před nedávnem na webu EDUin. Přenášíme tak češtinářskou diskusi na češtinářské fórum. Zajímají nás samozřejmě i názory našich studentů.
Pod prohlášení kopíruji svůj komentář, jejž jsem zveřejnil původně rovněž na EDUinu. Paní Dohnalová na něj již reagovala obsáhlým e-mailem; prosím ji, aby svůj text zkopírovala do vlákna diskuse.
Jiří Kostečka
Prohlášení Společnosti učitelů českého jazyka a literatury k problematice zadání a hodnocení maturitních slohových prací
Státní maturitní zkouška se nás, učitelů českého jazyka a literatury, bytostně dotýká nejen jako jednotlivý výstup; ovlivňuje vyučovací proces v průběhu celé doby studia žáka. Akceptujeme s povděkem, že se koncept státní maturity neustále vylepšuje. Zvláště vítáme oznámenou spolupráci CERMATu a Ústavu pro jazyk český AV ČR. Nejbolestnější částí státní maturity však pro nás zůstává maturitní slohová práce. Proto bychom se chtěli vyjádřit k problematice jejího zadání a hodnocení. Ve svém prohlášení chceme navázat na iniciativu „Vraťme maturitu do škol“, která poukázala na problémy hodnocení slohových prací centrálními hodnotiteli CERMATu již v roce 2012.
1) Zadání maturitní slohové práce
Požadujeme zařazení jen jasně formulovaných slohových útvarů vycházejících z české tradice a z běžné školní praxe. Jedná se o tyto slohové útvary: popis, odborný popis, popis pracovního postupu, vypravování, charakteristika, líčení, úvaha, referát, výklad, reportáž, recenze, stížnost, motivační dopis s připojeným strukturovaným životopisem.
Z dosud předepsaných (či zadávaných) slohových útvarů bychom vyřadili polemiku a esej (problematické vymezení samotného pojmu a jeho obsahu) a nejasně definované smíšené útvary.
Navrhujeme také zvýšení časové dotace na zpracování maturitní slohové práce pro žáka ze stávajících 90 minut na 120 minut (žák nemusí využít plnou délku stanovené doby). Jsme přesvědčeni, že psaní, ve kterém má maturant projevit kvalitní zvládnutí tvorby textů, by nemělo být zatíženo přílišným časovým stresem (při stávající dotaci žáci nestačili zadání promyslet, vytvořit si koncept obsahu a formy a také text důkladně korigovat).
2) Hodnocení maturitní slohové práce
Pokud jsme kompetentní k výuce slohových prací, jsme také kompetentní je hodnotit; certifikát na tuto činnost máme. Centrální hodnotitelé nezaručují větší objektivitu než my, jsou pro nás anonymní. Slohová práce je navíc subjektivní, odráží se v ní osobnost studenta, kterou centrální hodnotitel nezná. Souhlasíme s tabulkami, které pomáhají zpřehlednit počet a typ chyb v pracích, ale nesmí se stát absolutním nástrojem hodnocení. K zaručení větší objektivity hodnocení je vhodná přítomnost dvou hodnotitelů ze školy (v případě neshody lze povolat třetí stranu – například hodnotitele z jiné střední školy nebo člena bohemistického ústavu). Jsme si však vědomi, že tento problém je nutné posuzovat v širších souvislostech spravedlivého hodnocení žáků, a že proto musí být dále promýšlen.
3) Termín konání maturitní slohové práce
Navrhujeme dřívější termín konání písemných maturit – slohových prací (březen), aby byl zajištěn větší časový prostor pro jejich hodnocení. Finanční ohodnocení hodnotitele by se mělo odvíjet od náročnosti tohoto úkonu a od jeho odpovědnosti odvést kvalitní práci.
Jsme přesvědčeni, že se pojetí i provádění maturitní zkoušky bude v dalších letech zdokonalovat, a jsme připraveni dál se zapojovat do úsilí o zlepšování české vzdělanosti.
