S ohledem na množící se dotazy a protesty k úloze č. 16 didaktického testu vydávám – po konzultaci s předsedou ASČ Josefem Soukalem a v souhlasu s ním – toto stanovisko:

Úloha je naprosto v pořádku, byť patří mezi obtížnější. Avšak právě jednoduchost didaktického testu z minulých let způsobila opačné emoce, totiž kritiku faktu, že maturitu již dostane snad každý.  Kromě toho test je úmyslně koncipován tak, aby obsahoval úlohy náročné vedle viditelně snadných.
V platném Katalogu požadavků stojí jasný požadavek na úlohu tohoto typu. A jsem si jist, že tento požadavek je plně oprávněný. Jde o pasáž pod 1.10:  (žák/řešitel) „uvědomuje si interdisciplinární souvislosti a orientuje se v nich, dovede využít při práci s různými druhy textu poznatků z jiných disciplín podstatných pro porozumění danému textu.“
Svého času jsem u podobné úlohy veřejně prohlásil, že tomu, kdo neví, co bylo Dachau, nepatří do ruky maturitní vysvědčení. Samozřejmě bible (Bible) je kniha primárně náboženská, ale v naší literárněhistorické a pedagogické tradici je pojímána též (ne-li přednostně) jako literární památka prvního řádu – s obrovským množstvím poučení, moudra, filozofie.
Pokud někdo namítá, že předmětná úloha nepatří do maturitního testu, naprosto nepochopil, že maturitní zkouška má ukázat mj. i jistý všeobecný rozhled kandidáta. A nevědět, kdo byl Jidáš Iškariotský, rozhodně není znakem všeobecného rozhledu.
Úloha je navíc koncipována tak, že její řešení nevyžaduje nutně znalost primárního zdroje, tj. Nového zákona – vlastní jméno (proprium) Jidáš prošlo procesem apelativizace, tedy proměnou na jméno obecné (viz Encyklopedický slovník češtiny, str. 43), a píše se pak s malým „j“. Rovněž narážky na zradu kolegy a na třicet stříbrných ve výchozím textu k úloze jsou doslova návodné. Tedy pro skutečného maturanta – a zdůrazňuji, že nejen gymnazistu.
Žijeme v jistém civilizačním okruhu, který vyznává hodnoty předávané po dlouhá staletí Novým zákonem. Zde nejde (jen) o víru, ale o kulturní a jazykové dědictví.

Opakuji: tvůrce úlohy i zadavatel testu měli plné právo předpokládat, že maturant za 4/6/8 let středoškolského studia na příběh Ježíše a Jidášovu zradu někde (kdekoliv, když ne ve škole!) narazil. Pokud ne, nepatří mu maturitní vysvědčení do ruky.  Anebo přinejmenším si nemá co stěžovat, že za tuto úlohu nedostane body, a musí je nahnat jinde v testu.

PhDr. Jiří Kostečka, PhD.

P. S. Na tvorbě DT jaro 2015 jsem nijak neparticipoval ani jako autor úloh, ani jako jejich revizor.

38 komentářů.

  1. sarkasm napsal:

    Hlavní důvod, proč nakonec didaktické testy z českého jazyka dopadly relativně dobře je ten, že společnost Cermat špatně vyhodnotila testy. Skoro každý má nějaký ten bod navíc za odpovědi, které byly špatně zodpovězeny.

  2. Popelka Biliánová napsal:

    Naprosto souhlasím s tímto příspěvkem na jedné diskuzi:
    Myslím, že problém není v požadované znalosti jako takové, ale ve způsobu zadání. Uvidí-li student požadavek na „biblickou postavu“, automaticky ho poleje studený pot, poněvadž bibli nečetl, a přízvisko „Iškariotský“, které na rozdíl od samotného „Jidáš“ už běžná znalost rozhodně není, nevnímá jako nápovědu, ale naopak komplikaci. Nabude tedy přesvědčení, že odpověď nezná, ačkoli na prostou otázku „Kdo zradil Ježíše?“ nebo „Co znamená oslovení ‚Ty Jidáši!'“ by nejspíš odpovědět dokázal.

    Já si zase myslím, že vzhledem k tomu, že Cermat musí ročně vyprodukovat 2 verze testů, budou otázky těžší a kurióznejší, protože už nebudou „roupama“ vědět, co by vymysleli.

    • Josef Soukal napsal:

      Ovšem v textu byl motiv zrady hned dvakrát.

    • Josef Soukal napsal:

      Teď jsem si uvědomil, jak je absurdní tuto úlohu proti takovýmto útokům hájit. Zadávejte nám jen jednoduché otázky, u kterých není třeba přemýšlet. A nemaťte nás Biblí, když o ní nic nevíme…

  3. Vladimír Stanzel napsal:

    Velmi trefný článek od člověka z praxe přinesl k tématu časopis Respekt:
    http://respekt.ihned.cz/externi-hlasy/c1-64004820-chcete-praci-neverte-expertum-na-vzdelavani

    Ve srovnání s neskutečně povrchním textem T. Feřteka, jenž je v článku zmiňován a odkazován, hřejivé čtení.

Zanechat odpověď