O projektu více ZDE, další hesla ZDE.

Autorkou hesla je Mgr. Tereza Meravá

DOYLE, ARTHUR CONAN:

MUŽ S DÝMKOU A HOUSLEMI

(1987)

Detektivní prózy (český výbor)

Pro čtenáře od 11 let, literatura pro dospělé čtenáře

Vypravěčem příběhů se Sherlockem Holmesem, nejslavnějším detektivem všech dob, je jeho přítel a spolupracovník doktor John Watson, aktér a současně komentátor případů, v nichž se zaskví Holmesův důvtip a logika.

Český výbor je určen dětským čtenářům, jako první „ochutnávka“ Doylova díla. Obsahuje čtrnáct povídek. Jednou z nich je Strakatý pás.

Sherlock Holmes a doktor Watson řeší neobvyklý případ úmrtí dívky těsně před svatbou. Dívčina sestra se na proslulého detektiva obrátí napůl šílená strachem – sama má před svatbou a v noci slýchává stejný hvízdavý zvuk, jaký slyšela před smrtí její sestra. Holmes a Watson se v noci ukryjí v jejím pokoji, připraveni přijít děsivému tajemství na kloub.

STRAKATÝ PÁS

Kolem deváté hodiny všechna světla v parku pohasla a celé sídlo se ponořilo do tmy. Další dvě hodiny nám ubíhaly pomalu, ale najednou, přesně o jedenácté, před námi zazářilo jediné jasné světlo.

To je naše znamení,“ řekl Holmes a vyskočil. „Světlo je v prostředním okně.“

Na odchodu jsme ještě pohovořili s hostinským a vysvětlili mu, že jdeme na pozdní návštěvu k jednomu svému známému a možná se tam zdržíme přes noc. Vzápětí jsme již kráčeli po temné silnici, do tváří nám dul ledový vítr a v ponuré tmě před námi blikalo jediné žluté světýlko, aby nás dovedlo k našemu pochmurnému úkolu.

Do parku jsme se dostali snadno, protože stará hradba byla na několika místech pobořená a neopravená. Prošli jsme lesem až k trávníku, přešli přes louku a právě se chystali vlézt oknem do domu, když z vavřínového křoví vyskočilo jakési stvoření podobné pokřivenému dítěti, vrhlo se na svých zkroucených nožkách do trávy a rychle přeběhlo do tmy.

Pro boha živého,“ zašeptal jsem. „Viděl jste to, Holmesi?“

Holmes byl na chvíli stejně vyděšen jako já. V rozčilení mi stiskl paži jako svěrákem. Pak se však tiše rozesmál a přiložil mi ústa k uchu.

Mají tu ale rozkošnou domácnost,“ zašeptal. „Byl to přece ten pavián.“

Sám jsem v té chvíli na doktorovy chráněnce dočista zapomněl. Ale teď jsem si uvědomil, že je tu gepard, a napadlo mne, že nám může co chvíli skočit na záda. Přiznám se, že jsem si oddechl, když jsem si podle Holmesova příkladu opatrně zul boty a octl se v ložnici. Můj druh potichu zavřel okenice, přemístil lampu na stůl a rozhlédl se po pokoji. Vše bylo přesně tak, jak jsme to viděli za dne. Holmes ke mně neslyšně přistoupil, přiložil si ruce jako trumpetu k ústům a zašeptal mi tak tiše, že jsem sotva pochytil jednotlivá slova:

Stačí sebemenší šramot, a všechny plány jsou zmařeny.“

Přikývl jsem na znamení, že jsem ho slyšel.

Musíme sedět potmě. Jinak by viděl světlo větrákem.“

Znovu jsem přikývl.

Ne abyste usnul, závisí na tom možná váš život. Připravte si revolver, kdybychom jej náhodou potřebovali. Sednu si tady na postel a vy se posaďte na židli.“

Vyndal jsem revolver a položil jej na roh stolu.

Holmes s sebou přinesl dlouhý tenký bič a připravil si jej vedle sebe na postel. Položil k němu krabičku zápalek a kousek svíčky. Pak zhasil svítilnu a zůstali jsme potmě.

Snad nikdy v životě nezapomenu na ty strašlivé probdělé hodiny! Neslyšel jsem nejmenší šramot, ba ani vdechnutí, a přitom jsem dobře věděl, že můj přítel bdí jenom pár stop ode mne, s nervy stejně napjatými jako já. Okenice před námi uzavřely poslední paprsek světla a my tu čekali v naprosté tmě. Zvenku se tu a tam ozvalo zahoukání nočního ptáka a jednou jsme přímo pod oknem zaslechli táhlé zakňučení podobné mňoukání kočky, které nám napovědělo, že i gepard pobíhá volně parkem. Zdálky k nám doléhaly hluboké tóny kostelních hodin, které odbíjely každou čtvrthodinu. Jak dlouhé se nám zdály ty čtvrthodiny! Minula půlnoc, první, druhá a třetí hodina, a my tu stále ještě tiše seděli a čekali, co se bude dít.

