Z článku publikovaného v časopise Slovo a slovesnost, ročník 37 (1976), číslo 4, s. 270-278: V tomto příspěvku chceme přehlédnout inventář podřadicích spojovacích výrazů a soustředit se na některé dílčí otázky (především větosled) související se složitostí souvětné stavby v Palackého Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě (1848 až 1876), tj. v základním díle tohoto historika a politika 19. stol. (dále jen Dějiny). Svůj výklad stavíme – na rozdíl od příspěvku K. Svobody, srov. […]
Z autorova článku pro Naši řeč (2018, č. 2): Pojem apozice (přístavek) je u nás popisován často ve větě jednoduché, kdežto v souvětí je propracován málo. Na anglickém materiálu se V. Mathesius (1947, s. 305) zabývá tzv. apozicí přívětní. V. Šmilauer (1966, s. 354) za apozici přívětnou považuje parafrázi, srov. řeka meandruje, tj. tvoří zákruty, a zmiňuje apozici vyjádřenou substantivem, větou hlavní nebo vedlejší, srov. Po otci má jen jedno: opovrhování […]
Z článku publikovaného v časopise Korpus-gramatika-axiologie, 2011, č. 4: Cílem tohoto článku je v rámci formálně-sémantického rovinného popisu gramatického systému ukázat, že nevalenční závislost příčinnostní vedlejší věty může být vyjádřena velkým množstvím různých druhů zájmenně-částicových spojovacích výrazů, což dosud nebylo soustavně popsáno. Jedná se o příčinnostní vedlejší věty zájmenně-částicové, a to příčinné (důvodové), účelové, podmínkové a přípustkové, srov. příčinnou větu v souvětí Díky tomu, že Konstantin povýšil Krista na Boha teprve čtyři […]
„Příspěvek vznikl v rámci formálně-sémantického rovinného popisu (FSRP) jazykového (gramatického) systému, na jehož nejvyšší, souvětněčlenské rovině byla postulována teorie souvětných členů (…). Souvětí vyžaduje samostatnou pozornost, protože na rozdíl od věty jednoduché, která je složena z větných členů, popř. aktantů (participantů), jež jsou syntakticky aktivní, v souvětí jsou syntakticky aktivní hlavně spojovací výrazy, poněvadž spojují souvětné členy (klauze), a proto mají také místo v závislostních grafech. Metodologicky vycházíme v souvětí […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, ročník 95 (2012), číslo 3, s. 122-140: Pro syntax současné češtiny je příznačné, že v souvislosti s její prohlubující se stylovou diferenciací a intelektualizací se šíří některé speciální výrazové prostředky. K takovým prostředkům psané syntaxe patří např. vedlejší věta v souvětí Český úspěch funguje pod praporem zahraničních investic, rozmachu průmyslové výroby a v neposlední řadě i ve znamení toho, že tuzemské domácnosti se nebojí […]
Z článku publikovaného v polském časopise Bohemistyka (2011, č. 1): C í l e m t o h o t o p ř í s p ě v k u je komentovat výroky o češtině u pěti spisovatelů, kteří se narodili ve dvacátých a třicátých letech minulého století a kteří jako významní slovesní umělci podstatným způsobem zasáhli do vývoje české literatury. Chceme zjistit, jaký mají p o s t o j k e s v é m u m a t e ř s k é […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč (5/2008): Zabývám se na prvním místě VVPČ (vedlejšími větami příslovečnými časovými – pozn. J.S.). Ty jsou uvozeny hlavně časovými spojkami když, kdykoli, jakmile, dříve než atd., ale i spojovacími výrazy, které samy o sobě časový význam nemají, ale získávají ho až v kontextu gramatikalizací; je to polyfunkční zájmeno co (3.5), polyfunkční zájmenné příslovce jak (3.6), příslovce sotva, jen, ledva aj. (3.11). Od VVPČ jsou četné přechody k vedlejším větám se vztažným […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 5: Srovnáváme-li v tomto příspěvku latinský originál a jeho dva překlady do staré češtiny a překlad do češtiny nové, nejde nám ani tak o popis způsobu překladu, ale o hlubší poznání především druhého staročeského překladu, o srovnání jeho jazyka XIV., resp. XV. století s jazykem pozdějších fází vývoje češtiny, hlavně s jazykem XX. století. Domnívám se, že je třeba […]
Ze závěru studie publikované v časopise Slovo a slovesnost, 73, 2012: Pokusili jsme se ukázat na vlastnosti pojmu-termínu souvětný člen, který je ukotven ve formálně-sémantickém rovinném popisu jazykového systému, a to na souvětněčlenské rovině, jež je druhou, vyšší syntaktickou rovinou vedle klasické roviny větněčlenské. V uvedené koncepci popisu vycházíme od spojovacích výrazů. Klasifikace souvětných členů, která vychází z kombinace rysů (vlastností) těchto členů, postihuje devět druhů souvětných členů, jež ovšem […]
