Z archivu:
„V tomto příspěvku navazuji na originální nápad Miloše Hoznauera, aby se praktikující češtináři vyznali ze svých čtenářských lásek a uvedli (s příslušným komentářem) deset povídek, které je při jejich setkávání s literaturou nejvíce oslovily. Které v jejich duši zanechaly tak hlubokou brázdu, že si je stále znovu připomínají. Které je inspirují k tomu, aby tento čtenářský zážitek předávali svým žákům.‟
Takto Jiří Kostečka uvedl svých Deset povídek, které zatřesou duší v časopise Český jazyk a literatura (č. 1, 2013). Rozsah jeho čtenářského vyznání přiměl redakci, aby text rozdělila do dvou částí (pokračování vyšlo v č. 2, 2013). Kostečkovy osobité osobní analýzy kratších prozaických textů chceme představit i čtenářům našich stránek, tentokrát pro přehlednost členěné na tři části. V první z nich se autor zaměřil na Příběh vysloužilého voltižéra, povídku Usher II a mýtus o Orfeovi a Eurydice.
Příspěvek ZDE. Pokračování ZDE a ZDE.
https://www.ascestinaru.cz/z-studentskych-praci-povidka-inspirovana-literarnim-dilem/
Komentář na FB, p. Monika Stehlíková:
Marquez: Stopa tvé krve ve sněhu
Bunin: Strašná povídka
Bradbury: Emisar
Kafka: Touha stát se indiánem
Škvorecký: Příběh o kukačce
Šalamov: Americká výpomoc
Örkeny: Úvahy ve sklepě
Fuks: Kchonyho cesta do světa
Salinger: Den jako stvořený pro banánové rybičky
Maupassant: Horla
+ jedenáctá jako návdavek Ursula LeGuin: Ta, která odnímá jména, zatím nikde nevyšla, nově ji nádherně přeložila Jana Šindlerová.
K Bradburymu se v diskusi dále doporučují povídky
Přijdou vlahé deště, Zelené ráno a Ač bude luna stejně plát.