Aktualizace z 22. října 2017: Autorka níže publikované studie nyní v nakladatelství Akropolis vydává knihu František Gellner. Text – obraz – kontext. Podrobnější informace a ukázky z ní najdete ZDE

„Arnoštu Heinrichovi, vedoucímu redaktoru Lidových novin, při vzpomínce na počátky spolupráce F. Gellnera s tímto listem (…) odkaz právě k této básni pomáhá ve zkratce vystihnout pověst nezodpovědného bouřliváka, která Gellnera předcházela:

Dovoloval jsem si leccos v Lidových novinách, co bylo tehdejším jejich čtenářům divoké, […] ale přivést rozkřičeného anarchistu, který sliboval vzít si za ženu gorilu, protože má srdce divoké jako on a je taky bez konfese?

(…) Ačkoli pro následující studii tvoří Gellnerova báseň „Konečně je to možná věc…“ úběžník veškerých úvah, mým cílem není ani tolik odhalovat dosud skryté významy jednoho konkrétního Gellnerova textu. V zásadě jej (spolu s jinými) považuji za zbásněnou anekdotu, která sama o sobě žádné hlubiny reflektující lidskou existenci neskrývá. Přesto stojí dle mého názoru za pozornost.

Jednak proto, že na proměnách kontextů, v rámci nichž byla báseň doposud reflektována, lze zahlédnout posuny, kterými procházelo přijetí celého díla Františka Gellnera. Jednak proto, že se skrze tento text a zejména skrze motiv gorily vyjevuje určité, dle mého názoru velmi zajímavé, a přitom v českém prostředí dosud jen velmi málo reflektované kulturní pozadí týkající se mimojiné dobových přístupů k exotismu, k sebereflexi člověka jako biologického druhu v rámci evolučních i rasových teorií, ale například také k otázkám vztahů mezi pohlavími. K mým ambicím náleží učinit tyto souvislosti zjevnějšími. Dochovaný rukopis této básně se pak ve strofách, jež byly později autorem vyškrtnuty, zdá důležitost právě těchto kulturních kontextů dotvrzovat.“

Lucie Kořínková ve studii František Gellner si za ženu vezme gorilu. Časopis Česká literatura, 1/2014. Studie ZDE.

4 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Rostislav Opršal:
    E-mail pro Františka Gellnera
    .
    Nekorektní verše vrčels pod knírem
    ani dnes nešustíš papírem
    na tvou nebeskou anarchii poezie
    hlídanou ožralým polírem
    každý básník, hladový čokl vyje
    .
    Svými verši můžem občurávat její rohy
    do lihu máčet svoje talenty a vlohy ale
    tvůj Mefisto za rohem si číhá
    v ruce drží černé trumfy pochyb
    pro každou věčnou pravdu aspoň jedna černá piha
    .
    Někdy se ptám, co já. Gorila bez portfeje?
    Zbloudilý vláček dětství bez koleje?
    Staré iluze a touhy si kdesi zdechly
    proč brečet že jsem
    velbloud co netrefí ucho svojí jehly
    .
    I na vzteklé hafany v konci sedne prach
    tak co zbývá v tomhle světě, ach
    snad jen více alkoholu do žil
    až zabouříme si v krotkých kavárnách
    zaškrtí nás límečky konfekčních košil

Zanechat odpověď