.
Aktualizováno 7. 12. 2021:

Prekoncepty, předporozumění? Není to málo předsedo?
Nemělo by se nejdříve začít s preprekoncepty a předpředporozuměním? A ještě bych k tomu přidal předprocvičování a tomu předpraktické úlohy.
No a do toho ještě znalosti a dovednosti, takové zastaralé pojmy?
Jsem z toho volajaký zmetěný!

Odpovědět

Odpovědi

  • Jestliže částem nelze porozumět bez porozumění celku a celku nelze porozumět bez porozumění částem, pak se doopravdy musí začít něčím co je před porozuměním něčemu a to je to předporozumění. A před předporozuměním je právě to předpředporozumění. To dá rozum!
    Na czwiki.cz se pytlici dočetli, že…
    ‚člověk dospívá k porozumění tak, že si nejprve vytvoří předběžnou představu čili před-sudek‘
    Z toho dovozují, že předběžná je před běžnou, představa je před stavou, předsudek je před sudkem a předseda je před sedou. Tak, jako je předpona před ponou, předpojatý je před pojatým, předák je před ákem, předložka je před ložkou, předpověď je před povědí, předplatné je před platným a předehra je před ehrou.

Aktualizováno 25. 12. 2020:

K článku: Ondřej Šebestík: Měnit školy není ostuda. Kdo vydrží v oboru celý život, je výjimka, vzdělávání nikdy nekončí

Nicka Pytlik
25. prosince 2020 22:31
čtenému textu nerozumí

Pytlici mívají poslední dobou poměrně intenzivní pocit, že mluví a píší tatarsky.
Zajímavé je, že žáci ani pořádně nevědí, čemu nerozumí. Častý dialog…
„Já tomu nerozumím / potřeboval bych to vysvětlit.“
„Čemu nerozumíš / co bys potřeboval vysvětlit?“
„No… to! Všechno…“
„A co jsi dělal, když jsem to vysvětloval?“
“ ……… “
Takže na sdělení žáka, že neví, co má dělat, odpovídají pytlici, přečti si zadání.

http://www.pedagogicke.info/2020/12/ondrej-sebestik-menit-skoly-neni-ostuda.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Aktualizováno 6. 6. 2020
Vladimír Stanzel v reakci na citaci z doprovodného článku k rozhovoru s O. Kaniou („Podle Kanii jsou osmiletá gymnázia v podstatě jen statusová záležitost a vůbec nic by se nestalo, kdyby přestala existovat. Samotné rozdíly ve vzdělání považuje za důvod rozdělení společnosti. „Když se podíváte na výsledky voleb na gymnáziích a výsledky voleb na odborných školách, tak na gymnáziích vyhrávají Piráti, ODS nebo TOPka. Na učilištích je Okamura jednoznačné číslo jedna,“ upozorňuje Kania. Podle něj je právě obrovská segregace socioekonomických skupin v podstatě zločin. V zemi, která má pouhých deset milionů obyvatel, by dle jeho názoru takové rozdíly vůbec neměly existovat.“).
.
Komentář V. S.:
Ale to je velmi roztomilé, když káže o zločinné segregaci majitel sítě škol, v nichž „roční školné vyjde na 180 tisíc korun„. Takovéto školy jistě vedou k posílení soudržnosti socioekonomických skupin, o tom není pochybností.
.
Aktualizováno 5. 6. 2020
Nicka Pytlik v reakci na jiný komentář, v němž se uvádí: „A ono je to lehké učit stejně, jak to někdo viděl před 20/40/60 lety ve škole.“
Nicka Pytlik řekl(a)…ono je to lehké učit stejně

