Dotaz
Můj dotaz se týká rozkazovacího způsobu. V učebnici ČJ prvního stupně mají u slovesa pozvat v 1. a 2. os. č. mn. možnost i pozveme! a pozvete! vedle očekávaného pozvěme! a pozvěte! Je to správně?
Paní J. M.

Odpověď ASČ
Jako vždy v podobných případech doporučuje naše poradna pozornosti tázající(ho) se normativní Internetovou jazykovou příručku (IJP, dostupnou online), v níž uživatel naší mateřštiny nalezne odpověď na 99 % dotazů.
V daném případě ji najde na tomto odkazu, kde se dotazované sloveso pozvat přímo uvádí – není tedy třeba ani hledat v IJP v obecných výkladech.
Je zde sice uvedena jen 2. os. mn. č. rozkazovacího způsobu (pozvěte! i pozvete!), ale z ní samozřejmě vyplývá, že oba tvary jsou možné i v 1. os. mn. č. imperativu: tedy pozvěme! vedle pozveme! Totéž potvrzuje akademická Mluvnice češtiny 2.

Dotaz je zdánlivě jednoduchý, ale zveřejňujeme ho z následujícího důvodu, jejž předkládáme k diskusi: Připuštění variant pozveme!/pozvete! do kodifikace není podle našeho názoru šťastné. Skýtá totiž možnost dvojznačnosti v řadě případů – srov. Pozveme je na zítřek na oběd. Samozřejmě většinou rozhodne kontext, ale zakončení -ěme, -ěte je viditelně, a hlavně slyšitelně průkaznější.
Proč ochuzujeme češtinu o jednoznačnost, když to není nutné?

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Jeden komentář.

  1. Štěpán J. napsal:

    Zde je namístě úvaha nad tím, kdy lze problematický jev v publikaci, jíž je přisuzována kodifikační váha, považovat jen za nevhodné či nešťastné doporučení, a kdy už jde prostě a jednoduše o omyl či chybu. Tedy o otázku, jestli nekvalitní a nekultivovaná kodifikace má být nadřazena kultivovanému reálnému jazyku.

Zanechat odpověď