Pojednou nahoře ve větráku kratičce zablesklo světlo, ale vzápětí zase zmizelo a hned nato jsme ucítili pronikavý zápach hořícího petroleje a rozžhaveného kovu. Vedle v pokoji rozžehl kdosi zastíněnou svítilnu. Slyšel jsem kradmé pohyby a potom zavládlo opět ticho, jen zápach ještě zesílil. Půl hodiny jsem seděl a napínal uši. A vtom se pojednou ozval nový zvuk – tichounký a šelestivý, jako když z konvice uniká nepatrný proužek páry. Jakmile jsme jej zaslechli, Holmes se vymrštil z postele, škrtl sirkou a zuřivě mlátil do šňůry od zvonku.

Vidíte to, Watsone?“ křičel. „Vidíte to?“

Já jsem však neviděl nic. Ve chvíli, kdy Holmes rozžehl světlo, jsem zaslechl tiché, docela zřetelné hvízdnutí, ale zář úplně oslnila mé znavené či a ani jsem nerozeznával, do čeho to Holmes tak zuřivě tluče. Viděl jsem však, že je ve tváři smrtelně bledý a že v ní má zděšený nenávistný výraz.

Po chvíli přestal bušit do šňůry a zahleděl se nahoru k větráku. A tu rozřízl najednou noční ticho křik tak příšerný, že jsem něco podobného v životě neslyšel. Stoupal a sílil, až se vystupňoval v strašlivý řev, v němž jako by se v jediném děsivém jeku mísila bolest, strach a hněv. Prý se tím křikem probudili ze spánku lidé až dole ve vsi, ba dokonce i na vzdálené faře. Naslouchali jsme mu jak přimrazeni, já stál a díval se na Holmese a Holmes zase na mne, dokud i poslední ozvěna nářku nezanikla ve tmě, v níž se rozléhala.

Co to jen může znamenat?“ vydechl jsem.

Že je po všem,“ odpověděl Holmes. „A možná že je to tak nakonec nejlepší. Vezměte si revolver a podíváme se do doktorova pokoje.“

Se smrtelně vážnou tváří rozžehl svítilnu a vedl mne chodbou. Dvakrát zabušil na dveře, ale z pokoje se nikdo neozýval. Potom zmáčkl kliku a vstoupil a já mu šel s namířeným revolverem těsně v patách.

Našim očím se naskytl věru prazvláštní pohled. Na stole stála zastíněná svítilna, která byla na jedné straně otevřená a jasně ozařovala železný sejf s dokořán otevřenými dvířky. Na dřevěné židli u stolu seděl dr. Grimesby Roylott, oblečen do dlouhého šedého županu, z něhož mu vyčuhovaly bosé nohy obuté do červených tureckých trepek. Na klíně mu ležel dlouhý bič s krátkou násadou, jehož jsme si povšimli již ve dne. Brada mu trčela vzhůru a oči upíral v strašlivém strnulém pohledu do rohu stropu. Čelo měl obtočené jakýmsi podivným žlutým pásem s hnědavými skvrnami, zřejmě pevně ovázaným kolem hlavy. Když jsme vstoupili, zůstal dál tiše sedět a ani se nepohnul.

(Přeložila Zora Wolfová)

DOYLE, ARTHUR CONAN. Muž s dýmkou a houslemi. 1. vydání. Praha: Albatros, 1987. S. 45-61

SLOVNÍKOVÁ ČÁST

Neměl zrovna v lásce ženy, skvěle hrál na housle a boxoval a nejednomu člověku falešně nařčenému ze zločinu zachránil krk před oprátkou nebo vězením. Měl ale i své nectnosti. Kromě experimentování s omamnými látkami byl vznětlivý a ješitný.

Své klienty si zval do londýnské Baker Street v druhé polovině 19. století a na začátku 20. století, tedy v době, kdy v Londýně jezdily bryčky a město bylo špinavé, nebezpečné a zahalené v mlze. Byl sice jen fiktivní postavou, ale žádný jiný skutečný nebo smyšlený detektiv na světě nedosáhl takové proslulosti.