Společnost učitelů českého jazyka a literatury
14. září 2013
V předchozím komentáři jsem opomněl důležitou a výstižnou formulaci paní Žákové:
„A k dalšímu argumentu o osobnosti studenta atd. – předmětem hodnocení není osobnost studenta, k tomu ani češtináři nejsou kompetentní, hodnocena je jeho dovednost – „slohová gramotnost“, která by měla být objektivně posouzena dle kritérií shodných pro všechny studenty.“
Vážený pane Soukale,
ráda se s Vámi opět střetávám v diskuzi. K Vašemu příspěvku – cituji:..“k dalšímu argumentu o osobnosti studenta atd. – předmětem hodnocení není osobnost studenta, k tomu ani češtináři nejsou kompetentní, hodnocena je jeho dovednost – „slohová gramotnost“, která by měla být objektivně posouzena dle kritérií shodných pro všechny studenty.“
My však říkáme, že slohová práce je subjektivní, mimo jiné i proto, že se v ní odráží osobnost studenta, kterou centrální hodnotitel nezná; my neříkáme nic o tom, že chceme hodnotit osobnost studenta… Myslím, že mezi oběma tvrzeními není rozpor, každý z nás tvrdí něco jiného! Jinak nechť je slohová gramotnost posouzena dle kritérií shodných pro všechny studenty, pokud je to možné (viz můj předchozí příspěvek) …
S úctou Lenka Dohnalová
Vážená paní Dohnalová,
přiznám se, že příliš nechápu, proč tedy vůbec osobnost studenta v souvislosti s hodnocením vůbec zmiňujete. Ať je to jakkoli, podstata zůstává stejná; probral jsem ji ve svém předchozím diskusním příspěvku.
Musím reagovat sám na sebe a kát se a slíbit, že napříště si své komentáře před odesláním celé přečtu, abych v nich nenechával písmenka či slova navíc (vůbec – vůbec).
Pane Soukale,
vůbec se nemusíte kát, chyby děláme všichni; jako kantoři nemáme zrovna na růžích ustláno, práce a zodpovědnosti nám bylo naděleno víc než dost.
Myslím, že náš rozpor je filozofický. Já si prostě myslím, že existují i jiné druhy poznání, než je to racionální, a že právě ony jsou typické pro umění (opět zdůrazňuji, že tímto ze slohových prací vyděluji praktické texty – tedy administrativní styl). A že ta vyjádření, ty jazyky, které mluví pomocí umění, nelze prostě exaktně zvážit a změřit. Do literárního díla se vždy promítá osobnost autora – vždyť to učíme! Proč by se neměla osobnost autora promítat do slohových prací našichstudentů ? Z převážné většiny z nich literáti nebudou, o to křehčí je však hodnocení toho, co vytvoří. Prosím, nezlobte se, mám mnoho známých přírodovědců, kteří se mnou souhlasí v názoru, že jsou disciplíny exaktní-přírodovědné a obory humanitní. A „obory“ nepracují s vždy jen s exaktními definicemi, jsou často založeny na zkušenosti a intuici…Nevidím důvod, proč bych se v této situaci měla vzdávat hodnocení slohových prací svých studentů, jejichž myšlenkový vývoj a duchovní zrání sleduji. Opravdu se k tomu cítím kompetentní. A to nemám pocit, že bych dávala jakékoliv známky „zadarmo“.
Ta kýžená „objektivnost“ je pro mě zaručena existencí druhého či třetího hodnotitele. Tam vidím „sčítání“ zkušeností. Ne ve všemocném rozsudku jedince.
Lenka Dohnalová
Paní Dohnalová,
já jsem přece nikdy netvrdil, že se do slohové práce nepromítá osobnost studenta, pouze konstatuji, že zkušenost i tzv. intuice (podle toho, co jsem se o ní kdysi dočetl, není ničím jiným než podvědomou zkušeností spojenou se schopností racionálně uvažovat) tak jako tak nemohou nerespektovat objektivizující nástroje (viz kritéria hodnocení písemné práce). Zkuste prosím žákům odůvodnit, proč se musí smířit s tím, že o jednom z klíčových středoškolských hodnocení jejich práce nerozhodne, zda píší pravopisně správně, mají bohatou slovní zásobu, jsou schopni text dobře strukturovat apod., ale zkušenost a intuice toho kantora, na kterého náhodou padli. Tento pohled je neudržitelný v různých ohledech, nejenom z hlediska školské legislativy.
