„Pokud se ale někdo domnívá, že je privátní iniciativa za situace, kdy máme dost míst ve veřejných školách, zbytečná, měl by si vzpomenout na České dráhy,“ (…) protože ty „teprve se vstupem soukromých přepravců se začaly opravdu zajímat o to, co lidi chtějí,“ píše Radka Kvačková v Lidových novinách. Kvačková se mylně domnívá, že soukromé školy vznikají proto, aby něco napravovaly. Jenže soukromé školy se chovají jako soukromí dopravci: nechtějí skutečně řešit problémy, „ale převážně vyzobávají třešinky typu rychlíky Praha-Ostrava, Praha-Brno-Bratislava,“ jak čteme v jednom z komentářů. Nejčastěji se chlubí tím, že žáci MOHOU pracovat v menších skupinách, zatímco veřejné školy MUSÍ naplnit třídy až po okraj. Je tohle opravdu nějaká férová soutěž?

Vzniká paralelní sociálně segregované školství, pro běžného člověka sotva dosažitelné. Soukromé školy se školným 60–100 000 korun vůbec nepřipomínají láci soukromých dopravců, ale jsou jedním ze smutných projevů rozevírajících se nůžek v české společnosti. Možná by stačilo, kdyby paní Kvačková vstala od stolu a vyrazila na parkoviště před soukromými školami, a nejlépe s fotoaparátem. Podnikání v soukromém školství vždy nabídne „co lidi chtějí“, vždy se totiž najde skupina lidí, kteří se chtějí exkludovat – ne inkludovat. Lhostejno, jaké důvody hlasitě deklarují. Soukromé školy přece nevznikají v sociálně vyloučených lokalitách nebo v Brně na Bratislavské. Soukromé školy popírají ideu společného vzdělávání a mohou v důsledku ohrozit soudržnost společnosti.

Korunu zmateným úvahám nasadilo pokračování článku. „Kvačková také připomíná výzkum Univerzity Palackého, který se zaměřil na rizikové aktivity mládeže ve věku 11 až 15 let.“Jako rizikové aktivity mládeže autorka uvádí falšování podpisů – sebepoškozování – alkohol – pohlavní styk. „Chce pí Kvačková říci, že soukromé školství dokáže vyřešit problémové chování věkové skupiny 11 – 15 let? A ten výzkum se snad týkal jen veřejných škol nebo v něm byli i žáci škol soukromých?“ výstižně se ptá další komentář na České škole. Co tedy autorka vlastně chce říci? Má to snad být další výstřel v nekonečné kampani vedené proti veřejným školám? Nebo se ocitla na slepé koleji, když nesmyslně slepila nesouvisející věci do jednoho rance? Obojí je špatně.

Převzato z autorova blogu na iDNES.cz