Vývoj a rozvoj AI je velmi dynamický a autor každého vyjádření na toto téma riskuje, že během krátké doby jeho tvrzení zastará. Nicméně přetiskujeme dva ještě čerstvé (červencové) facebookové příspěvky týkající se možností AI v oblasti uměleckého překladu. Autorem prvního z nich je Viktor Janiš, repliku k němu pak napsal Jan Kulveit. Výchozím textem je ukázka z díla Terryho Pratchetta. Viktor Janiš 15. 7. 2023: V debatách o AI v […]
Představovat čtenářům a cinefilům první dámu českého překladu jistě není třeba. Web ČT art s ní však publikoval zajímavé interview u příležitosti uvedení dokumentárního filmu věnovaného této mimořádné osobnosti do českých kin. Z textu citujeme: Stručné sdělení „České titulky: Anna Kareninová“ provází filmové diváky už pěkných pár let. Co se za ním skrývá, teď překladatelka a editorka Anna Kareninová vypráví také ve filmu. Dokument Je nalezena tím, koho hledá o ní natočil […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 5: Srovnáváme-li v tomto příspěvku latinský originál a jeho dva překlady do staré češtiny a překlad do češtiny nové, nejde nám ani tak o popis způsobu překladu, ale o hlubší poznání především druhého staročeského překladu, o srovnání jeho jazyka XIV., resp. XV. století s jazykem pozdějších fází vývoje češtiny, hlavně s jazykem XX. století. Domnívám se, že je třeba […]
„PETR BORKOVEC je spisovatel a překladatel, MATYÁŠ HAVRDA je akademik směřující svůj zájem mimo jiné k pozdně antické filozofii a společně překládají antické tragédie. Jaké události svedly jejich odborné cesty dohromady? Jak společný překlad probíhá a jaká byla práce na Bakchantkách, které v režii Jana Friče uvede Činohra ve Stavovském divadle? O tom s nimi hovořila dramaturgyně inscenace Nina Jacques.“ (Anotace rozhovoru na stránkách Národního divadla) Z rozhovoru: Jak probíhala práce na překladu Bakchantek? MATYÁŠ: Moje práce je hlavně badatelská. Seženu si hlavní edice, komentáře a další doplňující […]
Z článku Josefa Soukala publikovaného v poličském měsíčníku Jitřenka (1/2023): Určitě alespoň někteří nynější žáci poličského gymnázia znají jméno Jana Vladislava, který se ve velkorysých prostorách původní budovy vzdělával na přelomu 30. a 40. let minulého století. Jistě by si i dnes coby jejich spolužák – znali by ho ovšem jako Ladislava Bambáska – získal jejich respekt. Pro svou zručnost (podle vlastních slov měl vždy touhu něco vyrábět), samostatnost v myšlení, […]
Z autorova blogu na Seznam.cz: (…) Západní civilizace se dostala do momentu, kdy správně předpokládáme, že ženy by měly vydělávat stejně jako muži a že uklízet může doma kdokoli podle toho, jak se obyvatelé bytu či domu dohodnou, ale rozhodně bychom neměli automaticky předpokládat, že to bude žena. Na druhou stranu stereotypy jsou v našich hlavách zabudované příliš pevně a hluboko a „skrytý sexismus“ (stejně jako rasismus a další) počítačů hezky ukazuje, že to je […]
Slovní hnůj stále přibývá, shoduje se učitel s překladatelem. Co podle nich trápí současnou češtinu?
Z úvodu doprovodného článku na webu Českého rozhlasu: O frázích, slovních jalovostech, výplních a o floskulích si Lucie Výborná povídala s překladatelem Vladimírem Fuksou a učitelem češtiny Jiřím Podzimkem, který s úsměvem říká: „Když začínáme všechny rozhovory otázkou „Jak se máš“, existuje díky Františku Němcovi a jeho Soudničkám univerzální odpověď, kterou používám: ‚Žiji v celkem rytmickém tempu se svými ideály, až na to, že občas v sladkých snech skrápím slzami utrhaná kvítí prchlých přeludů.‘ A to vykostíte […]
František Fröhlich (1934-2014) patřil k nejuznávanějším českým překladatelům (překládal ze severských jazyků – dánštiny, norštiny, švédštiny – a angličtiny); byl považován za předního znalce díla Henrika Ibsena. Nepochybně stojí za to zalistovat rozhovory a dalšími texty spojenými s jeho osobností. Z rozhovoru s Františkem Fröhlichem (Souvislosti 2/2004): Už jste se zmínil o překladatelském semináři, který od začátku 90. let vedete na Ústavu anglistiky a amerikanistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Na co […]
V textu z r. 2012, publikovaném v časopise Plav, překladatelka Rita Kindlerová mj. píše: Je zajímavé, že se neustále setkávám s názorem, že překládat z jednoho slovanského jazyka do druhého je přeci „úplná brnkačka“, jak se mnozí neznalí problematiky (a slovanských jazyků) vyjadřují. Pokusme se podívat na některé záludnosti, kterým je překladatel z ukrajinštiny vystavován. Jedná se pochopitelně o překlady uměleckých textů, přesněji o současnou ukrajinskou beletrii. (…) Jedeme do Kyjiva nebo do Lviva? Podívejme […]
