Během kampaně ministryně Valachové za inkluzi se ozývaly varovné hlasy, že to přispěje k odchodu žáků na soukromé školy a víceletá gymnázia. Obojí se stává realitou, zatímco MŠMT bezradně mlčí.
Ideál společného vzdělávání zůstává jen v propagačních heslech ministerstva školství a přidružených organizací. Realita českého školství se však tomuto ideálu rychle, ba stále rychleji vzdaluje. Když se obnovovala víceletá gymnázia, uvažovalo se o těch nejnadanějších žácích. Dnes např. v Brně na víceletá gymnázia odchází více než pětina žáků. Pokud by to byli žáci opravdu mimořádně nadaní, byli bychom velmi šťastným národem. Navíc nic nepotvrzuje, že víceletá gymnázia žákům přinášejí opravdu přidanou hodnotu. Jenže politikům na rázné omezení víceletých gymnázií chybí odvaha. Jde přece o hlasy voličů.
Stejně můžeme sledovat nebývalé přibývání soukromých škol. Obvykle se argumentuje nespokojeností se státními základkami a zájmem o alternativní výuku. Že jde také o ukázku rozevírajících se nůžek sociálních, o tom se raději mlčí. Naše elity postrádají smysl pro sounáležitost. Čtyřmístné a pětimístné školné není dostupné všem. Stejně jako se mlčí o neférové soutěži soukromých škol, které pravidelně nabízejí výuku v malých třídách. To žádná státní škola slíbit nemůže. Soukromé školy se tak podobají skleníkům. Společné vzdělávání se tedy bude týkat těch, kteří ze základek neodejdou, protože na to nebudou mít.
Z autorova blogu na iDNES.cz
http://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=552657
http://www.pedagogicke.info/2016/09/martin-odehnal-sliby-se-slibujou-blazni.html
http://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=551183
Komentář z České školy: 2. září 2016, 9:54:45 | noreply@blogger.com (CatCatherine25)Přejít k úplnému článku
„……I v této zemi platívalo, že úkolem školy je vzdělávat (jistěže i vychovávat – ale to je jiné téma) děti a mládež. Toto společenské zadání se jevilo jako nesporné. Proměňovaly se sice názory a požadavky na to, co a jak učit, ale aspoň na úrovni základního vzdělávání zůstávalo jasné, že se tu mají položit základy gramotnosti nastupujících generací. Tento kruciální úkol prvního a druhého stupně škol, v nichž žáci absolvovali povinnou školní docházku, žádné předchozí státní uspořádání nedokázalo zpochybnit. Je však čím dál zřejmější, že se v naší republice plní politické zadání, které ruší možnost, aby se žák učil způsobem, který je pro něho optimální, a obsahově to, co usnadní jeho další přípravu pro život. Už není podstatné to, co a jak se má žák naučit, prioritou nyní je, kde a s kým se má žák učit, čímž je smysl pobývání ve škole postaven na hlavu. Proto se k věření předkládá, že pro každého žáka je ideální formou výuky jeho vřazení do hlavního vzdělávacího proudu (rozumějme do běžné základní školy). Tento koncept zvaný inkluze je prezentován jako jedině správný. Tím byl princip, který má podstatně širší význam a společenské uplatnění, zúžen a ještě devalvován na ideologický postulát….“
To jsem nenapsala já, nýbrž Boris Titzl v Učitelských novinách.Ten článek je dlouhý,ale je velmi analytický a určitě stojí za přečtení.
http://www.ceskaskola.cz/2016/09/zdenek-sotolar-v-ankete-portalu-ceska.html?showComment=1472802885082#c6581200165059699827
Souhlasím. K tomu jedna poznámka, vyplývající z konkrétní zkušenosti na jedné takové soukromé škole: malý počet žáků ve třídě se stává kontraproduktivní. Na škole, kde jsem působil, bylo maximálně 16 žáků ve třídě – ve skutečnosti však 11-14, protože řada soukromých škol prostě nesežene dost zájemců (a to i když se při přijímacích zkouškách přivírají obě oči). Na soukromých školách je pak zvykem rodičů, brát děti během školního roku z vyučování, a to mnohdy na několik týdnů. Důsledkem je situace, kdy na vyučování je přítomno 4-5 žáků, nebo i méně. To pak vede k rušení hodin a tedy snížení kvality výuky. Dalším důsledkem popsaného jevu je to, že si i samotné děti uvědomují „skleníkové“ prostředí, nedostatek kamarádů (pamatuji si přinejmenším 2 případy, kdy takto byl odůvodněn přestup na jinou, státní školu).