Do naší poradny dorazilo již několik dotazů, jak na škole určit některé ne zcela vyhraněné významové poměry v souřadných spojeních větných členů a vět. Nejčastěji jde o přechodové jevy mezi poměrem slučovacím a důsledkovým nebo slučovacím a odporovacím. Vybíráme dva dotazy z nejčastějších:

Dotaz 1:
Domnívám se správně, že v následujícím souvětí se jedná o důsledkový významový poměr? U předškoláka je dominující činností hra, jejímž prostřednictvím lze propojovat běžné denní činnosti dítěte, a podporovat tak jeho stále se zlepšující koordinaci pohybů, a tím i samostatnost a sebeobsluhu.
Paní Š. M.

Odpověď ASČ:
V tomto případě jde o hraniční jev, jichž je v jazyce velké množství. Navíc je poněkud komplikovaný tím, že se zde v jedné větě kombinují (stylizačně nepříliš vhodně) hned tři souřadná spojení.
1) Spojení propojovat(,) a podporovat tak lze skutečně chápat jednak jako souřadné spojení v poměru slučovacím, a to s významem „a tímto způsobem“ (pak by se psalo bez čárky), jednak jako spojení v poměru důsledkovém, a to s významem „a tudíž“ (pak čárku napíšeme). Doporučil bych tedy autorovi takového textu, aby vyjádřil svůj záměr preciznějším spojovacím výrazem: v prvním případě zájmenným příslovcem takto, popř. uvedeným spojením a tímto způsobem; v druhém případě uvedenou spojkou tudíž nebo (a) tedy, popř. přímo spojením a v důsledku toho podporovat…
Nespoléhal bych v podobných případech na existenci či absenci interpunkční čárky: bohužel příjemce textu musí počítat s tím, že ne každý autor zná přesně příslušné pravopisné pravidlo (a vice versa).
2) Spojení koordinaci(,) a tím i samostatnost a sebeobsluhu je rovněž na pomezí mezi poměrem slučovacím a důsledkovým. Lze totiž opět provést substituci spojovacích výrazů naznačeným způsobem: výraz a tím můžeme nahradit výrazem a takto, popř. a touto cestou s významem způsobovým, ovšem též spojkou tudíž s významem důsledkovým.
3) Samozřejmě mezi slovy samostatnost a sobeobsluhu jde o souřadné spojení v poměru jasně slučovacím, píšeme tedy bez čárky.

Dotaz 2:
Jsem studentkou čtvrtého ročníku gymnázia a potřebovala bych prosím zodpovědět dotaz. Jedná se o následující souvětí: K Vánocům děti dostaly hodně dárků(,) a radost jim udělaly hlavně hračky, které jim poslali příbuzní ze Spojených států.
Ráda bych věděla, zda je možné před a radost napsat čárku. Souvětí je třeba chápat jako samostatně stojící (nenachází se před ním ani za ním žádná věta). Myslím si, že se dané souvětí může psát jak s čárkou, tak i bez ní. V případě psaní bez čárky by se jednalo o slučovací poměr. Domnívám se však, že spojka a může být nahrazena spojkou ale – v této situaci by se mezi větami musela napsat čárka, proto si myslím, že původní znění (se spojkou a) lze považovat také za odporovací poměr. V případě odporovacího poměru chápu souvětí tak, že děti sice dostaly hodně dárků (doma / od rodičů), ale že radost jim udělaly hlavně hračky od příbuzných ze Spojených států. Jinými slovy: přestože děti (doma) dostaly hodně dárků, radost jim udělaly hlavně hračky od příbuzných.
Je tedy možné napsat v daném souvětí čárku? Moje známá řekla, že se v tomto souvětí čárka před a nepíše. Já se však domnívám, že je správná jak varianta s čárkou, tak i bez ní.
Slečna S. V.

Odpověď ASČ:
V prvé řadě: tedy všechna čest, na žákyni gymnázia si tazatelka sama odpověděla na daný problém skvěle – spíše jako studentka bohemistiky na vysoké škole.
Můžu jen potvrdit její analýzu: toto je skutečně poměr na hranici mezi slučovacím a odporovacím. Lze tedy psát s čárkou i bez čárky; záleží na tom, který z obou významů autor(ka) textu preferuje. Osobně bych čárku napsal, protože druhá věta vyžaduje v této konstrukci ono hlavně či zejména, což je signál poměru odporovacího.

Dodejme, že z hlediska pravopisu se jedná o problém spíše okrajový. Je pravda, že některá spojení se spojkou a jsou skutečně jasně v poměru odporovacím, a měla by tedy být opatřena čárkou: češtinářům je notoricky znám již letitý příklad z Pravidel českého pravopisu Míjely hodiny, a vlak se z místa nehýbal; publikace Čeština – řeč a jazyk uvádí neméně průkazný příklad Ovšem tehdy byl den, a teď je večer; podobně je tomu ve frazému Chval cizinu, a zůstávej doma.

Jiným hraničním příkladem problematického vztahu mezi poměrem slučovacím a jiným jsou některé konstrukce se spojkou nebo. O nich jsme už v naší poradně psali, viz tento odkaz. Zde znovu zvláště upozorníme na to, že v případech, kdy tato spojka vyjadřuje jednu z možností, alternativ, které se nabízejí v okamžiku promluvy, považujeme takové spojení za slučovací; čárku tu tedy nepíšeme: Kup housky nebo rohlíky, to je jedno. Vrátím se už ve středu večer nebo tam zůstanu až do čtvrtka. (PČP) V otázce se však pojetí eventuality mění na pojetí jasně vylučovací; čárku tedy píšeme: Koupíš/Koupils housky, nebo rohlíky? Vrátíš se ve středu, nebo tam zůstaneš až do čtvrtka?

Z hlediska didaktického bych tuto látku nechal až na střední školu a upozornil žáky, aby si dali na kolizi poměru slučovacího a jiného pozor především v textech odborného stylu, až je jednou budou psát v rámci své profese – tam by mohlo dojít k nemilému dvojsmyslu. Ilustrativním příkladem je tato pasáž z pracovní verze jedné české lékařské studie: Popsané postižení orgánů vzniká tam, kde je dočasně zastavena cirkulace krve a kde dochází k dalšímu zhoršení až selhání funkce orgánu. Jen díky pozornosti českého překladatele textu do angličtiny, jenž postřehl dvojí možný výklad tohoto místa, se po následné konzultaci s autorem studie objevilo v definitivní verzi znění odborně přesné a jednoznačné: Popsané postižení orgánů vzniká tam, kde je dočasně zastavena cirkulace krve, a kde tudíž dochází k dalšímu zhoršení až selhání funkce orgánu. Významový rozdíl mezi oběma formulacemi je jistě zřejmý i nelékařům.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.

Zanechat odpověď