Není.
Ještě před nějakými patnácti lety, řekli pytlici žákům, co mají udělat, a oni to udělali.
Když něco nevěděli, tak si to našli nebo se zeptali nebo to vymysleli.
Dnes zadání takové práce vydá na příručku, kde je vše podrobně popsáno. A když není, tak nic.
Pokud žáci něco nevědí, řeknou, že tomu nerozumí, a tím to končí, prostě.
Etýdy z té doby na funkci IF nebo poskládání vektorové kresby uplatněním logických funkcí jsou dnes nemožné. Děti strukturovaně nevidí a pak ani nemyslí. A nebo naopak, nemyslí a tak nevidí. Mají problémy s kategoriemi vně a uvnitř nebo podél a napříč. Problém zbytku po řezání tyček, který je stejně dlouhý jako ty tyčky, letos nepořešil nikdo. O optimalizaci délky postavené zdi už ani nehovoře. Děti nevědí, jak vypadá cihlová zeď bez omítky.
Zkompetentňování je těžší a těžší… a těžší. Už jen problém dodržení termínu.
A do základů obecných principů fungování počítačové sítě na fyzické, linkové a síťové vrstvě se pytlici už ani nepouštějí. Nejméně čtvrtina plánovaného počtu hodin padne na projekty. Než se naváže na to, co bylo před dvěma nebo třemi týdny, je další půlhodina pryč.

4. června 2020 23:43

Aktualizováno 25. 5. 2020

Nicka Pytlik k článku Ředitel školy a jeho mission impossible

umožnit zejména znovunavázání vztahů se spolužáky a osobního kontaktu s učitelem

Třeba ta potřeba osobního kontaktu s učitelem pytliky vyloženě rozněžnila.
Ono se to asi netýká těch autoritářky biflorátorních učitelů marietereziánských škol a nebohých dítek, která ze dvou třetin chodí do té školy tuze nerady.
Jak to trauma ale děti řeší v době hlavních prázdnin pytlici netuší zhola.

Aktualizováno 14. 4. 2020

KORONERVODOJMOLOBBY

Prohlášení KoroNERV-20: „O otevření škol je třeba rozhodovat na základě znalosti rizik, nikoliv na základě dojmů ovlivněných všeobecnou panikou“

skvěle komentovala Ygrain, diskutující na webu Pedagogické info. Kopíruji a přikládám odkaz.

Ygrain řekl(a)…
„Čerstvá metastudie zveřejněná v časopisu The Lancet významně zpochybňuje vliv uzavření škol na omezení přímých dopadů nákazy koronavirem“

Zajímavá formulace. Já myslela, že jsme školy zavřeli proto, abychom zpomalili šíření, není mi jasné, jak bychom ovlivnili dopady.

„Nebere v potaz ani dosud jedinou studii zabývající se efektivitou uzavření škol při kontrole šíření viru.“

Aha. Takže se budeme řídit dosud jedinou studií, místo abychom počkali, jestli dalších deset náhodou nebude tvrdit pravý opak?

„Ta dochází k závěru, že vliv uzavření škol na kontrolu šíření viru i smrtnost onemocnění je minimální.“

Viz výše. Nechápu ale, proč se zmiňuje smrtnost – to jako někdo očekával, že při zavření škol přestanou rizikové kategorie umírat?

„Podle všech dostupných expertních posudků je nesmyslné, aby děti seděly ve třídách v rouškách, neboť jejich funkčnost ve smyslu zamezení přenosu viru je nulová. Děti by měly roušky používat ve vnějším prostoru.“

Ale? A proč teda bombardujeme svět klipy, jak zarouškováním bráníme šíření? Autoři pravděpodobně mají na mysli, že se roušky stanou nefunkčními, když by v nich žáci seděli celý den, hmatali si na ně atd. Takže tedy na ochranu v uzavřeném prostoru a blízkém kontaktu zcela rezignujeme, ale budeme chtít, aby děti nosily roušky venku? To jako vážně? – Jistě, v běžných doma šitých rouškách se fakt učit nedá, ale to neznamená, že máme na ochranu rezignovat. Nemůžeme sedět doma věčně, ale potřebujeme vymyslet, jak to celé okočírovat, ne se na to prostě vykašlat. Zvlášť když „odborníci“ vyvracejí emotivní argumenty jinými emotivními argumenty – a sorry, pánové a dámy, ale vážně čekáte, že někdo bude nadřazovat cizí finanční či sociální problémy riziku, že on či jeho dítě se stanou položkami ve statistice úmrtí?
13. dubna 2020 22:29

