Ludmila Sližová (nar. 1995) je studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde momentálně dokončuje magisterské studium českého jazyka a výtvarné tvorby. Zároveň působí jako učitelka výtvarné výchovy na ZŠ Vítězná v Litovli. V rámci studia obhájila na KVV diplomovou práci, jejíž teoretická část se zaměřuje na oblast poezie pro mládež. Praktickým výstupem této práce je autorská sbírka poezie pro mládež. V rámci studia Ludmila Sližová sestavila čítanku poezie pro 2. stupeň ZŠ.

Autorka má facebookový profil, na Instagramu publikuje jako lumi_su.

K čítance uvádí:

Čítanka poezie pro druhý stupeň ZŠ

Za vznik čítanky vděčím mimo jiné panu docentu Jaroslavu Valovi, který v rámci didaktických seminářů zadal úkol takto zaměřený soubor vytvořit.

Motivace zpracovat čítanku zaměřenou pouze na poezii přišla přirozeně. Při komunikaci se studenty bohemistiky a s několika učiteli z praxe se ukázalo, že se poezii vyhýbají jak učitelé, tak žáci (zejména druhého stupně ZŠ) a všeobecně se jedná o oblast v základním vzdělávání značně opomíjenou a nedoceňovanou, někdy až neoblíbenou. Tato domněnka se mi potvrdila při průzkumu zdrojů pro moji diplomovou práci, kterou jsem na oblast poezie pro mládež zaměřila a v níž jsem se dotkla pedagogické i publikační sféry. Doplňuji, že pod hlavičkou poezie pro čtenáře od 12-13 let se v e-shopech nakladatelství objevuje minimum relevantních titulů.

Období, které je někdy označováno jako „apoetický věk“, je podle mého vnímání období emočně náročné. Dochází zde z hlediska psychologického i fyziologického k velkým a mnohdy prudkým změnám – jsme doslova zmítáni novými prožitky. Položila jsem si tedy otázku: Proč dospívající nevyhledávají poezii, když právě ta může reflektovat něco hlubokého, nevyřčeného, emočního…? A proč se autoři veršů na dospívající čtenáře nezaměřují?

Můj zájem upoutal i fakt, že zaměříme-li se na oblast umění, je v tomto období hlavním „emočním ventilem“ či únikem z všední reality“ hudba, přičemž texty k ní mohou být poetické a mohou být poezií a zároveň jsou pubertálními recipienty vnímány zcela samozřejmě – ovšem ve vztahu k poezii se vytvářejí bariéry…

Odpověď na výše vyřčené otázky zatím nemám. Pravděpodobně se jedná o soubor různých faktorů včetně zapálení pedagoga pro „věc“, protože poezii dle mého nelze dobře učit bez osobního zaujetí. A pokud žáci zaujetí nevidí, necítí, nevnímají, těžko budou hledat osobní cestu k veršům, neprobudí-li jejich zájem mimoškolní impulzy.

Sdílím zde svoji čítanku, abych podpořila všechny, jimž je poezie blízká a kteří by pro ni rádi zaujali i své žáky. Výběr textů a aktivit s nimi vychází z mého cítění a záměru, tudíž je třeba vnímat jej primárně jako zdroj inspirace pro vlastní cestu k využití básní a tvorby zařazených básníků ve výuce.

Poznámka: Čítanka obsahuje přibližné rozdělení textů dle ročníků. Ke každé básni náleží pracovní list s úkoly a otázkami, které jsem vytvářela s důrazem na multismyslovost, mezipředmětovost a kreativitu. Jejich pořadí není pevně dáno.

Na závěr připojuji myšlenku, že poezie se nemusí nacházet pouze v básních…

                                                                                                                     

Jeden komentář.

  1. Magda M. napsal:

    Skvělé, díky!

Zanechat odpověď