Zde v jazykovém koutku jste se v článku s názvem O babičkách, babkách a bábách (Vesmír 95, 536, 2016/9) mohli dočíst o dětmi milované i děti milující příbuzné, matce jednoho z rodičů. Ale věděli jste, že bábu, babku a babičku můžeme mít rádi i na talíři? Třeba s mákem? Archiv lidového jazyka a další materiálové zdroje k Slovníku nářečí českého jazyka totiž dokládají, že tato slova pojmenovávají také pokrmy. Výrazy bába, babka, […]

Jak dneska je? Je tam horko, ale zataženo. A jak je tobě? Mně je chladno. Nebo třeba dobře, úzko, blivno… Pro vyjádření stavů – objektivních i subjektivních – máme v češtině zvláštní typ příslovcí. V odborné terminologii se jim říká predikativa, protože jejich typickou funkcí ve větě je být součástí přísudku – predikátu. Přísudek tato slova tvoří zejména ve spojení se slovesem být, řidčeji bývat, (u)dělat […]

Při vnímání skutečnosti se v rámci poznávacího procesu ukončeného řečovým vyjádřením (Štěpán, 1979) uplatňuje, jak známo, vedle sluchu (vnímání zvuků komunikativních, tj. řeči, zvuků přírodních, např. zvířat aj.) také zrak. Lidské oko je schopno rozlišit několik tisíc barevných odstínů, počet jejich pojmenování je však mnohem nižší a také jejich využití je rozdílné v různých stylových […]

Ne středoškolský učitel, nikoliv kavárenské vyfetlo, ale realitní makléř je skutečným básníkem dneška. To on přetváří všední skutečnost v Arkádii plnou divů. To on nachází krásu, když se ostatní odvracejí s úšklebkem. Ze sloupku v Salonu Práva

Úvod Tvoření slov je jednou z nejobávanějších kapitol jazykové výuky na základních a středních školách. Jde opravdu o látku obtížnou, zároveň však skýtající netušený potenciál pro rozvoj abstraktního myšlení žáků. Při vhodném didaktickém uchopení lze na ní budovat a rozvíjet zejména tři z poznávacích a řešitelských postupů: analýzu, analogii a hierarchizaci. Dále umožňuje pro žáky zajímavé etymologické […]

„Slovo olajkovat je moje oblíbené. Je to cizí výraz, na kterém čeština předvedla svoji sílu. Anglický pravopis jsme počeštili, přidali jsme českou předponu a příponu, za ni ještě časovací koncovku. Takže je z toho české sloveso, od něhož bych uměl vytvořit třeba i ten přechodník. Navíc toto slovo potřebujeme, nelze všechno jen „chválit“. Neřeknete přece, […]

Věčný optimista se dívá na svět přes růžové brýle; věčný pesimista vidí všechno černě; kdo má po ránu dobrou náladu, vyspal se do růžova; závistivec je zelený/žlutý závistí; vznětlivý člověk je rudý vzteky; kdo se stydí, je červený jak (opařený) rak, jako pivoňka; člověk, kterému je nevolno, je bílý jako stěna, zelený jak sedma; splníme-li […]

Dotaz: Mám problém týkající se slovesného rodu. V učebnici Fraus pro 7. ročník máme cvičení s větami: Tento typ nábytku se těší stále velké oblibě. Nehody se v tomto úseku stávají velmi často.O který slovesný rod se v těchto případech jedná? Je to rod činný, jak se domnívám? K tomuto řešení se přiklání také jazyková […]

Dotaz: V dnešních ranních textech mě zaujalo adjektivum nejposlednější. Podle platných předpisů patrně nelegitimní. Ale asi to tak jednoduché není. Poslední je pro mne 3. stupeň a nejposlednější bych nenapsal a doufám ani neřekl; poslední události bych vnímal mj. jako události před koncem světa či jednotlivého života apod. Ale nejposlednější události vnímám ve smyslu „úplně nejnovější“, byť se mi to […]