Dotaz:
V dnešních ranních textech mě zaujalo adjektivum nejposlednější. Podle platných předpisů patrně nelegitimní. Ale asi to tak jednoduché není. Poslední je pro mne 3. stupeň a nejposlednější bych nenapsal a doufám ani neřekl; poslední události bych vnímal mj. jako události před koncem světa či jednotlivého života apod.
Ale nejposlednější události vnímám ve smyslu „úplně nejnovější“, byť se mi to nelíbí. Nepochybně je v tom binec – bohužel i vinou tzv. vzdělaných lidí. Říkám „binec“, protože mám dojem, že v tom pořádek udělat nelze.
Pan J. W.

Odpověď ASČ:
Jde o jeden z případů, kdy určité slovo či jeho podoba vejde do jazykového úzu navzdory tomu, že je něčím problematické – např. svojí stavbou, významem, dvojznačností apod. Typickými příklady jsou slova nejoptimálnější, kontraproduktivní, antidatovat, kontrasignovat (jazykově přesně má být optimální, protismyslné (či opisem, např. vyvolávající opak zamýšleného), antedatovat, konsignovat.
Důvody, proč se taková slova v jazyce uchytí, jsou různé; např. u nejoptimálnější jde buď o snahu vyjádřit významovou intenzitu co nejvíce, nebo o prostou analogii s ostatními českými superlativy (= 3. stupni). Jindy (jako u kontraproduktivní) není po ruce významově naprosto přesný jednoslovný ekvivalent slova přejímaného z jiného jazyka.
Tazatel má pravdu, že slovo nejposlednější vypadá divně proto, že jde o superlativ přídavného jména, ačkoli to má již v pozitivu (= 1. stupni) význam absolutní vlastnosti. Nicméně i zde lze uvést příklady, že takový jev není nijak neobvyklý: kromě již zmíněného nejoptimálnější je tu např. i komparativ (= 2. stupeň) slepější, třebaže slepý vyjadřuje absolutní vlastnost, a stupňovat by se tedy nemělo. Nicméně vyskytnou se komunikační situace, kdy komparativ tohoto přídavného jména dává smysl (zejména v přeneseném významu toho slova): „Jsi slepější, než jsem si myslel, vůbec nevidíš, co se kolem tebe děje.“
A tazatel rovněž zcela správně soudí, že slovo nejposlednější se v jazyce drží proto, že obsadilo význam „nejnovější“ – podobnou významovou dvojicí disponuje např. angličtina: last/latest.
Uveďme též prastarý politický vtip založený na jazykové hříčce diskutovaného typu: „V komunismu jsme si všichni rovni, akorát že někteří jsou si rovnější.“
Na druhou stranu: Tazatel píše, že poslední události by vnímal mj. jako události před koncem světa. Jenže to není tak jednoznačné: Toto slovní spojení by televizní hlasatel(ka) mohl(a) užít i v situaci, kdyby se konec světa ještě dal odvrátit…

Jazyk je jev skutečně komplikovaný. Jazykovědci pak dodávají: nádherně komplikovaný, a jeho vynálezci i uživatelé dobře vědí, proč si ho takhle sami komplikují!

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

 

Zanechat odpověď