Kompetenci kolegů češtinářů hodnotit jsem nikdy apriori nezpochybňoval, pouze konstatuji, že bez kalibrace je naše (Vaše, moje, Kostečkovo…) přesvědčení o vlastní kompetentnosti pouze subjektivním názorem. Přidáte-li k němu další názor (kolegy, kolegů ze školy), na podstatě se nic nemění. Vůbec se ovšem nebráním tomu, aby každá práce měla dva hodnotitele (nevím však, zda je to ekonomicky únosné).
Rovněž bych si nikdy nedovolil Vás obviňovat, že dáváte známky zadarmo. Ale pokud nejsme slepí a hluší a neignorujeme signály, které přicházejí zejména od samotných žáků, pak platí, že tento problém buď řešit chceme, nebo nechceme. Mně osobně nespravedlnost vadí (nejen u maturit) a nemyslím si, že jsem proto „sociálním inženýrem“, jak jsem často obviňován, a že jsem horší než ten, kdo říká, že on za svou práci ručí a zbytek není jeho problém (neberte prosím tyto pasáže osobně, shrnuji své zkušenosti z různých polemik).
Musím reagovat na paní Dohnalovou – v uměleckém textu se skutečně promítá osobnost autora a způsob vyjadřování zde může být těžko hodnotitelný, ale maturitní slohová práce, dle mého názoru, většinou nebude text umělecký…
Jedna poznámka k subjektivitě slohové práce: Petr Kuba vypíchl podstatu problému. Popravdě přesně nerozumím tomu, co chtějí kolegové ze SUČJL svou formulací říci. Chtějí snad do hodnocení maturity promítat žákovu snahu/nesnahu, fakt, do jaké míry naplnil či nenaplnil své předpoklady, to, jak by nesl případný neúspěch, atd.? To je ovšem v přímém rozporu se zásadami objektivního hodnocení a se všemi školskými dokumenty týkajícími se klasifikace (alespoň nevím o žádném, který by subjektivitu klasifikace zakotvoval).
Znalost žákovy osobnosti, jeho zálib apod. se může uplatnit pouze ve chvíli, kdy by hrozilo, že hodnotitel nepochopí některé věcné aspekty práce (žák píše o specializované činnosti, v níž hodnotitel není zběhlý). Jde však pouze o dílčí a spíše okrajové aspekty, které navíc zodpovědný hodnotitel – a o jiném odmítám uvažovat – eliminuje tím, že se o dané oblasti (specializaci) před opravou práce poučí (viz např styl oblékání).
Dobrý den vážení a milí kolegové,
přispívám do této diskuze se svými postřehy a předesílám, že jsem učitelkou ze školy učňovské (SOŠ a SOU), ale mám zkušenost i s žáky gymnázií. Zároveň podotýkám, že se plně shoduji se zde uvedenými názory pana kolegy Kostečky, proto zde vypíchnu pouze to, co bych dodala.
Ad ZADÁNÍ – žáci mají možnost výběru zadání, tudíž i útvaru. Široké spektrum tak, dle mého názoru, plně pokrývá spektrum požadavků, tzn. každý si vybere. Nevzdávala bych se ani polemiky ani eseje – proč bránit nadanějším studentům, kteří se původně bránili, že je maturita pod jejich úroveň?
Á propos – divili byste se, kolik našich studentů nezvládne odborný popis, byť jsou velice „zdatní“ v odborných předmětech, zato se jim klidně podaří pěkný fejeton nebo zpráva o 200 slovech.
Ad DOBA ZPRACOVÁNÍ – doba byla původně zkrácena (ze 4 hodin) z toho důvodu, že většina žáků se v reálném životě nesetká se situací, kdy bude muset psát něco dvě, tři, čtyři hodiny v kuse. Zadaný čas tedy byl stanoven takový, jaký potřebují a věnují žáci běžně písemnému projevu, více než 2 vyučovací hodiny většinou nic nepsali. Praxe mimochodem napovídá, že zadaný čas žákům většinou stačí.