Ygrain řekl(a)…
A ještě jedna věc – děti sice mají právo na vzdělání, ale učitelé mají právo být při práci chráněni, a ostatní děti taky. Na to prosím nezapomínejme.
13. dubna 2020 22:53

Nicka Pytlik řekl(a)…
děti mají právo na vzdělání

Nechť se tedy vzdělávají chutě!
13. dubna 2020 23:33

Ygrain řekl(a)…
Jistě. Autoři tím pravděpodobně chtěli říci, že někteří při realizaci tohoto práva potřebují značnou pomoc. V tom je ale ten zakopaný pes – už zase chtějí řešit problémy jedné skupiny plošným opatřením, které se negativně dotkne jiné skupiny.

Čímž se dostáváme k jinému problému – že ministerstvo školství stále ještě nemá žádný jiný plán než plošný. Žádné postupné otevírání po stupních či ročnících. Žádné školní družiny či individuální nebo skupinové konzultace/doučování pro potřebné, či jak tomu budeme říkat. Žádná spolupráce s firmami a jídelnami ohledně zajištění techniky a rozvozu obědů či vydání stravenek. Žádné pokyny školám, aby začaly připravovat náhradní rozvrh v omezeném rozsahu a pouze z hlavních předmětů. Žádné zajišťování ochranných pomůcek pro učitele i žáky. Prostě nic. Buď bude zavřeno nebo otevřeno, a vy si to už nějak zajistěte. No, děkuji ti, náčelníku, že ses mě zastal.
14. dubna 2020 8:03

Nicka Pytlik řekl(a)…
děkuji ti, náčelníku, že ses mě zastal.

„V nouzi poznáš velitele!“
14. dubna 2020 8:36

Viz ZDE.

Aktualizováno 26. září 2019

Učitelský komentář k výroku ministra školství: Když se podívám, jaké procento dnes dostávají ve veřejné správě v ostatních sektorech pracovníci do odměn, tak je to téměř 25 procent. Ve školství je extrémní rovnost, a to procento je pouze 13,“ argumentuje (min. Plaga – pozn. JS) s tím, že ředitelé by měli mít dostatečný objem prostředků na motivování těch učitelů, kteří udělají něco navíc a poskytují kvalitní výuku.

Nicka Pytlik řekl(a) …dostatečný objem prostředků na motivování těch učitelů, kteří udělají něco navíc a poskytují kvalitní výuku

Poskytování kvalitní výuky je mimo jiné pracovní povinnost promítnutá do tarifů.
Ti učitelé, kteří dělají něco navíc, už motivovaní jsou. Takové by se patřilo spíš dobře zaplatit. Tedy pokud to ‚něco navíc‘ nedělají na úkor té kvalitní výuky. Svojí, a především jiných učitelů.
Jestliže ministr hodlá penězi někoho motivovat, pak v pytlikovské logice především špatné učitele. Tedy pokud ještě nějací jsou. Pytlici by řekli, že už dávno odešli do všelijakých neziskových organizací a především pak do státní správy a samosprávy v oblasti školství.
Podle různých prohlášení ministra školství v této souvislosti to vypadá, že v té dnešní překotně měnící se době se už ví, kdo je ten kvalitní učitel. Pytlici by si o tom na sklonku svojí kariéry rádi něco přečetli. Kolikrát jen se ptali bývalého pseudoředitele, co mají udělat, aby si také nějaké osobní hodnocení zasloužili, ale kde nic, tu nic. Až nakonec pytlici nabyli přesvědčení, že bylo důležitější nedat pytlikům navíc ani vorla, než pro žáky zabezpečit dělání něčeho navíc.
A pak, že je vnější motivace nepatřičná…
Ministerstvo by mělo dobře platit žákům za to, že se kvalitně zkompetentňují.

