Bohumil Kartous si v Hospodářských novinách zatančil vítězný taneček nad schválenou novelou školského zákona v článku Přestaňme krmit Barbuchu inkluze, aby v něm semlel pár inkluzivních nesmyslů.

Prý „důležitá témata jako nostrifikace dokladů o vzdělání získaných v zahraničí, omezení reklamy na školách ani zřízení přípravných tříd se nestala veřejným tématem kvůli něčemu, čemu Vladislav Vančura říkal Barbucha. Strach ze slova „inkluze“ předčil vše ostatní…“ Nejde o strach ze slova, ale z událostí, které mohou nastat. Samozřejmě – lidé jako Kartous se inkluze obávat nemusejí, jako učitelé ze školství už dávno zdrhli, a proto se jich inkluze dotýká pouze jako žvanec k mediálnímu přežvykování. Inkluze se naopak obává kdekdo, koho se skutečně dotýká. Ne kvůli Barbuchovi inkluze, ale kvůli nejistotám, pochybnostem a rizikům inkluze.

Z autorova blogu na iDNES.cz. 

Doplňujeme odkaz na informačně velmi cenný text Ludmily Pubalové.

Kategorie: Obecné, Obecné

3 komentáře.

  1. Josef Soukal napsal:

    O kariérním řádu a inkluzi: http://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=502915

  2. Josef Soukal napsal:

    Příznačné jsou diskusní příspěvky Jana Černého, „ředitele programů sociální integrace“, v diskusi na České škole: http://www.ceskaskola.cz/2016/03/ivan-gabal-cely-system-specialniho.html

Zanechat odpověď