Roste první generace digitálních domorodců, my jsme se narodili do kultury písma, dnešní děti už ne. Ale že děti nečtou, bych nepodepsal. Čtení má špatnou pověst, ve škole se zapomíná na vývojovou psychologii, knihy jako Babička se dětem dávají příliš brzo, říká literární vědec Jiří Trávníček… Rozhovor pro DVTV K tématu viz též ZDE, ZDE, ZDE, ZDE či ZDE.

Kolik současných českých básníků je známo širší veřejnosti? Existují vůbec takoví? Pokud ano, nebude mezi nimi chybět Petr Kukal, původně učitel, dnes ovšem (jak sám uvádí) v sedmnáctém zaměstnání, a (jak uvádějí jiní) „básník českého Twitteru“. Básník, jenž je „spontánní, přirozený“, ale současně do svých veršů vnáší „zkušenost tavenou v aforisticky laděné příběhy s pointou“ (R. Kopáč). Básník, na kterém je „sympatické, že se neschovává za postmoderní chytristiku: jen si nezadat. […]

Jaroslav Med byl nepřehlédnutelnou postavou české literární vědy. Ať vstoupil kamkoli, všude ho bylo vidět (nikoli náhodou hrával na studiích nejvyšší basketbalovou ligu) a ještě víc slyšet. Zpravidla býval obklopen klubkem posluchačů, s nimiž svým zvučným, zastřeným hlasem mnohdy s cigaretou v ruce rozmlouval o literárních novinkách, oblíbených autorech či aktuálním dění v oboru. Mladší kolegové, které rád zahrnoval do svého přátelského okruhu, pak naslouchali vyprávěním o alotriích v rodném […]

„Mám poezii Petra Hrušky rád. A chci to říci takhle jednoduše, zkraje a na rovinu. Proč? Hruška je jeden z menšiny dnešních autorů, co především vyznávají poezii lidskosti. Ve své poezii se neskrývá za básnické piruety, nehoní se za každou cenu za poetickými mody, poezie pro něj neznamená závratné metafory či libou hudbu, ale především přímočarý lidský obsah. V tom se poněkud vymyká z české mélicko-metaforické tradice a je bližší […]

Aktualizováno: „Jak vypadá mediální budoucnost literatury? Je jasné, že starosvětská představa obsáhlých esejisticky vystavěných autoritativních kritik pokrývajících téměř vše, co se kde literárně šustne, se důsledně míjí s realitou, kde humanitní vzdělání prudce devalvuje (ano, souvisí to s populární a levnou nadprodukcí absolventů humanitních fakult). Náznaky budoucnosti jsou nicméně různé.‟ Eva Klíčová: Mediálně nepoužitelný endemit, ZDE. „Z dystopií, které se pak zabývají přímo literaturou a knihami, je nejznámější román Raye […]

Čilichili cílí na úplně jiné publikum než naše stránky, červencové číslo je však věnováno čtení, a tak není marné jím zalistovat. Kromě hříček či her typu Hawkingova indexu nedočtenosti či Recykliteratury zde najdeme např. sloupek Emila Hakla o (autorském) čtení, článeček Písmenka a mozek s povzbudivou větou „Už jen proto, že tohle čtete, jste chytřejší“, a hlavně zajímavé rozhovory: s Janou Bradley o rozdílech ve vzdělávacích systémech – České dítě nemá sebevědomí, […]

HOST 9/14 „Jak knihy dozrávají v rukou knižních redaktorů a jakých podob práce těchto neviditelných ne-autorů nabývala v dobách dnes již minulých“, tedy s jakýmsi úvodem do redakční praxe seznamuje čtenáře téma listopadového HOSTa s čapkovským názvem Jak se dělá kniha. Entrée mu vytvořila Hana Řehulková svým rozhovorem se Zdenou Salivarovou o redakční práci v nejznámějším exilovém nakladatelství ´68 Publishers, ale také o rodinných peripetiích, tzv. Cibulkově seznamu a Řádu bílého lva. Své dalším interview […]

Dubnový HOST si předsevzal seznámit čtenáře se současnou ruskou literaturou a jako název tématu zvolil hned dvojí česko-ruskou aluzi – Obrázky z Rus. Prvním obrázkem je rozhovor se znalcem a překladatelem ruské literatury Liborem Dvořákem, v němž přijdou na přetřes nejen překlady, ale i vztah současné ruské literatury k politice, výuka literatury na ruských školách, typologie současných ruských literárních postav a jiné zajímavosti. Tomáš Glanc zkoumá proměny toposu Moskvy v moderní ruské literatuře a poukazuje na jeho […]

Medievalista, sémiolog, estetik, spisovatel a esejista Umberto Eco je zcela jistě ojedinělým zjevem současného akademického a literárního světa. Šíře jeho poznatků, stejně jako mimořádná schopnost syntetismu a provokativnost soudů z něj po právu činí jednoho z mála „polyhistorů“, druhu dnes takřka vymřelého. A právě Ecovi a jeho dílu se věnuje téma listopadového HOSTa. Nejprve Ľudmila Lacková ve stati Osvoboditel Eco představí komplexně jeho tvůrčí a vědeckou osobnost; její složce medievalisticko-estetické se věnuje Lenka […]