Přinášíme stanovisko, v němž zástupci některých uměleckých oborů kriticky hodnotí materiál Hlavní směry revize RVP ZV. Stanovisko bylo publikováno 4. dubna 2022, stále je možné ho podpořit podpisem.

Z dokumentu vybíráme:

„Mnozí z nás, kteří jsme členy odborných skupin pro oblast Umění a kultura, jsme byli zaskočeni tím, že mnohé z toho, co jsme dlouhodobě připravovali, je v tomto materiálu opomenuto. Jde zejména o celkové pojetí uměleckého vzdělávání a oblasti Umění a kultura v kontextu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání a postavení jednotlivých uměleckých oborů v této oblasti. Proto považujeme za zcela zásadní se oblastí Umění a kultura v RVP ZV zabývat zevrubně, v souladu s naznačenými směry uvažování o novém kurikulu. Nejen proto, že v této oblasti působíme, ale především proto, že si uvědomujeme obrovský potenciál, který umění a kultura má pro rozvoj žáků, po kterém revize RVP ZV volá.

Nová podoba Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání ovlivní podobu našeho základního vzdělávání na mnoho let. Oceňujeme, že se Hlavní směry revize hlásí k mnoha pozitivním principům stávajícího RVP a progresivních trendů popsaných ve Strategii 2030+, zejména ke kompetenčnímu pojetí. Z našeho pohledu je ale zarážející, že tento materiál jen zcela okrajově zmiňuje oblast Umění a kultura. Ještě více nás překvapuje, že ve výčtu klíčových kompetencí chybí kompetence v oblasti kulturního povědomí a vyjadřování, které jsou součástí Evropského referenčního rámce o klíčových kompetencích (…).

V souvislosti s výše uvedeným sledujeme s velkými rozpaky opětovné upozadění oblasti Umění a kultura a tendenci rigidně redukovat tuto oblast na dva “tradiční“ obory, hudební a výtvarnou výchovu, bez respektu k tomu, že umělecké vzdělávání v současnosti významně spoluvytvářejí i další obory – dramatická výchova, taneční a pohybová výchova a filmová a audiovizuální výchova. („Nedoporučujeme dělení nebo reorganizaci současných vzdělávacích oblastí na další obory ani přidávání dalších, nových“). Tato tradice s kořeny v reformách ze 60. let 20. století je tradicí překonanou, v realitě umělecké tvorby ani aktuálních strategických dokumentech nemá opodstatnění. Přes všechna ujišťování, že revize probíhá v zájmu žáků a jejich budoucnosti, se argumentace omezuje na hodinovou dotaci nebo obtížnost prosadit přípravu učitelů pro vzdělávací obory s malou časovou dotací. Tato argumentace však nemá v Hlavních směrech věcnou oporu.“