Žádejte po ředitelích a učitelích svých dětí, aby učili responzivně. Responzivní výuka, která se v posledních letech stala standardem britských škol, spočívá nejen v podávání zpětné vazby žákům, ale také v průběžném sběru informací o tom, jak se jim daří. Získávat důkazy o učení třicetihlavé třídy několikrát do hodiny není pro kantory snadné, je tu však jeden pomocník: plastová mazací tabulka a fix v každé lavici.

Pavel Bobek: Odučit, nebo i naučit? Otázka, která může proměnit české školství

Jaká je role učitele ve třídě v rámci responzivní výuky? V Česku často slýcháme o tom, že učitel by měl udělat úkrok stranou a stát se průvodcem. Mnoho moderních škol v zemi je založeno na této myšlence.

Tímhle si nejsem úplně jistý. Souhlasím s tím v některých ohledech. Každý učitel žáky provádí učením – organizuje ho, pomáhá, aby k němu docházelo. A kdykoli žáci dokážou něco dělat samostatně, měli bychom to podporovat. Problém je, že tato samostatnost je pro žáky velmi obtížná v momentě, kdy se také novým věcem učí. K tomu, aby nová a náročná témata dávala smysl, potřebují žáci vedení, příklady, vysvětlování a zpětnou vazbu. Pokud učitel vidí svou roli v tom, že by měl ustoupit do pozadí, riskuje, že neposkytne žákům dostatek onoho vedení a podpory. Cíl není v samotném ústupu stranou, cíl je, aby žáci dosáhli úspěchu – v ten moment může učitel onen úkrok udělat.

Možná by bylo jednodušší to otočit. Když je učitel ve třídě k ničemu a žáci všechno zvládnou bez něj, co se potom žáci učí a v čem je přínos učitele? Věřím, že učitelé ve třídě mohou a mají hodně co přispět, a my je v tom musíme podporovat.

Britský pedagog Harry Fletcher-Wood v rozhovoru, který s ním vedl Pavel Bobek:

Když jsem učil zábavně, žáci si nic moc nepamatovali, říká britský učitel. Jeho kniha mění představy o moderní pedagogice

Svoboda je vědět a umět (rozhovor s učitelem Pavlem Bobkem; obsahuje odkaz na Bobkovy blogy)