Právo na soukromí dnes víc než zpravodajské služby ohrožují globální podniky, jakými jsou Google nebo Facebook, kterým se i osobní názory, zájmy a přání podařilo transformovat na produkt se zvláštní přidanou hodnotou. Národní vláda jaderné mocnosti Číny zase vyvlastňuje pozemky bezbranných rolníků a dělá z nich uprchlíky ve vlastní zemi jen proto, aby se na těchto místech mohly postavit továrny a montovny evropských a amerických korporací. A farmaceutické firmy doslova rabují kulturní dědictví a poznatky tradiční medicíny v Africe nebo Amazonii, aby si na ně pořídily copyright, čímž zcela převracejí původní účel autorského práva jako ochrany lidské tvořivosti proti jejímu obchodnímu zneužití.

V takovém světě není možné chlácholit se naivní představou, že se vše nakonec v dobro obrátí a lidstvo projde morální očistou, objeví svá nezcizitelná a univerzálně platná práva a začne budovat politickou ústavu a instituce kosmopolitní demokratické společnosti. V takovém světě ovšem zrovna tak není možné cynicky odvrhnout samotný pojem práv člověka a občana jako abstraktní ideologii, kterou anglický utilitaristický filosof Jeremy Bentham ve své sžíravé a politicky radikální kritice Velké francouzské revoluce označil za „nesmysl na chůdách“.

Publikováno v Salonu, kulturní příloze Práva, a na www.novinky.cz, ZDE.

2 komentáře.

  1. Je to asi ještě horší. Vzhledem k tomu, že firmy, které analyzují obsahy sociálních sítí a prodávají solventním subjektům svá zjištění a „optimalizační rady“, mají také možnost své rady vychylovat a tím vedle analýz záměrně ovlivňovat, co se fyzicky stane. Tedy falzifikační smyčky provázené nesledovatelnými toky peněz. To už se do značné míry mimo dosah práva děje. A bude hůř.

Zanechat odpověď