Dotaz:
Obracím se na Vás s žádostí o radu. Učím na základní škole prvním rokem a nejsem si jistá, jakým způsobem učit rozdíl mezi číslovkou a příslovcem málo, mnoho.
V příloze přikládám fotografii vysvětlení v učebnici: ve spojení s nepočitatelným předmětem je to podle učebnice příslovce (málo času), ve spojení s počitatelným předmětem je to číslovka (málo slov).
Toto pojetí se mi nezdá. Já jsem měla vždy za to, že je to přesně tak, jak stojí v SSJČ: tedy že málo je číslovka ve spojení s počítaným předmětem – příkladem je tam spojení mít málo práce. Jako příslovce pak slovo málo funguje v návaznosti na sloveso, popř. přídavné jméno (málo mluvit, málo pevný). Můžete mi tedy prosím vysvětlit, jak je to správně a jak bychom to měli na základní škole učit?

A též: jakými větnými členy jsou tyto výrazy v různých větách?
Paní M. K.

Odpověď ASČ:
I. K slovnědruhové platnosti dotazovaných výrazů
Různé příručky i učebnice určují některé slovní druhy odlišně. Pro školské potřeby doporučujeme držet se příruček normativních, tj. při určování slovních druhů primárně Slovníku spisovné češtiny. Stále užitečnou, dříve fakticky kodifikační příručkou je Česká mluvnice (1981) autorů B. Havránka-A. Jedličky.
U slova málo liší SSČ slovnědruhovou platnost příslovce (mnoho mluví, málo dělá; málo pevný), resp. příslovce v platnosti číslovky neurčité (málo zájemců; před málo lety; o málo větší; jeden z mála odborníků) od platnosti substantiva (spokojit se s málem; Děkuji. – Za málo.)
Pozn.: Česká mluvnice (1981, str. 218) však toto slovo zařazuje přímo mezi číslovky neurčité i ve spojeních se substantivem – uvádí příklad s málo lidmi, jeden z mála lidí. Zde se pro školské potřeby držíme pojetí ČM; k tomu viz níže.
Slovo mnoho určuje SSČ rovněž jako příslovce (mnoho mluví, málo dělá; na tom mnoho nezáleží), resp. jako příslovce v platnosti číslovky neurčité (před mnoha lety; s mnoha případy si neví rady; o mnoho lepší). Platnost substantiva toto slovo – na rozdíl od slova málo – nemá.
U slova několik uvádí SSČ platnost číslovky neurčité (několik osob).
U slova tolik uvádí SSČ platnost číslovky neurčité (už tolik neprší; stálo to tolik práce; po tolika letech) a číslovky zájmenné (ještě jednou tolik; jen tolik vím; neměl už tolik síly).
U slova kolik uvádí SSČ rovněž platnost číslovky neurčité (nespal už kolik nocí) a číslovky zájmenné (kolik máte dětí?; kolik to stojí peněz?). Zároveň upozorňuje na funkci vztažného spojovacího výrazu (udělej, kolik stačíš).
U slov trocha, troška uvádí SSČ platnost substantiva; u slov trochu, trošku platnost příslovce (uměl trochu německy; to je trochu silné; to je trochu moc).

