Dotaz:
Dovolte, abych Vás požádal o vyjádření, resp. o radu ohledně správného skloňování. Pracuji v oblasti služeb a denně komunikuji se spoustou obchodních partnerů. Ctím český jazyk v jeho spisovné formě a často se mi příčí naslouchat zkomoleným anglicismům apod.
Mezi mé obchodní partnery patří člověk s příjmením Půlpytel. Zde si nejsem na sto procent jistý 5. pádem a samozřejmě odmítám dotyčného oslovovat pádem prvním…
Obdobný problém mám s křestním jménem Marcel. Kolega, kterého jsem oslovil Marceli, se na mě obořil s výtkou ohledně nesprávného skloňování.
Pan P. B.

Odpověď ASČ:
Skloňování některých osobních jmen skutečně může být problém. V zásadě se sice řídí stejnými pravidly jako skloňování jmen obecných, tj. má koncovky podle určitého vzoru, ale je tu řada výjimek, dvojtvarů apod. Zvláštní pravidla se uplatňují zejména u osobních jmen přejatých z jiných jazyků. Ovšem i u jmen původem českých dochází, jak bylo řečeno,  často k nepravidelnostem. Jedním z důvodů je i rodinná tradice, pokud je odchylná od pravidelných tvarů (a to se děje nezřídka). Znal jsem shodou náhod hned dva nositele příjmení Pudivítr. Jeden z nich důsledně vyžadoval oslovení pane Pudivítre a velmi se ohrazoval proti kterékoli z obou spisovných variant, totiž pane Pudivětře či pane Pudivětre; druhý se nechal oslovovat pane Pudivětře.

V dotazovaném případě zní spisovný 5. pád pane Půlpytli – podle vzoru stroj. Nositel tohoto jména je ovšem člověk, takže si lze představit, že se nechá titulovat pane Půlpytle a že i v dalších pádech přijímá koncovky též podle vzoru pán, např. /bez/ Půlpytla, /k/ Půlpytlovi (zde patrně daleko častěji než /k/ Půlpytli).
V obchodní konverzaci bych volil oslovení plně spisovné, zároveň bych se však při vhodné příležitosti dotyčného taktně optal, jaké je v tomto ohledu jeho přání.

Pokud jde o jméno Marcel, je situace přehlednější: skloňuje se podle vzoru pán, ale v 5. pádě připouští Internetová jazyková příručka oba nabízející se tvary – tedy jak Marcele, tak Marceli. Nechť tazatel doporučí obořujícímu se kolegovi IJP jako výborný zdroj poučení (zde viz odkaz) a poučí jej, že ho oslovil spisovně a že nemohl předem tušit, jaká je jejich rodinná zvyklost.

Tazatele je ještě nutno pochválit za rezolutnost, s jakou odmítl oslovení 1. pádem: to v češtině skutečně zní silně nezdvořile (srov. pane Novák, pane Svoboda, pane doktor).

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Zanechat odpověď