Od obsazení pohraničí do padesátých let: Petra Klabouchová ve svých románech Prameny Vltavy a U severní zdi odhaluje zapomenutá tajemství našich nedávných dějin a pátrá po původu zla, lidské malosti i hrdinství:
Knihy U severní zdi a Prameny Vltavy spojuje především snaha oprášit polozapomenuté střípky naší nedávné historie a přiblížit tyto bolavé příběhy co nejširšímu okruhu čtenářů. Proto také románové až detektivní zpracování těchto osudů. Ani k jednomu z příběhů nejsou a pravděpodobně už nikdy nebudou existovat přímé důkazy, „pouze“ osobní vzpomínky pamětníků či jejich nejbližších, které je ale tak snadné zpochybnit. Román byl tak jedinou možností, jak o těchto událostech dnes psát.
V Pramenech Vltavy jsem se vydala po stopách utajovaného koncentračního tábora přímo u šumavských pramenů řeky Vltavy a nacistické podzemní továrny na Františkově. Vše je spojené fiktivní detektivní linkou vraždy dospívající studentky vimperského gymnázia. Ta má ve čtenářích evokovat vzpomínky na Pochod smrti, který v tomto kraji na jaře roku 1945 tragicky skončil. Ani rozřešení detektivní zápletky, ani snaha o hledání pravdy ohledně osudu vězňů koncentračního tábora však nebyly nejdůležitějším obsahem knihy. Snažila jsem se, aby z románu vyšla jako hlavní postava samotná Šumava. Její těžká historie, dosud nezahojené rány, člověk i příroda trpící spolu i proti sobě.
Prameny Vltavy jsou naplněny desítkami skutečných příběhů zdejších pamětníků, vzpomínkami z jedné i druhé strany hranice, které nechávám na stránkách schválně kontrastovat, aby nenabídly jediný pohled, jedinou pravdu. Hlavní vypravěč knihy zůstává beze jména, bez tváře, stejně jako nikde není přesný název míst, kde se příběh odehrává. Přesto všechny lokality i postavy vychází ze skutečnosti, každý střípek historie je čísi krátkou vzpomínkou, aby tak kniha dokázala zapůsobit autenticky. Jazyk bude místy neučesaný, lokální, s postavami zachází bez kompromisů, tak, jak to umí i zdejší příroda. Zlo není dáno jako něco neměnného, ale nakažlivého.
Hledání původu zla se pak přeneslo i do druhé knihy U severní zdi. Ta je inspirována skutečnými životními příběhy politických vězenkyň v 50. letech a osudy jejich dětí. Jak těch, které byly ženám obvykle hned po porodu odebrány a navždy zmizely v systému černých adopcí, tak těch, které skončily pravděpodobně v hromadných hrobech u severní zdi Ďáblického hřbitova. Příběh má opět lehce detektivní nádech, čtenář ale od počátku ví, kdo za tím vším stojí a hlavně proč to dělá. Dějem ho provází dvě postavy, Muž s dírou v srdci a Ošetřovatelka umírajících. Nakonec se jejich životy propojí mezi sebou i s osudy těch v zapomenutých hrobových šachtách. Oba opět zůstávají beze jména, bez tváře, stejně jako příběhy obětí, které vyprávějí. Jsou žijícím pomníčkem nejen krutě vyhaslých životů, ale i boje zla a spravedlnosti, pomsty a odpuštění. Každá z kapitol nese jméno jedné barvy, do jejíchž odstínů jsem obarvila jednotlivé příběhy, aby nezůstala pouze historická šeď.
Kniha není politickým čtením, i přes jasné téma v ní nehovořím o komunismu nebo jakémkoliv jiném režimu. Vypráví o tom, co je obyčejný člověk schopen udělat druhému obyčejnému člověku v boji za vlastní pravdu či prospěch. Kniha je vnímána jako drásavá, i přes to, že jsem úmyslně vynechala všechny brutální epizody výslechů a mučení. Rukopis byl přepisován několik měsíců a nakonec jsme z něj vyřadili dvě třetiny původního obsahu, aby byl čtenář schopen ji vůbec číst. Zůstalo v ní „pouze“ lidské zlo. To však s vědomím, že se jedná o skutečné a celkem nedávné události v naší zemi, dělá z textu pro mnohé těžké čtení.
Petra Klabouchová
Prameny Vltavy:
Ukázka z audioknihy (čte Otakar Brousek ml.)
Představení knihy na Velkém knižním čtvrtku 2021
Ukázka z knihy na stránkách nakladatelství
Rozhovor s autorkou v Kavárně Host
U severní zdi:
Ukázka z knížky a stránka s odkazy na recenze, rozhovory aj.
Rozhovor o knížce U severní zdi pro Kavárnu Host
S Petrou Klabouchovou o detektivce Prameny Vltavy i novince U severní zdi