Ad HODNOCENÍ – v Prohlášení Společnosti učitelů českého jazyka a literatury k problematice zadání a hodnocení maturitních slohových prací čtu: „Pokud jsme kompetentní k výuce slohových prací…“ – nezlobte se, ale „výuka slohových prací“… Nicméně mé stanovisko je takové, že právě kritizovaná anonymita CeHOPP zaručuje objektivnější hodnocení. A k dalšímu argumentu o osobnosti studenta atd. – předmětem hodnocení není osobnost studenta, k tomu ani češtináři nejsou kompetentní, hodnocena je jeho dovednost – „slohová gramotnost“, která by měla být objektivně posouzena dle kritérií shodných pro všechny studenty.
Ad TERMÍN – předsunout ho neodpovídá zájmům žáků ani učitelů, kteří si i v současné verzi stěžují na to, že maturitní zkoušky trvají příliš dlouho. Takto bychom je opět natáhli o dva měsíce, nehledě na to, že by sloh psali i žáci, kteří by se nakonec k maturitě nedostali.
Přeji příjemné podzimní dny
Marcela Žáková
Vážená paní kolegyně,
mám několik dotazů:
1/Opravdu Vaši studenti na učilišti či na odborné škole zvládnou napsat fejeton? Můžete mi prosím poslat ukázky studentských prací? Ráda se přiučím…
2/Prosím píšete: „DOBA ZPRACOVÁNÍ – doba byla původně zkrácena (ze 4 hodin) z toho důvodu, že většina žáků se v reálném životě nesetká se situací, kdy bude muset psát něco dvě, tři, čtyři hodiny v kuse. Zadaný čas tedy byl stanoven takový, jaký potřebují a věnují žáci běžně písemnému projevu, více než 2 vyučovací hodiny většinou nic nepsali. Praxe mimochodem napovídá, že zadaný čas žákům většinou stačí.“ Komentář: Mám jiné zkušenosti. Proč si myslíte, že se většina žáků nepotká v životě se situací, kdy budou psát třeba čtyři hodiny v kuse? Samozřejmě, že potká – alespoň z řad mých studentů. Budou to vědci, novináři, spisovatelé, právníci, přírodovědci…atd. Z hlediska našich kategorií funkčních stylů – budou se pohybovat v odborném, uměleckém či publicistickém funkčním stylu. Možná i v administrativním – tam bych časovému limitu možná rozuměla…Mimochodem – moji studenti občas potřebují k tvůrčímu psaní daleko větší časový limit, než čítají pouhé dvě hodiny..
S pozdravem Lenka Dohnalová
V otázce časové dotace se podle mých zkušeností názory dosti liší, někteří kolegové – a to kupodivu i z negymnaziálních škol – uvádějí, že poměrně hodně žáků limit ani nevyužije. Nicméně v tomto bodě vycházím z toho, že není třeba žáky příliš svazovat; jsou jedinci, kteří myslí a píší pomaleji (a přitom dobře).
Mnohem závažnější problém spočívá v nastavení maturitní laťky, ta nynější je podle mého názoru příliš nízká. Není trvale udržitelné, aby dobří, ale ne výjimeční studenti nynějších víceletých gymnázií psali ve třinácti letech práce v souhrnu srovnatelné a lepší než odhadem třetina dnešních maturantů.
Vážená paní Dohnalová,
pro studenty, o kterých zde píšete by byla schůdná vyšší úroveň, ale považte, že jde o menší část studentů. Maturitní zkouška má sjednotit základní nároky na člověka, který bude mít určitou úroveň vzdělání. Vy skutečně píšete o studentech, kteří tvoří menšinu. Bavme se o základní úrovni…
Pokud mi nevěříte, že mí studenti napíší fejeton, nemíním vás přesvědčovat ani své tvrzení dokládat, docela se mě to dotýká…
Vážená paní Žáková,
můj zájem o fejeton je zcela upřímný, to jste si špatně vyložila. Mně se psaní tohoto útvaru opravdu daří jen u menšiny studentů. Podle mého názoru je to opravdu velmi těžký a osobitý slohový útvar. Když se podíváte na významné spisovatele, v jejichž tvorbě fejeton najdete, nenaleznete u nikoho jednoduchý návod, jak jej psát. Má-li mít fejeton smysl, vyžaduje od studenta značnou dávku nadhledu a vtipu, a navíc rozhled po aktuálním dění. Promyslet takovýto „brilantní“ útvar, může zabrat daleko víc času, než jaký studentům u maturity dopřáváme 🙂
Také si myslím, že po studentech vyžadujeme psaní slohových útvarů uměleckého funkčního stylu; já bych se tedy nebála mluvit o uměleckých textech (byť v užším slova smyslu).
