„Od ledna 2016 se díky nekonečné moudrosti Ministerstva zdravotnictví i Ministerstva školství nesmí při výuce (a to ani na středních školách) používat při laboratorních pracích kyseliny a další „nebezpečné“ látky.
Ach ano, svět je opět lepším, laskavějším a pro život bezpečnějším místem.

Naše děti sice budou naší vinou vycházet ze škol ještě pitomější a pro život nepřipravenější…, ale … vlastně ne. Vždyť je tady mnoho nových předmětů, které se musejí naučit: mediální výchova (jak se bránit útokům „těch špatných“ médií), spotřební výchova (jak odolávat komerci), výchova k multikulturalismu (jak naopak naslouchat „těm správným“ médiím) atd.
A až si ministerský úředník uvědomí, že hrozí našim dětem nebezpečí i při fyzikálních pokusech (například při měření hmotnosti nám může závaží spadnout na nohu a zlomit palec), pokusech biologických (mohu se říznout skalpelem), ba i při hodinách zpěvu (uzlíky na hlasivkách) bude najednou mnoho prostoru pro to, aby tyto nové, tak moc potřebné předměty byly ještě rozšířeny a obohaceny o další výdobytky evropského postmoderního humanismu.
Obávám se, že předmět „výchova ke kritickému myšlení a nadhledu“, ale zaveden nebude.“

Vladislav Dudák ve svém blogu; kompletní text ZDE.

Blog o knize Martina Vopěnky Nová planeta ZDE.