Smutky jsou různé. Klučičí a holčičí, malé a velké, vysvětlitelné a nevysvětlitelné, důvodné a bezdůvodné, příjemné a nepříjemné… ale všechny smutky jsou vlezlé. Vlezou do člověka a pak se v něm usadí. Smutků je hodně, není lehké s nimi žít. A dá se proti nim něco dělat? Smutek známe všichni a víme, že není lehké jej léčit. Jedna z možností je ho pojmenovat, ukázat na něj. Autorce se to v osmi příbězích různých druhů smutků velmi daří. Mistrně pracuje s nedořečeností, spojuje reálné situace s barevnou fantazií, na niž pak jemně navazují ilustrace Báry Valecké.

(Z nakladatelské anotace)

Ukázka ZDE.

Náhled ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.

Kategorie: Míková Marka

Jeden komentář.

  1. Josef Soukal napsal:

    Z Fb, Opičí matka:

    Posledních několik večerů jsme s dětmi četli Varvaru autorky Marky Míkové (Fantasos, 2015). Podtitul knihy je následující: Kniha o velrybím putování. Celou dobu čtení byly děti jako pěny, tahle kniha opravdu rezonovala mocně. O co jde? Někde u Baja California se narodí velrybka. Plave s mámou na sever podél pobřeží až nahoru do Beringova moře. Jede tam a zpátky a zase tam a zpátky. Jednou na ně zaútočí kosatky, jednou velrybáři… mámu uloví… to je vám silný moment! Řešili jsme to doma několik dní. Bavili jsme se o průmyslovém lovu velryb, o tradičních přístupech, o tom, proč se to nesmí a proč se to pořád děje, mluvili jsme o Moby Dickovi a Ahabovi (Melvilla zatím fakt nečteme, ale čte ho Ferda Kůstek, takže v rámci čtení komiksu Kůstek už jsme se o Bílé velrybě bavili několikrát). Velké téma. Varvara to ale zvládne, najde si kamarády, přátelí se s běluhami, keporkaky i handicapovaným delfínem. A pak se setká s Donem, společně odplují na jih. Příběh končí narozením Varvařina potomka. Celý text je doplňován o „hvězdičky“, díky nimž se do vyprávění dostávají různá zajímavá velrybí fakta a díky nimž jsme také stále upomínáni, že Varvařin příběh není jen smyšlenkou, ale skutečným osudem jednoho úžasného plejtvákovce šedého, který plave světem s maličkou vysílačkou pod kůží a my mu tak můžeme tajně koukat do života. Četbou nás provázel i atlas, v němž jsme si neustále ukazovali, kde Varvara zrovna je, a také A book about whales od Andrea Antinoriho (Corraini Edizioni, 2016) a Gréta Andrey Gregušové a Nastie Sleptsove (Egreš, 2018). Pořád jsme řešili, jak je která velryba velká, kdo má zuby a kdo má kostice, co kdo (nebo koho) žere apod. Bylo to opravdu intenzivní čtení a jsem přesvědčená, že se k Varvaře budeme vracet, je úžasná.
    #varvara #velrybavarvara #markamikova

    https://www.facebook.com/opicimatka/posts/pfbid0m4Jbe2yg5JjuWJ5hrX3j7spLxU1RHdVpEkN3gmdtYfsPN36B7H2BwphAD1edQAqBl

Zanechat odpověď na Josef Soukal