Na stránkách Respektu se Tomáš Feřtek rozhorlil nad tím, jaký seznam četby připravil ke státní části maturit z češtiny CERMAT. „Převažují autoři 18. a 19. století,“ stěžuje si v článku CERMAT vzkazuje: Na moderní literaturu se vykašlete.

Když je vám osmnáct a jste maturant, tak si po přečtení tohoto seznamu můžete pouze potvrdit, že literatura už je opravdu jen zapáchající mrtvola,“ přidává. „Redukovat literaturu na půl století starý telefonní seznam autorů je čirá nemravnost,“ burcuje nakonec.

Ten hněv je stejně hlučný jako nepodložený. V první řadě totiž Feřtek blábolí. V seznamu nepřevažují autoři 18. a 19. století, ale autoři 20. století. Těch je tu 53. Spisovatelů z předchozího století je 37, to osmnácté není navzdory Feřtekovu nářku zastoupeno skoro nikým (5). Literatura starší má 30 položek, jako jsou Homér, Cervantes a Komenský. Samá jména, která by mohla ubohé maturanty nudit.

Co je na tom článku nejstrašidelnější, ale nejsou omyly. Je to představa, jakou má Feřtek o maturitní zkoušce. Ta jako by měla adepty středoškolského vzdělání učit lásce ke čtení, zbavovat je představy, že literatura je „zapáchající mrtvola“.
Dávat jim impulzy, které by je bavily tak nějak víc.

Tenhle čím dál rozšířenější mýtus o zábavné roli zkoušek je sebevražedný. Maturita není od toho, aby učila děti číst pomocí co možná nejbarevnějších cingrlátek. To mají dělat rodiče a základní škola. Maturita je náročný rituál, který má prokázat, že si adept osvojil základ obecného vzdělání. Že má ponětí o tom, na čem stojí česká a světová kultura, a může na tom sám stavět.

K čemu je dobré, že budou znát jméno autora, zařazení do literárního proudu, žánr díla a možná budou tušit, o čem to ‚tak zhruba je‘?“ ptá se emotivně Feřtek. Odpověď zní: Je to zatraceně dobré, protože když se vytratí tohle všeobecné povědomí, tak se celá společnost promění v debily, kteří se budou pořád dokola smát stejným vtipům o prdění (ale krásně je odprezentují díky svým soft komunikačním dovednostem). Ano, takových lidí i na vysokých školách přibývá.

Pro maturanta je nutné, aby aspoň tušil, co napsal Kosmas, kdo to byl Gilgameš a kdo Dickens. Ani Google vás nezachrání tam, kde nevíte, na co se ptát. Člověk, který nezná Máchu a Dostojevského, nemá mít maturitu. A basta.

Je dobře, že v seznamu četby není skoro nikdo z poslední doby. Literatura za posledních třicet let fakt nevyprodukovala moc tak božích věcí, aby obstály před texty předchozích tří tisíciletí. Zkouška z dějin literatury je boj o zachování kolektivní paměti. Národ bez minulosti je i bez budoucnosti. Současné autory mají středoškoláci číst sami. Maturovat z Harryho Pottera a Simony Monyové fakt nemá smysl.

Převzato z www.novinky.cz, viz ZDE.

O maturitním seznamu viz též ZDE a ZDE.

20 komentářů.

  1. Josef Soukal napsal:

    Ještě chci upozornit na záměr připravit jako dlouhodobý projekt Otevřenou čítanku (viz rubrika Literatura, Česká literatura). Tam určitě najdete leccos, co se do kánonu nevešlo.
    Co se týče české části kánonu, jedním z mých plánů je připravit k tomuto tématu velkou anketu, zpočátku mezi specialisty na jednotlivá období. Opět běh na velmi dlouhou trať. Bohužel kdybychom chtěli realizovat vše, co se nabízí, potřebovali bychom pro náš web dva redaktory na celý úvazek.

    • Veronika Valíková napsal:

      Milý pane kolego, já nepochybuji o Vaší sečtělosti. Pouze naznačuji, jaké škody způsobí cermatí průjezd obrněnců literárním lánem. Mějte se pěkně. Já pro Asociaci psát nemohu, protože zásadně nesouhlasím s cermatím pojetím maturity z ČJL.

  2. Josef Soukal napsal:

    Hlavně ti komunisté jsou asi důležití. Pak spočítáme antikomunisty, demokraty, anarchisty, katolíky… To je zřejmě ta pravá literární historie.
    Kdyby měl vzniknout kánon, který obsáhne kompletně světovou literaturu, nestačil by ani dvojnásobný počet položek. Nepsali jsme heslář pro inovovaný slovník světových literárních děl.

  3. Veronika Valíková napsal:

    Mhm. Pozoruhodně fundovaný článek. Cituji: „Literatura za posledních třicet let fakt nevyprodukovala moc tak božích věcí, aby obstály před texty předchozích tří tisíciletí.“ Nic proti literární historii, ale pokud dostanou S. K. Neumann, Rukopisy a ruchovci přednost před Rostandem, Shawem, Claudelem, Mauriacem, Fitzgeraldem, Tolkienem, Pamukem, Irvingem, Fowlesem, Nabokovem a Bradburym, trošinku si zoufám. Jak už jsem napsala, jdu počítat poměr komunistů a nositelů Nobelovy ceny (v Kánonu). Možná by bylo konečně čestné přiznat pravdu – Kánon je vytvořen pro češtináře, kteří neznají moderní světovou (ani českou) literaturu. Pěkný večer.

    • Pavel Janoušek napsal:

      Mhm. Pozoruhodně fundovaná úvaha.Proč? Protože učitel literatury by mě argumentovat na úrovní toho, proti čemu argumentuje. Jestliže oponent hovoří o literatuře posledních třiceti let, jen ten, komu chybí základní historické povědomí, anebo je špatný v matematice, může proti tomu vytáhnout z rukávu následující spisovatele (v závorkách uvádím roky úmrtí): Rostand (1918), Shaw (1950), Claudel (1955), Mauriac (1970), Fitzgerald (1940), Tolkien (1973), Nabokov (1977).
      Paní učitelko, to je za pět. I já si trochu zoufám.

      • Veronika Valíková napsal:

        Nezoufejte. Ona v tom kánonu chybí velká část autorů 20. st, kteří jsou čteni a oblíbeni… zapomněla jsem ještě na Keseyho, Kazantzakise, Amise…. K posledním třiceti letům přidává Myrera, Kinga, Sapkowského, Singera, Potoka… z českých třeba Balabána, Boučkovou, Legátovou… Pěkný den. Ps: Pozoruhodný mi Váš příspěvek připadal především z hlediska jazykového :).

        • Veronika Valíková napsal:

          Ou, pardon, pane Janoušku, spletla jsem si Vás s panem Švecem :)Škrtněte Váš a dosaďte tento. Děkuji.

      • Monika Stehlíková napsal:

        Blahopřeju k Vaší reakci, opravdu důstojná. Bondy, Rotrekl, Deml, Juliš, Hejda, Reynek, Jirous, Kremlička, Placák, oba Topolové synové, Ryšavý, Hakl, Balabán, Richterová…
        Vy už taky nečtete, viďte.
        Že Vám (i vám) není hanba.
        MS

        • Josef Soukal napsal:

          Víte, paní Stehlíková, než začnete někoho urážet, seznamte se laskavě s tím, co to vlastně je kánon z literární historie – to v první řadě; a pak také s tím, jak kánon vznikal a kdo se na něm podílel.

          • Veronika Valíková napsal:

            Já ovšem reklamuji i výběr literárně historický (viz můj blog). 🙂

Zanechat odpověď