Dostupné ZDE

Aktualizováno 21. října 2018:

Učitelský komentář k výroku „třicet procent učiva můžeme klidně škrtnout“, který pronesl řekl ředitel základní školy v diskusi o revizi RVP (převzato z webu pedagogicke.info):

Nicka Pytlik řekl(a)…Třicet procent učiva můžeme klidně škrtnout

Tak radši rovnou padesát procent. Stejně to dětičky nepobírají. A z toho zbytku další polovinu, protože se na ni stejně nedostane kvůlivá všem školně projektovým aktivitám. Pak další polovinu, kterou zcela určitě nebudou současní žáci nikdy potřebovat. A nakonec, z toho tak akorát polovinu by potřebovat mohli.
Pytlici dovozují, že by mohla zůstat vyjmenovaná slova po zet, malá násobilka šesti, lehký průmysl Argentiny, alkaloidy, hmyzožravci, třicetiletá válka a odstředivá síla.

  1. října 2018 19:47

Původní příspěvek (z 1. 9. 2017):

K vyjádření MŠMT (komentář na webu pedagogicke.info):

Nicka Pytlik řekl(a)…

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vnímá společnou protestní akci školských odborů a vysokých škol jako vyjádření nespokojenosti nad dlouhodobým stavem financování českého školství.

Jo takhle! Pytlici si původně mysleli, že je to vyjádření nespokojenosti s programovou nabídkou veřejnoprávní televize o letošních Vánočních prázdninách.

V každém případě je potěšující a do budoucna i naději vzbuzující, že ministerstvo je zčistajasna až tak zázračně vnímavé. Snad se mu v tomto směru zadaří překlenout i dramatické období utváření příští vlády.

Jiný komentář autora ZDE

Kategorie: Obecné

37 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Nicka Pytlik 20. ledna 2023 v 16:53
    k článku Daniela Pražáka Motivovat děti, ne je strašit. Učitel popisuje, proč má slovní hodnocení smysl

    Že „chybami se člověk učí“ neznamená, že bez chyb se učit nelze.
    Práce s chybou je poměrně dost jednoduchá. Chyba se opraví a člověk se poučí, je-li poučitelný.
    A zbožné uctívání chyby je samo o sobě chybou. Mělo by se s ní tedy pracovat a co nejdřív ji napravit.
    Mělo by se ale určitě vědět, že následky mnohých chyb už z jejich podstaty napravit nejde, prostěěě!
    Jen drobný příklad…
    Podle možných pravidel hodnocení má být žák hodnocen výborně, pokud úspěšnost jeho školní práce dosáhla osmdesátipěti procentní úspěšnosti. To znamená, že se připouští patnáct procent nedodělků nebo chyb.
    V reálném životě by to mohlo znamenat, že výborně bude hodnocena práce řidiče autobusu, který z každých sta pasažérů doveze do místa určení a bez újmy osmdesát pět osob. O zastavení úniku plyny na osmdesát pět procent už ani nehovoře…

    http://www.pedagogicke.info/2023/01/daniel-prazak-motivovat-deti-ne-je.html

  2. Krejčí napsal:

    Zdravím kolegyně a kolegy češtináře
    a
    dovolte, abych se podělila o nový jev – „mládí vpřed (vzadu práce)“

    Článek dorosteneckého aktivisty „UČITELÉ DOSTANOU PŘIDÁNO, BOHUŽEL UŽ ZASE ÚPLNĚ VŠICHNI“ [1]
    je
    na první čtení svěží, oplývá modernitou odměňování „namotivovaných“ (oproti líným) a reverberací soudobé mantry „posunovačů“ (společnost se tak konečně posune — ale kam? To se, zdá se, neptá … ) a s doslova mladickou a proto odpustitelnou nerozvážností argumentuje pro zavedení „divácké ankety“ pro rozhodování o platech nás, učitelů (ředitele přitom současně a bez důkazů degradoval do role neschopných a přetížených podržtašků).

