Z článku publikovaného v polském časopise Bohemistyka (2011, č. 1): C í l e m t o h o t o p ř í s p ě v k u je komentovat výroky o češtině u pěti spisovatelů, kteří se narodili ve dvacátých a třicátých letech minulého století a kteří jako významní slovesní umělci podstatným způsobem zasáhli do vývoje české literatury. Chceme zjistit, jaký mají p o s t o j k e s v é m u m a t e ř s k é […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč (5/2008): Zabývám se na prvním místě VVPČ (vedlejšími větami příslovečnými časovými – pozn. J.S.). Ty jsou uvozeny hlavně časovými spojkami když, kdykoli, jakmile, dříve než atd., ale i spojovacími výrazy, které samy o sobě časový význam nemají, ale získávají ho až v kontextu gramatikalizací; je to polyfunkční zájmeno co (3.5), polyfunkční zájmenné příslovce jak (3.6), příslovce sotva, jen, ledva aj. (3.11). Od VVPČ jsou četné přechody k vedlejším větám se vztažným […]
Z článku publikovaného v časopise Naše řeč, ročník 61 (1978), číslo 5: Srovnáváme-li v tomto příspěvku latinský originál a jeho dva překlady do staré češtiny a překlad do češtiny nové, nejde nám ani tak o popis způsobu překladu, ale o hlubší poznání především druhého staročeského překladu, o srovnání jeho jazyka XIV., resp. XV. století s jazykem pozdějších fází vývoje češtiny, hlavně s jazykem XX. století. Domnívám se, že je třeba […]
Ze závěru studie publikované v časopise Slovo a slovesnost, 73, 2012: Pokusili jsme se ukázat na vlastnosti pojmu-termínu souvětný člen, který je ukotven ve formálně-sémantickém rovinném popisu jazykového systému, a to na souvětněčlenské rovině, jež je druhou, vyšší syntaktickou rovinou vedle klasické roviny větněčlenské. V uvedené koncepci popisu vycházíme od spojovacích výrazů. Klasifikace souvětných členů, která vychází z kombinace rysů (vlastností) těchto členů, postihuje devět druhů souvětných členů, jež ovšem […]
Z článku v časopise Naše řeč (2006/3): Jádro (centrum) současného souvětného systému se spojovacím výrazem co je popsáno ve všech českých skladbách. K. Svoboda se ve svém Souvětí (viz pozn. 4) na několika místech zabýval dosud nejpodrobněji strukturovaným souvětným systémem se spojovacím výrazem co. Z jeho výkladů můžeme vyvodit, že v tomto systému vedle centra, které představují vedlejší věty otázkové (srov. níže 1.1), je celá řada typů vět s co, které jsou na základě svých vlastností více či […]
Z článku publikovaného v časopise Korpus-gramatika-axiologie 23/2021: Souvětí s vedlejšími větami bez syntaktického vztahu (dále jen souvětí s VVBSV) je dalším typem složitého souvětí. Je to souvětí, v němž na větě hlavní závisí dvě vedlejší věty prvního stupně závislosti, které nejsou v syntaktickém vztahu, srov. Když se za astronomem zavřel těžký vchod, uvědomil si, že se právě rozloučil se svým světem (SYN2015). Souvětí s VVBSV lze v rámci formálně-sémantického rovinného popisu (FSRP) jazykového systému (Štěpán 2013: […]
Aktualizace 18. 2. 2022: Příspěvek doplňujeme o odkaz na autorův článek, na který studie Diference ve spontánní mluvě středočeské (pražské) rodiny navazuje: Jazykové diference v manželství. Oba texty byly publikovány v časopise Naše řeč. Diference ve spontánní mluvě středočeské (pražské) rodiny: Před více než čtvrtstoletím jsem se zabýval v tomto časopise mluvou své vlastní, tehdy bezdětné rodiny na začátku manželství. Článek jsem uzavřel konstatováním, že by bylo užitečné zabývat se […]
Článek se zabývá klasifikací příslovečných příčinnostních vedlejších vět podle podřadicích příčinnostních spojek: příčinné (protože, poněvadž, jelikož, ježto), účelové (aby), podmínkové (jestliže, kdyby, -li, pakli, jestli, pakliže), přípustkové (ač, ačkoli, přestože, třebaže, jakkoli, i když, i kdyby, byť), účinkové (že, aby, až, takže). Autor dále klasifikuje příčinnostní věty se spojkami že, aby, které získávají příčinnostní význam v kooperaci s výrazy v řídící větě (proto; tak; díky tomu; z toho důvodu; kvůli […]
Článek pracuje s pojmy hovorová, běžně mluvená a obecná čeština. Podrobněji se zabývá pojmem spisovná čeština a její norma, což je východiskem při hodnocení slov z hlediska spisovnosti a nespisovnosti. Příspěvek kritizuje širokou definici i užívání kvalifikátoru kolokviální, který se používá pro jednotky mluveného neformálního jazyka v článku P. Kochové a Z. Opavské při přípravě Akademického slovníku současné češtiny. Místo takto vymezeného kvalifikátoru kolokviální se navrhuje na konkrétním materiálu (univerbizáty, […]