Jeho jméno zní Sherlock Holmes a do síně literární slávy ho přivedl britský spisovatel Arthur Conan Doyle. Autor si ovšem své nejslavnější postavy moc nepovažoval (více si cenil svých děl s historickou tematikou). Sherlock Holmes ho dokonce omrzel natolik, že jej nechal zemřít, ale když svou nelibost kromě mnohých čtenářů vyjádřila dokonce i královna Viktorie, musel nakonec napsat novou sérii povídek, kde se ukáže, že Holmesova smrt byla jen zdánlivá.

Slavný detektiv vystupuje celkem v 56 povídkách a 4 románech, z nichž nejslavnější je pravděpodobně Pes Baskervillský (1902). V něm se řeší zpočátku strašidelný příběh odkazující ke kletbě rodu Baskervillů, jehož příslušník byl právě nalezen mrtev, přičemž poblíž se objevují velké psí stopy. Záhada je však postupně logicky vysvětlena – právě tento postup je pro holmesovské detektivky typický. Vypravěčem příběhu (a většiny dalších próz s Holmesem) je doktor John Watson, přítel a spolupracovník velkého detektiva. Watson často přichází s vlastními nápady a hypotézami, jež se postupně ukazují jako mylné, což autorovi slouží k vyzdvižení Holmesova génia.

Povídky byly v češtině uspořádány do mnoha různých výborů. Jedním z nich je právě Muž s dýmkou a houslemi. Kniha je určena především dětským čtenářům, jako první „ochutnávka“ Doylova díla. Zastoupeny jsou všechny cykly; mezi 14 povídkami nechybí Poslední případ, kde Holmes zdánlivě umírá, a Prázdný dům, kde ho Doyle „oživuje“.

A na kteréže další holmesovské skvosty se čtenář může těšit? Při čtení Spolku ryšavců se bude chvět napětím, proč někdo dobře platí velmi snadnou práci, ale vyžaduje splnění velmi podivných podmínek, a spolu se Sherlockem Holmesem vypátrá podivuhodný osud nádherného diamantu. Modré karbunkule a Strakatý pás mu možná po pár nocí naruší klidné spaní a donutí ho naslouchat, jestli neuslyší smrtonosné hvízdnutí. Bude fandit ukradenému Stříbrnému lysáčkovi, aby se vrátil ke svým majitelům, a v povídce Nezvěstná šlechtična se stane svědky ojedinělého Holmesova zaváhání, které může mít fatální důsledky – v rakvi neleží oběť trestného činu, a přece tu něco nehraje…

Arthur Conan Doyle se ve svých povídkách inspiroval dílem amerického spisovatele Edgara Allana Poea (1809–1849) nebo anglického romanopisce Wilkieho Collinse (1824–1889). Naopak Sherlock Holmes posloužil jako inspirace pro jiné slavné literární nebo televizní postavy, například Hercule Poirota spisovatelky Agathy Christie (1890–1976) nebo pro hrdinu amerického televizního cyklu detektivek Columbo. Spisovatel Karel Čapek (1890–1938) dokonce nazval svoji stať o detektivkách Holmesiana.

Psaní detektivních próz, historických románů i literatury faktu nebylo to jediné, čím se Arthur Conan Doyle (1859–1930) zabýval. Původně se věnoval medicíně, praxi ale později už nevykonával. Byl však činný v politice a veřejném životě, podobně jako Holmes přispěl k očištění několika osob neprávem podezřelých ze zločinu; bavil ho sport, radil britské armádě a zejména v pokročilejším věku hodně cestoval.

Literatura:

Cigánek, Jan. Umění detektivky: o smyslu a povaze detektivky. Státní nakladatelství dětské knihy, 1962

Čapek, Karel: Holmesiana čili o detektivkách. In: Marsyas čili Na okraj literatury. In: ČAPEK, Karel. Souborné dílo. 2009. Dostupné z : [online] [2014-10-20] http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/46/marsyas.pdf

Kajínek, Milan. Sherlock Holmes – král detektivů a jeho případy z pera sira Arthura Conana Doylea [online]. Epoch Times, 2013-06-13.

Renninson, Nick. Sherlock Holmes – neautorizovaný životopis. Baronet, 2007

Arthur Conan Doyle. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. <http://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Conan_Doyle>.

Montague, Sarah. „A Study in Sherlock.“ WNYC : New York, New York Public Radio, 2011. Dostupné z WWW: http://www.wnyc.org/articles/features/2011/jan/13/study-sherlock/# .

The Official Web Site of the Sir Arthur Conan Doyle Literaly Estate [online]. 2000 [cit.

2011-04-7]. Sir Arthur Conan Doyle Biography. Dostupné z WWW: <http://www.sherlockholmesonline.org/index.htm>.

Sherlock Holmes. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. http://en.wikipedia.org/wiki/Sherlock_Holmes

 

Zanechat odpověď