Pracovní list
Jiří Wolker
Těžká hodina
Výňatek
Umělecký text
A Antonín zas, jak před lety dvaceti pěti,
jen těžší lopatou otvírá pec.
Těžko je ženě vždy porozuměti,
má jinou pravdu, a pravdivou přec.
Antonín očí květ v uhelné kusy
přikládá, neví snad o tom, – spíš musí,
neboť muž vždycky očima širokýma
se rozjet chce nad zemí a mít ji mezi nima
a jako slunce a měsíc z obou stran
paprsky lásky a úrody vjíždět do jejích bran.
V tu chvíli Antonín, topič mozolnatý,
poznal těch dvacet pět roků u pece, u lopaty,
v nichž oči mu krájel plamenný nůž,
a poznav, že stačí to muži, by zemřel jak muž,
zakřičel nesmírně nad nocí, nad světem vším:
„Soudruzi, dělníci elektrárenští,
slepý jsem, – nevidím!“
Sběhli se soudruzi
přestrašení celí,
dvěma nocemi
domů jej odváděli.
Na prahu jedné noci
žena s děckem sténá,
na prahu druhé noci
nebesa otevřená.
(Balada o očích topičových)
Struktura ústní zkoušky
1. charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu)
– interpretovat obsah výňatku, vřadit do tematického kontextu básně
– charakterizovat mluvčího (vypravěče)
– charakterizovat jazykové a veršové prostředky
– vřadit výňatek a báseň do kontextu básnické sbírky
– vřadit do literárního kontextu
Výňatek
Neumělecký text
Nechtěl jste přece jen kdysi být sólistou, se ctižádostivou vidinou budoucí slávy?
Bylo to jinak. Asi jsem byl netypické dítě. Doma jsme neměli klavír, a tak jsem chodil hrát k sousedům. Rodiče mě zapsali do hudebky už v pěti letech. Hrál jsem s potěšením, ale jen pro vyplnění volného času. V roce 1958 jsem maturoval a jako dítě z tehdejší „rodiny inteligence“ (otec byl ředitelem školy, matka úřednice), dostal jsem doporučení „zařadit se do pracovního poměru“. Ze zoufalství jsem nastoupil do automobilových opraven, což mi ovšem zase vylepšilo „kádrový profil“. (Kdopak už si tohle všechno dneska uvědomuje?) Pak nečekaně zaznělo z politických kruhů líbivé prohlášení, nebránit dětem v umělecké cestě, a tak mě otec přihlásil na konzervatoř. Žádní muzikanti sice v mém rodě do té doby nebyli, ale můj mladší bratr je dnes profesorem konzervatoře ve třídě bicích nástrojů. Od roku 1959 jsem studoval na konzervatoři u profesorky Doležalové. Proti ostatním posluchačům mi díky studiu na gymnáziu chyběly roky učení, a tak jsem cvičil a doháněl jako mourovatý. Po čtyřech letech jsem přešel na AMU k Františku Rauchovi a současně v dobách jeho nepřítomnosti ke Zdeňku Jílkovi.
Při těch přestupech se musí mnohdy měnit způsob hry a bývá to i dost nepříjemné. Postihlo vás to taky?
Bohužel ano. Moderní výuka, která by korespondovala s Akademií, přišla u nás až později. Šlo hlavně o problémy úhozu a barvy, o soustředění a pocit, o hudební představu o díle. Zprvu bylo těžké přijít na to, v čem to je, a tak jsem se dost trápil. Profesor Rauch učil způsobem, který jsem ocenil až později. Ukázal cíl, ale cestu k jeho cíli pouze naznačil. […].
2. charakteristika neuměleckého textu
– stručná interpretovat obsah výňatku
– charakterizovat jazykové prostředky
– určit slohový postup a útvar, funkční styl, funkci textu
—
Autorem pracovního listu je Josef Soukal.