Lenka Dohnalová
Komentář předsedy ASČ k výše uvedenému Prohlášení SUČJL
(publikovaný poprvé na webu EDUin 8. října 2013):
Ad 1) Zadání maturitní slohové práce
A) Ze zadání vypadl fejeton, jeden z nejtradičnějších útvarů českých škol – je to jen nedopatření?
B) Domnívám se, že v zadání maturitní práce by měl zůstat velmi praktický útvar zpráva, bude-li v zadání jasně specifikováno, že v ní má jít o události již prošlé, minulé.
C) Proč se prosím odlišuje popis (míněn patrně popis prostý) od popisu odborného a uměleckého (tj. líčení), když u vypravování a úvahy podobné funkčněstylové odlišení chybí? (Vypravování může být prosté nebo umělecké; úvaha může být prostá, odborná i umělecká: to stěží popře i ten, kdo preferuje jinou než funkční stylistiku.)
D) Útvar stížnost nesnese délkou a obtížností srovnání s referátem či úvahou. Takto bychom byli zpět u právem kritizovaných palačinek.
E) Jak definují autoři prohlášení referát, který rozhodně nepatří mezi tradičně jasně vymezené útvary? Co přesně se míní „nejasně definovanými smíšenými útvary“?
F) K časové dotaci: Souhlasíme s prodloužením čistého času (prozatím na 2 hodiny) a navrhujeme tu pevný metodický rámec rozsahu: 150 slov na 60 minut. Nesouhlasíme však s tvrzením, že maturant neměl dosud dostatek času na přípravu. Jde stále o totéž: gymnazisté se již po pěti minutách od rozlepení obálek škrábou levou rukou za pravým uchem, řada učňů by se nerozhodla ani do soudného dne.
Ad 2) Hodnocení maturitní slohové práce
Nikdy jsme netvrdili, že učitelé na školách nejsou kompetentní slohy hodnotit. Upozorňovali jsme jen na to, že jsou na ně v řadě případů vyvíjeny tlaky ze strany zřizovatelů a ředitelů škol, aby přidávali, resp. pouštěli práce, které měly být jednoznačně nedostatečné. Dva hodnotitelé z TÉŽE školy tak problém neřeší, hodnotitele třetího by musel někdo zaplatit, a jeho povoláním navíc autoři Prohlášení popírají sami sebe: volají na pomoc hodnotitele vně své školy. Svěřme mu tedy text rovnou, má-li být u sporných prací rozhodujícím arbitrem! Konečně proč má být u nás problémem anonymita hodnotitele, když ve vyspělé cizině se právě tento aspekt vyzdvihuje jako nanejvýš přínosný?
Ad 3) Termín konání maturitní slohové práce
Posunutí termínu na březen má jistě své opodstatnění. Je ovšem třeba prodiskutovat i možný protiargument: poslední ročník všech SŠ trpí již tak z nejrůznějších důvodů silně krácenou výukou, takže při psaní maturitní PP v březnu by hrozilo, že se některé útvary nestihnou probrat či procvičit.
JK
Vážení kolegové,
nezapomeňme prosím, že toto prohlášení sestavovalo na brněnské schůzi necelých 10 češtinářů, ostatní tam nebyli, ale mohli text připomínkovat (většinou tak neučinili). Osobně souhlasím jen s některými jeho body, např. se „schváleným seznamem útvarů“..
*
„A) Ze zadání vypadl fejeton, jeden z nejtradičnějších útvarů českých škol – je to jen nedopatření?“
Není. Při hodnocení fejetonu se objevují velké rozdíly mezi hodnotiteli, navíc ve fejeton se občas objevuje umělecký styl, a s tím jsme se u maturity bohužel rozloučili.
„B) (…) v zadání maturitní práce by měl zůstat velmi praktický útvar zpráva, bude-li v zadání jasně specifikováno, že v ní má jít o události již prošlé, minulé.“
Zpráva sama o sobě může být i stručná, a tudíž nedosahuje minimálního požadovaného rozsahu maturitní práce. Myslím si, že zařazením tohoto jednoduchého útvaru se snižuje úroveň maturity na úroveň 7. ročníku ZŠ.
