„Kamarád mě po tréninku karate pozval do restaurace. Řekl jsem mu, že alkohol nepiju, tak jsem si objednal čaj. Servírka mi ho přinesla v porcelánu a na talířku, ale polila mi přitom bundu.“

Zdánlivě obyčejná historka. Řekli byste, že není psaná česky? Přitom ani jedno z podstatných jmen, která obsahuje, není domácího původu. Slovo kamarád pochází ze Španělska, trénink je počeštělý přepis stejného anglického slova, karate coby japonský sport mluví samo za sebe, restaurace to vzala z latiny oklikou přes francouzštinu.

Za alkohol vděčíme (paradoxně) oblasti Arabského poloostrova, za čaj Číňanům. Servírka přijela z Francie, porcelán dodali z Itálie, talíř z Německa. A konečně bunda, což je zase maďarský „vynález“. Ano, i z této země, na jejíž řeči si normálně Čech láme jazyk, jsme několik slov převzali.

Z článku Jiřího Sotony na www.novinky.cz.

Další popularizační shrnutí či rozhovory na podobná témata viz ZDE, ZDE, ZDE, ZDE, ZDE či ZDE.

Zanechat odpověď