Dotaz:

Dobrý den,
ráda bych Vás poprosila o radu, před měsícem jsem se vdala a můj manžel se jmenuje Pavel Růža. Já mám příjmení Růžová, nicméně, kdo nezná mého muže, ale jen mě, automaticky si myslí, že je Růžový. Přiznám se, že už mi začíná vadit a unavovat, neustále někoho opravovat. A taky, že už vlastně jsme manželé, ale mám osobní pocit, že když už máme mít stejná jména, měla by mít i stejný význam, což nepociťuji.

Jeho jméno je slovenského původu, takže v češtině by byl vlastně Růže. Chtěla bych se optat, zda přechýlení je správné? Jak bych se vlastně měla jmenovat? Je přechýlení, které jsme zvolili, správné? Uvažuji, že příjmení bych ještě změnila.

Děkuji za odpověď.
Jaroslava Růžová

Odpověď ASČ:

Přechylování je v češtině nesmírně citlivý problém. U Vašeho dotazu nejde sice o nejobtížnější variantu, totiž zda (a pokud ano: jak) přechylovat příjmení cizího původu, ale i tak naprosto chápu Vaše rozpaky.

Jazyk je jev sui generis, svého druhu. A v konkrétním jazyce se prostě stává, že některý jev nemá řešení. To je – obávám se – i tento případ. Dovolte nejprve širší úvahu:

Můj český jazykový cit, založený na českém vnímání světa, naprosto souhlasí s přechylováním tam, kde to je jen trochu „normální“, „rozumné“. Už jsem dříve psal, že věty jako „Kvitová prohrála s Williams“ či „Navrátilová porazila Graf“ jsou podle mne zcela v rozporu s přirozeností naší mateřštiny. Tu jde ovšem o zmíněná příjmení cizího původu. Na druhou stranu, jak uvádí Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český na adrese http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=p%C5%99echylov%C3%A1n%C3%AD&Hledej=Hledej#bref2, existují příjmení cizího původu, která nepřechylujeme proto, že jsou nerozlučně spjata s konkrétní dámou: Edit Piaf, Gina Lollobrigida. Kupodivu ale přechylujeme J. Rowling(ovou)…

Přistupme ale nyní k přechylování příjmení domácích. V češtině se nemusejí (ale mohou) přechylovat typy jako Jana Petrů / Petrová, a jistě nás ani jedno, ani druhé netahá za uši. I zde jsem se v prvním článku k této problematice dotkl podob jako Emma Smetana či Petra Svoboda a konstatoval, že (na rozdíl od Jana Gulda, kde cítíme cizí původ příjmení) jsou z bohemistického hlediska krajně zvláštní; z hlediska občanského je ovšem naprosto nelze odmítat, jestliže se jejich nositelky takto – jistě z dobrého důvodu – rozhodly.

Jinak: Přijetí přípony -ová je v naprosté většině případů v češtině standardní a pro stavbu naší mateřštiny nejpřirozenější. Může ovšem přitom dojít k situaci, kdy z přechýlené podoby příjmení nelze jednoznačně určit podobu výchozího příjmení mužského. To je přesně Váš případ. Nedělal bych si z toho těžkou hlavu. Alternativní řešení, totiž změna příjmení na Jaroslava Růža, zní v češtině – s prominutím – tak strašně, že si dovolím tvrdit, že jste z hlediska jazykového intuitivně zvolila naprosto nejvhodnější podobu svého nového příjmení. Nějakou dobu vydržte s vysvětlováním; časem se vše usadí.

P. S. Asociace má svolení tazatelky ke zveřejnění jejího dotazu.

Jiří Kostečka