Z článku, publikovaného v časopise Český jazyk a literatura č. 4, roč. 2022-23:

Studentům prvních ročníků bohemistiky už léta dávám za úkol, aby si v jazykové realitě, která je obklopuje, všímali jevů, které jsou z nějakého hlediska pozoruhodné. Mezi jevy, jež studenty zaujaly, se objevila i následující dvě souvětí z psaných médií:

1) Výstava je doplněna také o bohatý kulturní program, který moderuje sama Olga Černohorská a začíná vždy v 18 hodin.
2) K určení této skutečnosti soud posuzuje celou řadu aspektů, které nelze globalizovat a je třeba je posoudit u každého konkrétního případu samostatně.

Obě souvětí mají podobnou strukturu – skládají se ze tří vět: první věta je hlavní; druhá věta determinuje poslední substantivum této hlavní věty a je k ní připojena vztažným zájmenem – je to tedy vztažná vedlejší věta přívlastková; třetí věta je souřadně spojena s druhou větou. Pokud jsou dvě věty souřadně spojeny, mělo by jít o věty téhož typu závislé na tomtéž výraze – v našem případě o dvě věty přívlastkové rozvíjející stejné substantivum z první věty. Po stránce obsahové tomu uvedená souvětí odpovídají: v souvětí 1) druhá i třetí věta podávají další informace o bohatém kulturním programu, v souvětí 2) druhá i třetí věta blíže determinují aspekty.
Problematický je však způsob, jak jsou třetí věty do souvětí zapojeny, konkrétně jak jsou navázány na větu řídící.