„C) Proč se prosím odlišuje popis (míněn patrně popis prostý) od popisu odborného a uměleckého (tj. líčení), když u vypravování a úvahy podobné funkčněstylové odlišení chybí?“
Chceme jen zdůraznit odborný popis, aby naň nebylo zapomenuto při tvorbě zadání. Umělecký styl nám z maturity vymazala skupina 14 „spomocníků“. Pokud maturant v prostém vypravování či popisu funkčně správně použije prvky uměleckého (ev. odborného) stylu, nemůže to být hodnoceno jako chyba. Avšak mám-li zadání typu „Můj nejpoužívanější pracovní nástroj. Odborný popis“, chci opravdu text v odborném stylu a s odpovídajícím námětem, tam jistá specifika jsou. Popisný postup je jeden (jakož i vyprávěcí), to nepopírám.
Vážený pane kolego,
ráda bych reagovala na Váš komentář ze dne 8. 10. 2013 uveřejněný na webové diskuzi EDUINu.
Svým prohlášením chce Společnost učitelů českého jazyka a literatury – při vší úctě a zachování kolegiálního respektu – sdělit, že existují i učitelé, kteří mají poněkud jiný názor na státní maturitu a průběh středoškolského vzdělávání, než prezentuje ASČ .
Prohlášení vznikalo za přítomnosti učitelů různých typů škol, vychází z jejich praktické zkušenosti. Není ideální; je kompromisem, jako jím je i jednotná maturita pro různé typy škol.
Proč vypadl fejeton… Pro kolegy z odborných škol (a nejen pro ně) byl nedostižným slohovým útvarem. I studenti na gymnáziu – pokud nejsou výjimečně disponovaní – fejeton nenapíší. Je to výsostný útvar určený pro nadané jedince. Někdy se zabývám představou, zda bychom neměli zkoušet také učitele z tvůrčího psaní. Kolik z nás by napsalo kvalitní fejeton?
K různým typům popisu… Popis pracovního postupu jistě není metou, pro kterou by chtěl gymnazista vydat ze sebe to nejlepší na závěr svého středoškolského studia. Na druhou stranu – pro učňovské obory může být tento útvar požehnáním. Pro odborné školy je velmi zajímavý popis odborný, odborné předměty jim dávají dobrý základ, ze kterého mohou čerpat. Nevím, opravdu nevím, zda je šťastnou volbou ponechat mezi vyvolenými útvary popis (prostý) – původně to byla jakási úlitba těm, kteří mají blízko k pragmatickému vyjadřování, ale nemají k dispozici odbornou literaturu, jež by uspokojila jejich vizi popsat nějaký jev. Líčení jako útvar uměleckého funkčního stylu je útvarem velmi oblíbeným, vyhovuje velkému počtu maturantů.
O úvaze… Je tedy věcí zdravého rozumu, jaké slohové útvary, jež mohou „procházet“ různými funkčními styly, zvolíme. Důležitým kritériem je věk pisatele. Úvaha prostá jistě mnoho smyslu na střední škole nemá, zato úvaha umělecká patří do nejoblíbenějších žánrů maturantů. Právě v tomto věku je důležité nad jevy, které nás obklopují, přemýšlet, pídit se po argumentech souhlasných i odmítajících, to vše propasírováno přes individualitu a zkušenosti mladého člověka, který má potřebu se vyjadřovat k životu, jenž se mu právě otevírá. Odborná úvaha je důležitým útvarem, ale domnívám se, že kvalitní práce studenti zvládnou vytvořit až na vysokých školách.
O reportáži… Problémů s přesným označením slohových útvarů je pochopitelně víc (např. reportáž umělecká versus reportáž publicistická). V praxi však můžeme vycházet z faktu, že žák volí funkční styl přirozeně dle zadané komunikační situace.
