„Napadá mě Babička, kde máme hned trojí smrt – babičky, Hortenzie a Viktorky,“ zamýšlí se literární kritička Jana Čeňková z FSV UK nad klasickými díly dětské literatury, která pojednávají o smrti. Debaty, jestli si mají děti číst o umírání a kolik násilí dětská kniha snese, se vedou už desetiletí. Cenzurování pohádek nebo pověstí se řeší i u nás, literární teoretici i psychologové se ale většinou shodují, že vyhýbat se temným tématům k ničemu nevede.  

„Na co tady na světě jsme, když stejně brzy zemřeme? Někdy mají děti tendenci smrt takto pojímat a to je chyba. Je ovšem velmi důležité o smrti nejen číst, ale i o ní mluvit,“ říká Jana Čeňková. Smrt byla v minulosti běžnou součástí života a děti na ni byly mnohem zvyklejší. „Problém“ se smrtí nastal, až když jsme ji vytěsnili do nemocnic a ústavů. Smrt a z dnešního pohledu možná až brutální scény byly v pohádkách, mytologických příbězích i ve starších dílech klasické literatury běžné. Z Česka můžeme kromě Babičky připomenout Broučky Jana Karafiáta a například ve Velké Británii dodnes vyvolává emoce tamní dětská klasika Watership Down, a to i 40 let od svého vzniku.

Více ZDE.

Zanechat odpověď