    Kladu si hned několik podotázek,
    jak
    takovémuto „budovatelskému“ nadšení posunovačů našeho školství zabránit zničit i to dobré, co z našeho školství ještě zbylo a co stojí právě na nás, na lidech, kteří věří v potřebu vzdělávat doopravdy (a tedy nikoli vzdělání jen emulovat „pohyby“ a „rituály“ ):

    a) PRÁVO NA JEDNIČKU :
    Jak
    by se takto „nově“ posunutý systém bránil americké modernitě, vzplanuvší již ve státě New York, kde žáci hlasují o tom, že mají, přece, „PRÁVO NA JEDNIČKU“, když se tak těžkou látku přece učili a odměna má být za tu snahu ( a nikoli tak za veřejně představené a obhájené výsledky )?

    b) SOCIOPATOLOGIE LYNČE – ŠIKANA (spontánní i (před)organizovaná) :
    Jak
    by se takto „nově“ posunutý systém bránil jevu patologického trestání, při kterém trestající nemá žádnou systémovou zábranu trestat víc a víc ( podrobnosti viz. Milgramův experiment ) a je zhola jedno, zda je trestající skupina spontánně vzniklá Deus Ex Machina, zda jedná impulsivně ve formě „odvety“ anebo je patologicky předorganizovaná samotnými účastníky této „gamifikační hry“ či zvenčí?

    Pro ty, kdo to nezažili anebo neznají interpretaci patologie zdokumentované v Milgramově experimentu, připojím zkušenost z jiného, podobně „síťového“ ekosystému StackOverflow.com, ve kterém se setkávají ( nad problémy a chybami spojenými s programováním ) generační vrstvy jak těch úplných nováčků – ti se ptají a tím se i učí za pochodu, tak i těch zkušenějších, ale můžeme zde potkat i úplné špičky v oboru a je možné s nimi komunikovat i o těch nejsložitějších problémech a jejich lepším či zcela převratném řešení — skutečný poklad — a podělím se zde o zkušenosti s tím, co způsobuje „právo odměňovat i trestat“, bezbřeze ponechané v rukou každého z této globální, mnohovrstevnaté komunity.

    První co se ihned objeví je evoluční boj o body — trestání, zejména, je-li „bez nákladů“ pro trestajícího, převáží nad oběťmi, které prostor při řešení problémů nabízejí pomoc a představují možná řešení. Patologie trestání valnou většinu „trestaných za pomoc“ odradí od toho, jakkoli dál někomu pomáhat s jeho problémem a výsledek? V komunitě takto patologicky trestající zůstanou jenom ti, kdo potřebují pomoc se svým problémem, který (zatím) neumí vyřešit sami, a proto pasivně strpí dopadající trestné mínus-body, zatímco sponzoři know-how z tohoto prostoru přirozeně odejdou, protože proč snášet trestání za pomoc? Zůstanou tak jenom ti, kteří trestají (často dokonce ti, kteří se tváří, že pomáhají ostatním (nováčkům) tím, že mínus-body vyštípají ze společného prostoru ty, kteří předložili „konkurenční“ (často i správnou) cestu k řešení téhož problému ( a z vyštípání „konkurence“ mají prospěch „staří psi“ tohoto prostoru — a postačí se ohánět „právem“ trestat a argumentem „…’se mi to prostě nelébilo…“ ( a mám právo dávat mínus-body stejně jako každý jiný ))

    Výsledná hostilita podobných „ajťácky“ promyšlených ekosystémů je zjevná a dále jí posilují „veřejné popravy“ (denunciace věcně protiargumentujících) administrativním zablokováním či digitálním holokaustem ( z něm. Digital Vernichtung ) smazáním nejen osobního profilu, ale i veškerých, často tisíců a desetitisíců poskytnutých rad, řešení a příkladů, které tento „ajťácký“ promyšlený, leč mezilidsky gulag-ovitý ekosystém totalitně vykonal. Přestože se jedná o původně dobře míněné společenství těch, kteří umí a chtějí pomoci těm, kteří tápou a teprve se učí, výsledný GULAG už „stihnul“ i digitální popravu za (cit.) „nesprávné užívání zájmen“ ( přestože autorka, sama elitní spisovatelka, dokázala psát a obhájila svůj styl psaní, ve kterém žádná zájmena vůbec nepoužívá — právě kvůli výbušnosti militantního vydírání mlčící většiny ultra-militantním genderismem, kterému nejde o sebe-soulad (tvrzené) identity, ale jen o tuto a podobně novou formu trestání ostatních (že prý nerespektují mou, momentálně tvrzenou, identitu — viz. slovníkové heslo gender jako klacek na spráskání kohokoliv se mi zlíbí) —
    a
    přesto byla Monica exemplárně popravena ( digitální holocaust následovaly právní bitvy, pokusy o mimosoudní vyrovnání, … )