K vypravování… Myslím si, že vypravování ve smyslu uměleckém (tedy ne v rámci pouze prostě sdělovacího stylu) by měl zvládnout středoškolák jakéhokoliv typu školy. Vyprávění je přirozenou součástí lidského života odpradávna; můžeme jej tedy v životě jednotlivce posunout na vyšší úroveň. Dnešní svět je velmi akční, dynamický, představa napínavého vyprávění se zápletkou tedy tomuto životnímu stylu vyhovuje.
Ke smíšeným a složitějším útvarům… Občas se setkávám se zadáním „článek s reportážními prvky“, „článek s prvky fejetonu“. Pokud po studentech chceme, aby striktně dodržovali slohový útvar, nemůžeme je překvapovat nahodilými kombinacemi, jež jsou sice v běžném životě obvyklé, ale v rámci „akademické“, přesně hodnocené zkoušky poskytnou studentovi zdánlivou volnost zpracování, která se mu většinou stane osudnou. Navíc pro zpracování složitějších útvarů je i dvouhodinový limit naprosto nedostačující.
K časové dotaci… Každý z nás je jiný, odlišný. Někdo tvoří pomalu, někdo rychleji. Nerozumím tomu, proč by měla být tato práce přísně normována. Dejme dostatek času i těm pomalejším. Je-li někdo rychlejší, může práci odevzdat dřív; nevstupujme však autoritativně do procesu přemýšlení a tvoření. Svět je pestrý, každý z nás funguje jinak a rychlost neznamená kvalitu!!!
Ke dvěma hodnotitelům… Svůj postoj jsem zdůvodňovala mnohokrát. Je vyzkoušený praxí – a to na anglické sekci našeho gymnázia.
Závěrem… Berte prosím moje odpovědi spíše jako glosy k jednotlivým otázkám. Všichni víme, že problematika funkční stylistiky v dnešní škole je jistě námětem k široké diskuzi.
Lenka Dohnalová
Pár prvních postřehů:
Naprosto souhlasím s tím, že existují útvary, jež napíší dobře jen mimořádně disponovaní studenti. I proto už roky sice nechávám psát umělecký styl (mikropovídku, líčení, uměleckou charakteristiku, rétorický projev, esej ve francouzském slova smyslu) všechny své gymnazisty, ale navrženou známku udělím jen těm, kteří o to po ohodnocení prací požádají. Nelze přece trestat známkou nedostatek uměleckého talentu! U fejetonu je ale po mém soudu situace jiná: napsat vtipné a trefné zamyšlení nad nějakým problémem obecnějšího dosahu je dovednost potřebná pro život a v silách středoškoláka by být měla.
K prostému popisu / uměleckému popisu (líčení):
Ano, popis prostý by mezi maturitní útvary zařazován být neměl. Popis odborný musí ale zvládnout i gymnazista – vždyť je to jeden z klíčových typů vysokoškolských a odborných textů v naprosté většině oborů a profesí (architektura, medicína, technika…). U líčení si paní Dohnalová při vší úctě snad protiřečí: jestliže neschvaluje fejeton, měla by důsledně vypustit právě i umělecký popis – v čem je snazší než fejeton? Jde o text, jejž zvládnou jen nejnadanější středoškoláci!
K vypravování:
Stejný komentář jako k líčení, a navíc přidám postřeh, kterým těžko může disponovat někdo, kdo neopravoval centrálně maturitní slohy: Paní Dohnalová píše velmi idealisticky; z toho, co hodnotitelé viděli, vyplývá, že – dynamika nedynamika – kromě výrazně nadaných maturantů psala naprostá většina kandidátů bez zápletky, bez dialogů, bez gradace, systémem „K osmnáctinám jsem dostal motorku, kamarád mě přemluvil, ať zajedeme do hospody, dali jsme pár piv a vraceli jsme se. Pak už si nepamatuju nic. V nemocnici mi řekli, že jsem zabil kamaráda / nadosmrti zmrzačil sebe a kamaráda / přejel tři nešťastné důchodkyně. A to se nemělo stát.“
K úvaze:
Nevylučoval bych ze středoškolské výuky úvahu prostou; sám ji zařazuji do kvinty, koneckonců píše se už i na školách základních. Jako maturitní sloh by ovšem měla figurovat pouze úvaha odborná nebo úvaha s uměleckými rysy (=kratší evropská esej, chcete-li).
