Dotaz:
Můj syn se připravuje na přijímací zkoušky na osmileté gymnázium a při studiu jsme narazili na několikanásobný přísudek.
Vzhledem k tomu, že literatura se velmi různí v názorech na několikanásobný přísudek a související rozlišení věty jednoduché od souvětí, jsem vás chtěla požádat o ujasnění této problematiky.
Prosím o posouzení následujících vět/souvětí: Chlapec vykřikl a rozběhl se. Přísudek je několikanásobný, pokud je nerozvitý a tudíž označuji jako větu jednoduchou. Lev zoufale řval a bránil se ze všech sil. Zde je přísudek rozvitý a tudíž označuji jako souvětí. (Převzato ze: Standardy český jazyk a literatura.)
Děkuji velmi za objasnění situace, případně za odkaz na zdroj, který můžeme považovat za závazný.
Paní P. M.

Odpověď ASČ:
Problematika několikanásobného větného členu není složitá obecně: jde o souřadné spojení nejméně dvou větných členů, ať řídících, nebo závislých: Švarní chlapci a vyšňořené dívky šli na slavnost // Viděl jsem chlapce a dívky, jak šli do školy. Nebo: Pšeničná, ovesná ani kukuřičná pole letos nevydala úrodu.
Nepřehledná situace nastává pouze a právě u přísudku.

Fundamentální Česká mluvnice B. Havránka a A.  Jedličky vymezuje přísudek několikanásobný jako „spojení dvou a více přísudků, které náleží k jednomu podmětu“, a uvádí tento příklad: Zahradník ryl, kopal a kypřil půdu. Autoři nic nepraví o tom, že by rozhodovala skutečnost, zda je ten či onen (nebo každý) přísudek holý, či rozvitý. Píší však doslova: „Členy několikanásobného výrazu mohou být nejen holé, ale i rozvité.“

Brněnská Příruční mluvnice češtiny (kol. autorů)  pojem několikanásobný přísudek vůbec neuvádí, pouze okrajově se zmiňuje o opakovacích (odborně: iterativních) spojeních typu Hledal, hledal, ale stejně nic nenašel – ta však nechápe jako několikanásobný větný člen.

Publikace Čeština – řeč a jazyk M. Čechové a kol. se v pohledu na několikanásobný přísudek poněkud liší od České mluvnice – citujme: „Několikanásobné mohou být všechny větné členy, i přísudek. Přísudek je několikanásobný, jestliže výrazy ho vyjadřující jsou synonymní nebo významově blízké a násobeně vyjadřují jednu představu (Všechno svítilo a zářilo; Kouzelník Magiáš jenom zachrčel, zasípal a zafuněl) nebo jsou-li společně rozvity (Vosy vykusují a vysávají přezrálé ovoce). Vyjadřují-li přísudky představy různé (Toník se mračil a mlčel) a samostatně rozvité (Vosy vykusují přezrálé ovoce a vysávají ovocné šťávy), považují se jejich spojení za souvětí.“
Tato příručka zároveň souhlasí s Příruční mluvnicí češtiny v tom, že prosté opakování téhož slova (Jel dlouho, dlouho; Stále jen četl a četl) odpovídá několikanásobnému větnému členu formálně, leč nikoli významově.

S tímto pojetím se ztotožňuje Základní mluvnice češtiny V. Styblíka, M. Čechové, P. Hausera a E. Hošnové – srov.: „Za několikanásobný považujeme přísudek tehdy, jestliže jeho složkami jsou výrazy synonymní nebo významově blízké a mají společný podmět a další rozvíjející členy: Celý večer jsem přemýšlel a dumal o všem možném.

Vysoce teoretická akademická Mluvnice češtiny (kol. autorů) dotazovaný pojem též zná; vymezuje ho dosti pregnantně (citaci krátíme): „Společně rozvitá slovesa chápeme jako části několikanásobného přísudku: Vosy vykusují a vysávají přezrálé ovoce; Enzymy urychlují a zhospodárňují chemické děje. Násobenost přísudku je ještě výraznější, jsou-li přísudková slovesa významově blízká, nebo dokonce synonymní: František Král nikomu nic nevzal, neukradl ani neštípl. […] Jsou-li predikáty rozvinuty samostatně, jde o souřadné spojení: Vosy vykusují přezrálé ovoce a vysávají ovocné šťávy.

