„Vážená paní,
Nemáme žádnou představu kdo jste. V informaci o uvedených titulech, kterou dostáváme od vydavatelství žádná zmínka o vás není.
Informace, kterou zveřejňujeme na našich stránkách o uvedených titulech nejde v rozpor s autorským zákonem.
Vaše stížnosti můžete směrovat na vydavatelství.
Z podnikatelského hlediska uvedení jména překladatele nezvyšuje prodejnost titulu.

Tak před časem odpověděla pracovnice jednoho internetového knihkupectví na mou žádost, aby k mým překladům, které její podnik nabízí, doplnili jméno překladatele. (Pro srovnání – vždyť překladatel je interpret – : představme si, že profesionálnímu klavíristovi řeknou o jeho nahrávce určité skladby: „nemáme žádnou představu kdo jste“.) Mail jsem přeposlala dotyčným nakladatelům, ti však nepovažovali za nutné se do věci vměšovat. A co na to můžu říct já? Ať paní knihkupkyně některou tu knihu příležitostně vezme do ruky, otevře ji a podívá se třeba dozadu do tiráže? Mám se odvolat na to, že většinu těch překladů nakladatelé nominovali na Jungmannovu cenu? Kdybych za některý dostala Skřipec, byla by možná větší naděje, že by i tato internetová knihkupkyně měla představu, kdo jsem.“

Takto začíná článek překladatelky Magdy de Bruin Hüblové, v němž autorka před více než třemi lety poukázala na podivnosti – někdy až ignorantství – provázející současné postavení překladatele. Článek vyvolal jistou diskusi, ovšem jak se ukázalo nedávno, kdy ho „vrátil do oběhu‟ překladatel Viktor Janiš, mnoho se nezměnilo. Text publikujeme nejen pro jeho obsah, ale i proto, že ukazuje, jak se u nás obecně nenápadně proměnily vzorce chování a vztah k náročné duševní práci.

Článek ZDE.

Další články na dané téma ZDE a ZDE.

Autorčiny příspěvky o nizozemsky psané literatuře dostupné ZDE

Zpráva o každoroční celostátní akci Nizozemsko překládá, jejíž součástí je i soutěž pro středoškoláky, ZDE