    c) DESTABILIZACE CELKU :
    Jak
    by se takto „nově“ posunutý systém bránil tak yvanému přebuzení, ve kterém „všelidové“ hlasování povede k vyčerpání a přečerpání rozdělovaných odměn?

    Každý systém, který sám sebe neumí bránit před

    – účinky ticha / z nevůle „hodnotitelů“ či přerušení či výpadku signálu
    ( po nějaké době „hlasující“ přestane bavit rozdávat „body“ a co pak? Jak odměřovat odměny v situacích, kdy „hodnotitelé“ žádné „hodnocení“ nedodají, anebo se monopolizovaná „autorita“ rozhodne již dodaná „hodnocení“ zneužít a popřít ? )

    – účinky šumu
    ( v epizodách či trvale panující, informaci nenesoucí šum v „hodnoceních“ – ten nedává žádnou užitečnou znalost o kvalitě / nekvalitě výkonů jednotlivých „hodnocených“ učitelů, a přesto se „má“ podle něj rozdávat prémiová část odměn ? Totéž ale dokáže i losovací loterie, skutečně nahodilá férověji, ta cinknutá ani náhodou, tak v čem je ten tvrzený přínos „všelidového hlasování“ o odměně učitelů ? )

    – účinky přesycení
    ( jaký bude ten tvrzený přínos „všelidového hlasování“ o odměně učitelů, když celý učitelský sbor „nasbírá“ návrhy na 1000% odměnu za každý minulý měsíc? Dostaneme každý z bezedného rohu hojnosti 10x větší odměny?

    Jde o nedomyšlenost, mládím a naivitou předkladatele zatím snad omluvitelnou, nebo o drsný a vědomý kalkul, slibující novo-koženou „jistotu desetinásobku“ s cílem nás jako profesní skupinu (hlavně) naštvat a rozhádat (a pokud to na krev a na sílu projde, zničit jak ufinancovatelnost, tak obsahovou kvalitu vzdělávání „po novu“ — hlavně ať se to líbí (budou body…)?

    Tohle je hodně špatný nápad, jak do naši lodi vrtat další a další díru pod čárou ponoru …

    1) UČITELÉ DOSTANOU PŘIDÁNO, BOHUŽEL UŽ ZASE ÚPLNĚ VŠICHNI
    https://web.archive.org/web/20230118131750/https://blog.aktualne.cz/blogy/vladimir-pfeffer.php?itemid=44221

  3. Josef Soukal napsal:

    Jan Jícha na Fb:

    „Ty jsi hroznej táta! Všem ostatním tu básničku na češtinu napsali rodiče! Já jediná jsem si ji musela vygooglit!“
    Nikdy jsem nechtěl, aby moje děti měly příliš snadný život.

    https://www.facebook.com/jan.jicha.7/posts/pfbid02yynH2nmXbRBH2y43T7sLHNZdTqRqQh7J26wDitw1s41h88qjTjks66y3AAJePRN8l

  4. Josef Soukal napsal:

    Nicka Pytlik12. srpna 2022 9:28
    se chtějí realizovat v oborech, které se nenaučili ve škole

    Pytlici by měli zájem vystudovat si odborníka na vzdělání.
    Značný prostor v médiích, popularita, práce v teple vlastním tempem, jistě slušný příjem, prakticky žádná odpovědnost, se nedá nic pokazit…

    Richard Veleta: Vysněná povolání nemusíte studovat ve škole
    http://www.pedagogicke.info/2022/08/richard-veleta-vysnena-povolani.html

Zanechat odpověď