Stanovisko ASČ:
Přikláním se k pojetí, které několikanásobný přísudek uznává. Považuji za něj primárně souřadná spojení sloves v určitém tvaru, přičemž tato slovesa zároveň:
– se vztahují ke stejnému podmětu;
– jsou synonymní či významově blízká.
Příklady: Karel nic nevzal ani neukradl (dvě významově blízká slovesa – jde tedy přísudek několikanásobný a větu jednoduchou) proti Karel poodešel a zakašlal (dva nesynonymní přísudky, jde tedy o souvětí souřadné).
V případě, že jsou synonymní či významově blízká přísudková slovesa rozvita (a samozřejmě se nadále vztahují ke stejnému podmětu), je k uznání několikanásobného přísudku zapotřebí, aby přísudková slovesa byla rozvita společným větným členem (větnými členy): Celý večer jsem přemýšlel a dumal o všem možném / Celý večer jsem přemýšlel a dumal o všem možném, o věcech důležitých i bezvýznamných.

V jakémkoli jiném případě cítím slovesa v určitém tvaru jako samostatné přísudky a danou konstrukci hodnotím jako souvětí souřadné. Příklady: Karel potřásl hlavou a odmlčel se (nesynonymní slovesa); Karel se odmlčel a potom zmlkl docela (sice významově blízká slovesa, ale jedno není rozvito, druhé ano); Vosy vykusují přezrálé ovoce a vysávají ovocné šťávy (sice významově blízká slovesa, ale každé je rozvito jiným větným členem).

Odpověď ASČ:
Ad Chlapec vykřikl a rozběhl se. – Toto je souvětí souřadné; o několikanásobný přísudek nejde, protože slovesa nejsou synonymní ani významově blízká; skutečnost, že se vztahují ke stejnému podmětu, je podmínka nutná, nikoli dostačující: chybí jejich významová blízkost.
Ad Lev zoufale řval a bránil se ze všech sil. – I toto je souvětí souřadné; o několikanásobný přísudek nejde, protože slovesa jednak nejsou synonymní či alespoň významově blízká, jednak nemají společný rozvíjející větný člen.

Didaktický dodatek:
Z hlediska školského by patrně bylo nejlepší vůbec nezavádět pojem „několikanásobný přísudek“ na základní škole. Z uvedeného přehledu odborné literatury snad sdostatek vyplývá, že se jedná o velmi náročný syntaktický jev, kladoucí vysoké nároky na abstraktní myšlení. Z hlediska vývojové a pedagogické psychologie považuji za krajně nepřiměřené zařazovat jej do přijímacích testů na osmiletá gymnázia, tedy žádat takovouto analýzu od 11letých dětí.
Připustil bych ji na akademickém typu střední školy, avšak striktně jen jako látku sloužící k rozvíjení abstraktního myšlení studentů od věku 17 let. Ani tam ji však jako praktikující češtinář nikdy nezadávám do klasifikovaného testu.

Jiří Kostečka
ASČ

3 komentáře.

  1. Šimon Semiginovský napsal:

    Prosím , je možné u několikanásobného přísudku určovat, zdali je jednoduchý či složený ?
    Příklad z písemné práce žáka 6.ročníku ZŠ:
    Markéta plakala a vzlykala. Učitelem hodnoceno jako složený, dle mého jednoduchý.
    Děkuji.

    • Václav Kruntorád napsal:

      Tvar minulého času sloves je vždy složený, přestože ve 3. osobě jednotného a množného čísla se vypouští tvar slovesa být:

      plakal jsem
      plakal jsi
      plakal/a/o

      plakali jsme
      plakali jste
      plakali/y/a

Zanechat odpověď na Josef Soukal