Z rubriky DIDACTICA VIVA časopisu Komenský upozorňujeme na příspěvek vztahující se k uplatnění prvků dramatiky při výuce. Článek je dostupný ZDE. Ukázka:
Ve třídě…
Na základě zvoleného tématu vybírá učitel pro účely dramatické hry z příběhu situace, v nichž se téma buď přímo odráží, nebo situace, které jsou důležitým mezistupněm k porozumění tématu, pochopení charakterů postav, vztahů mezi nimi či získání důležitých informací vztahujících se k době a místu, v němž se příběh odehrává. Za účelem naplnění dramatické hry jakožto formy a jejího tématu coby obsahu, uvádíme několik situací.
Výslech svědka
Učitel oznamuje žákům, že dnes k ránu bylo pod athénskou akropolí nalezeno tělo chlapce. Vyzývá žáky, aby se rozdělili do týmů vyšetřovatelů a připravili si otázky k výslechu. Žáci mají od svědka, kterého představuje učitel, získat co nejvíce informací, např. jaké je dnes datum, kdy bylo tělo nalezeno, o koho se jedná, zda byl svědkem někdo spatřen, zda jej svědek zná, apod. Výslech učitel ukončuje ve chvíli, kdy se žáci dozvídají, že podezřelou osobou je Daidalos.
Co se Daidalovi honí hlavou?
V této činnosti jsou žáci vyzváni, aby se stali myšlenkami Daidala po uskutečnění hrůzného činu vraždy. Žáci se tak pokouší o vhled do situace očima Daidala. Ke ztvárnění tohoto okamžiku je využita technika alej/ulička, ve které žáci stojí ve dvou řadách naproti sobě (tvoří uličku), kterou učitel v roli Daidala pomalu prochází – žáci vyslovují nahlas jeho myšlenky – “co se mu honí hlavou”. Po této technice následuje reflexe, jejímž cílem by mělo být pojmenovat stav, ve kterém se Daidalos nachází.
Stavba labyrintu
Žáci ve skupinách na arch papíru vytváří stavbu labyrintu, do níž prostřednictvím písemného záznamu replik postav a poznámek popisujících okolnosti, zobrazují situaci uvěznění Daidala a Íkara. Po této aktivitě následuje reflexe, při níž jsou žáci vyzýváni k úvahám nad současnou situací postavy. Možností dramatické hry je realizovat reflexe v roli, což právě tato fáze práce nabízí. Žáci by mohli v roli Daidala, potažmo i Íkara, reflektovat svou současnou životní situaci na Krétě. Učitel by v reflexi zastával funkci toho, kdo se ptá.
Bohyně Athéna
Bohyně Athéna má v příběhu velký význam. Je pro postavy velkou autoritou, která má ale zároveň vzhledem k příběhu Daidala mnohé vnitřní konflikty. Je bohyní, která drží ochrannou ruku nad umělci a přirozeně by tedy měla Daidala chránit a být na jeho straně. Ale je také bohyní spravedlnosti a neměla by tedy být k Daidalovu činu slepá. Daidalos spáchal hrůzný skutek a utekl před trestem. Žáci, v této situaci představují bohyni Athénu, která má vyhodnotit míru Daidalova provinění a uložit mu trest, který je úměrný jeho provinění. Žáci pracující ve skupinách nejdříve diskutují nad trestem pro Daidala, poté vybraný trest ztvárňují pomocí živého obrazu (vytváří sousoší).
Zmíněné situace jsou postaveny na činnostním charakteru učení. Žáci se seznamují s reáliemi příběhu, postavami a vztahy mezi nimi. Prostřednictvím vlastního jednání ve fiktivních situací nahlíží na svět a dílčí události očima postavy, kterou zobrazují a tím se snaží porozumět jejímu chování. Objevují téma, tedy myšlenku, která je svorníkem všech zobrazovaných situací. Výslech svědka je situací, která žákům zprostředkovává úvodní informace o příběhu, uvádí je v děj, seznamuje s hlavní postavou příběhu a jejím činem. Aktivita je díky roli vyšetřovatelů přenesena již od začátku na žáky. Žáci jsou ti, kdo se zajímají, kdo se ptají, kdo diskutují a přemýšlejí nad získanými informacemi. Učitel se při činnostním učení žáků stává jejich průvodcem. Nabízí situace, které vedou k odkrývání tématu, aktivizuje myšlení žáků. K tomu zejména slouží technika aleje, díky níž žáci mohou nahlédnout do jeho myšlenek, vidět svět a zejména čin, který spáchal jeho očima. Cílem nebylo hodnotit co se stalo, ale pochopit, proč se to stalo, jaká byla motivace Daidala pro spáchání vraždy vlastního synovce. Daidalos v příběhu báje utíká před spravedlností. Nejdříve z Atén, v závěru pak i z Kréty. Motivací Daidala pro útěk z Kréty je obvinění a uvěznění v labyrintu. Motivace postavy v pochopení příběhu a jeho tématu jsou důležité, proto jsme také do lekce zařadili stavbu labyrintu, která nabízí jinou formu aktivizace žáků prostřednictvím tzv. doplňujících metod dramatické výchovy, kdy žáci vytváří konkrétní artefakty, které se stanou oporou pro ztvárnění zamýšlené situace, v našem případě uvěznění v labyrintu, a která je klíčová pro rozhodnutí Daidala k útěku. Pojetí spravedlnosti je v příběhu zobrazeno prostřednictvím bohyně Athény. Tuto situaci považujeme v příběhu o Daidalovi za klíčovou. Žáci v rolích Athény, která zná každý krok Daidala vyhodnocují, jaký trest si zaslouží. V tuto chvíli žáci uplatňují schopnost kritického myšlení, jejímž výsledkem je zobrazení trestu technikou živého obrazu. Aktivizace je tedy podstatou dramatické hry, ve které nelze nejednat.
