Před osmdesáti lety poprvé knižně vyšla Válka s Mloky (Fr. Borový; 1935-6 vycházela na pokračování v Lidových novinách). Antiutopie dávno již klasická (a bohužel často – i ve školních příručkách – opakovaně przněná psaním malého m nejen v názvu; týž problém potkává absolutno ve starším Čapkově díle téhož žánru). Dodnes připomínaná. Čerstvě Alexandrem Mitrofanovem v komentáři Mloci a Povondrové, tady a teď. Více ZDE.

2 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    KAREL ĆAPEK 1935
    To dětinské očekávání, že změní-li se osoby, bude všechno na světě jiné a lepší, má svůj protějšek v dětinsky zklamaném pocitu, že všechno, co je, je špatné. Jak vidět, kolísá politické vědomí lidí mezi naprostým pesimismem vůči přítomnému stavu a bezuzdným optimismem vůči tomu, co přijíti má. To dvoje patrně souvisí; proto každá demagogie v první řadě hledí dokázat, že všechno, co se přítomně v tomto slzavém údolí děje, je samá lumpárna, zlodějna, zrada a špatnost; v čím horších barvách je vylíčena skutečnost, tím bujněji kvete pšenice těm, kteří přicházejí, jak říkají, učinit konec těmto nesnesitelným poměrům. Je to starý a primitivní trik, a přece ještě pořád účinný.

    Citováno podle článku E. Taberyho: https://www.respekt.cz/tydenik/2017/29/capek-v-dome-u-potoka

Zanechat odpověď