Bohumil Kartous si v Hospodářských novinách zatančil vítězný taneček nad schválenou novelou školského zákona v článku Přestaňme krmit Barbuchu inkluze, aby v něm semlel pár inkluzivních nesmyslů.
Prý „důležitá témata jako nostrifikace dokladů o vzdělání získaných v zahraničí, omezení reklamy na školách ani zřízení přípravných tříd se nestala veřejným tématem kvůli něčemu, čemu Vladislav Vančura říkal Barbucha. Strach ze slova „inkluze“ předčil vše ostatní…“ Nejde o strach ze slova, ale z událostí, které mohou nastat. Samozřejmě – lidé jako Kartous se inkluze obávat nemusejí, jako učitelé ze školství už dávno zdrhli, a proto se jich inkluze dotýká pouze jako žvanec k mediálnímu přežvykování. Inkluze se naopak obává kdekdo, koho se skutečně dotýká. Ne kvůli Barbuchovi inkluze, ale kvůli nejistotám, pochybnostem a rizikům inkluze.
Doplňujeme odkaz na informačně velmi cenný text Ludmily Pubalové.
O kariérním řádu a inkluzi: http://sotolar.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=502915
Doplněno o text zachycující situaci v Norsku: http://www.ceskaskola.cz/2016/03/ludmila-pubalova-inkluze-po-norsku.html?showComment=1458119502427#c1560441100664737323
Příznačné jsou diskusní příspěvky Jana Černého, „ředitele programů sociální integrace“, v diskusi na České škole: http://www.ceskaskola.cz/2016/03/ivan-gabal-cely-system-specialniho.html