K časové dotaci:
Ano, svět je pestrý, ale my máme připravovat žáky pro život. A v něm se naši absolventi budou setkávat dnes a denně s úkolem kvalitně odvést zadanou práci v časovém limitu, často i ve stresu. Tím samozřejmě netvrdím, že maturitní zkouška má vytvářet stresovou situaci programově – jen konstatuji, že z podstaty věci tu stres přítomen bývá, a to přes všechnu snahu učitele (svým maturantům v případě krize rád uvařím a na potítko dodám kafe). Neumím si ale představit, že by žáci mohli odevzdávat slohy individuálně, bez časového limitu. Na ty, kteří čelí objektivním překážkám, pamatuje PUP. Tenhle aspekt má ale širší dosah: Mám pocit, že kritikové státní maturity nedomýšlejí, že tu jde o ZKOUŠKU, poměrně přísnou a náročnou, která má mít navíc srovnávací parametry napříč školami. Zejména někteří literárně zaměření gymnaziální češtináři trpce postrádají dřívější 15minutový diskurz nad životem a tvorbou autora a přilehlými uměleckými směry. Na můj argument, že jim přece nikdo nebrání, aby přesně tohle dělali celé 4 roky ve svých třídách, neodpovídají.
K centrálnímu hodnocení, dvěma hodnotitelům apod.:
Domácí hodnotitel, nota bene pokud vede danou třídu tři čtyři roky, chtě nechtě bere v úvahu i jiné okolnosti, než je kvalita výsledného textu. Vidím to velmi dobře na sobě: Při podzimní ústní zkoušce IB – té, která se nenahrává – mám tendenci přidávat jedničkáři, pokud ji „zvorá“. A asi bych to i udělal, nebýt právě toho, že druhá zkouška se nahrává a posílá do centra; a pokud je u té druhé mezi učitelovým domácím hodnocením a následným centrálním výrazný rozdíl, centrum bez milosti – a s hodně zdviženým ukazovákem – poníží i to moje první hodnocení domácí. Věřte, že to je nanejvýš účinný korektiv, abych hodnotil objektivně, podle aktuálního kandidátova výkonu, nikoli podle jeho „jména“.
Anebo se začněme bavit o tom, zda naše maturitní zkouška nemá být koncipována od počátku jinak – s přihlédnutím k celému studiu, jak tomu částečně bylo dříve. (To ovšem vedlo k tomu, že se řada trojkařů na přípravu úplně vykašlala a dostávala maturitu za zcela nedostatečný výkon, protože se muselo „přihlížet“.)
JK
1) Učím na soukromém gymnáziu a SOŠ a fejeton je u mne na stejné úrovni jako vypravování. Dobrých je několik, těch opravdu kvalitních málo, ale nezřídka se stává, že dobrý a vtipný fejeton dokáže napsat student, který v ostatních slohových postupech nijak nevyniká. Rozhodně bych ho zachoval.
Argument, že učitel ČJL by měl umět psát slohové texty lépe než student je teoreticky správný, ale nikoli nutný! Jako když režisér odpovídá filmovému kritikovi, že ten nemá co hodnotit jeho film, protože zatím žádný svůj nenatočil.
2)120 minut – 300 slov, jednoznačně.
3) Stále a stále nejsem s to pochopit, jak souvisí tvrzení „Slohová práce je navíc subjektivní, odráží se v ní osobnost studenta, kterou centrální hodnotitel nezná.“ – s objektivním hodnocením slohu.
Z logiky věci jasně vyplývá, že čím déle a lépe studenta znám, tím subjektivnější je mé hodnocení. A ve státní maturitě musí být veškeré hodnocení co nejobjektivnější!!! Maturtant přeci musí umět zvládnout napsat slohovkou, kterou může beze zbytku hodnotit nezávislý hodnotitel – češtinář, který opravil stovky maturitních slohovek z nejrůznějších typů škol, a má tak zákonitě větší přehled a hodnotí obejtivněji než učitel, jenž učí 15 let na jednom typu školy. Omlouvám se za příliš tvrdé vyjadřování, ale nemohu si pomoct, snaha udržet opravování slohovek na škole je pro mě snahou typu: „Hlavně ať ty naše maturanty nikdo nevidí, hlavně ať nikdo nevidí, za co jim dáváme jedničky.“