Z archivu:

V tomto příspěvku navazuji na originální nápad Miloše Hoznauera, aby se praktikující češtináři vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli (s příslušným komentářem) deset povídek, které je při jejich setkávání s literaturou nejvíce oslovily. Které v jejich duši zanechaly tak hlubokou brázdu, že si je stále znovu připomínají. Které je inspirují k tomu, aby tento čtenářský zážitek předávali svým žákům.‟

Takto Jiří Kostečka uvedl svých Deset povídek, které zatřesou duší v časopise Český jazyk a literatura (č. 1, 2013). Rozsah jeho čtenářského vyznání přiměl redakci, aby text rozdělila do dvou částí (pokračování vyšlo v č. 2, 2013). Kostečkovy osobité osobní analýzy kratších prozaických textů chceme představit i čtenářům našich stránek, tentokrát pro přehlednost členěné na tři části. V první z nich se autor zaměřil na Příběh vysloužilého voltižéra, povídku Usher II a mýtus o Orfeovi a Eurydice.

Příspěvek ZDE. Pokračování ZDE a ZDE.

 

 

 

3 komentáře.

  1. Josef Soukal napsal:

    Komentář na FB, p. Monika Stehlíková:
    Marquez: Stopa tvé krve ve sněhu
    Bunin: Strašná povídka
    Bradbury: Emisar
    Kafka: Touha stát se indiánem
    Škvorecký: Příběh o kukačce
    Šalamov: Americká výpomoc
    Örkeny: Úvahy ve sklepě
    Fuks: Kchonyho cesta do světa
    Salinger: Den jako stvořený pro banánové rybičky
    Maupassant: Horla

    + jedenáctá jako návdavek Ursula LeGuin: Ta, která odnímá jména, zatím nikde nevyšla, nově ji nádherně přeložila Jana Šindlerová.

    • Josef Soukal napsal:

      K Bradburymu se v diskusi dále doporučují povídky
      Přijdou vlahé deště, Zelené ráno a Ač bude luna stejně plát.

Zanechat odpověď