II. K ohebnosti a neohebnosti dotazovaných výrazů
Vycházím ze zmíněné České mluvnice, s přihlédnutím k akademické Mluvnici češtiny 2 (1986), publikaci Čeština – řeč a jazyk (2012) a Českému národnímu korpusu.
Diskutované neurčité číslovky mají jen dva tvary: v přímých pádech (tj. v 1. a 4. p.) tvar základní, v nepřímých pádech (tj. v 2., 3., 6., 7. p.) tvar s koncovkou -a. Substantiva trocha, troška se standardně skloňují podle vzoru „žena“.
II. 1 Neurčitá číslovka málo je ve spojení s počítaným substantivem (málo lidí, málo vloček; málo sněhu), zájmenem (bylo jich málo) či zpodstatnělým adjektivem (málo přítomných) nesklonná, kromě 2. pádu, kde má koncovku -a: jeden z mála úspěchů. Český národní korpus ovšem uvádí řadu spojení, v nichž má různé koncovky i v dalších pádech, např. (patří) k málu šťastlivců, k málu snímků aj.
Pozn.: Rodilý mluvčí jistě připustí i varianty vystačí si s málem peněz, vystačí si s málo penězi. Příručky k tomuto jevu vesměs mlčí, popř. se omezují na obecné konstatování jako „Číslovka málo bývá ve spojení s počítaným předmětem častěji nesklonná: s málo věcmi (s málem věcí). “ (Příruční mluvnice češtiny, 2000).
II. 2 Pokud slovo málo stojí samostatně, skloňuje se vždy, neboť v takovém případě se považuje za substantivum (viz výše): spokojil se s málem; k tomu málu, co potřebuje, mu penze bohatě stačí.
II. 3 Číslovky mnoho, několik, tolik, kolik mají pouze dva tvary: v přímých pádech tvar základní, v nepřímých pádech tvar s koncovkou -a: bez několika knih; k několika knihám; o několika knihách; s několika knihami; s kolika přáteli přijdeš?

III. K větněčlenské platnosti dotazovaných výrazů
Ztotožňuji se se stanoviskem V. Šmilauera z Novočeské skladby (1969), že spojení typu pět, šest… chlapců je třeba interpretovat jako rozpor obsahu a formy a dát přednost formě: pět je řídící skladební substantivum, chlapců je na něm mluvnicky závislý přívlastek neshodný. Analogicky ve spojeních jako mnoho problémů, několik poznámek je řídícím slovním druhem neurčitá číslovka a počítané substantivum, zájmeno či zpodstatnělé adjektivum je též přívlastkem neshodným.
Pokud však stojí neurčitá (ovšemže i určitá) číslovka v jiných pádech než v 1. pádě nebo ve 4. pádě, mění se skladební vztah: ve spojeních jako bez tří/mnoha/několika knih, se třemi/mnoha/několika knihami je již číslovka přívlastkem shodným s řídícím substantivem, protože se s ním shoduje alespoň v pádě (k onomu alespoň viz níže).
Situace je však komplikovanější u výrazů trocha/trošku, málo:
Slova trocha, troška vyžadují vazbu 2. pádu substantiva, s nímž tvoří skladební dvojici (u tzv. počitatelných 2. pádu množného čísla). Rodilý mluvčí dozajista neřekne *k troše kamarádům, *s trochou penězi.
Slovo málo je nejkomplikovanější: koncovku mění buď jen ve 2. pádě (bez mála věcí, ale s málo věcmi), nebo se skloňuje ve všech pádech s koncovkami podle vzoru „město“ (bez mála věcí, k málu věcí, o málu věcí, s málem věcí). Počítané jméno je ve 2. pádě.
Slova mnoho, kolik a několik se shodují se svým řídícím substantivem ve 2., 3., 6. a 7. pádě, třebaže mají jen dva tvary – zde jsou tedy jsou výrazy závislými na substantivu a mají funkci přívlastku shodného (bez mnoha přátel, k několika případům, o kolika lidech?, s mnoha problémy); v 1. a 4. pádě je lze naopak (nejen ve Šmilauerově pojetí, viz výše, ale i podle jiných lingvistů) určit jako výrazy řídící a jimi řízené substantivum následuje ve 2. pádě ve funkci přívlastku neshodného. To platí i pro číslovku málo. Například: Je tam jen málo knih, slyším mnoho připomínek, narazili jsme na několik problémů.

Stanovisko poradny ASČ s ohledem na výuku češtiny na ZŠ a SŠ:
1) K prvnímu zaslanému dotazu: V žádné dostupné odborné příručce se neuvádí, že by určení slovnědruhové platnosti dotazovaných výrazů mnoho, málo záviselo na počitatelnosti či nepočitatelnosti mluvnicky souvisejícího výrazu. Odkud dané tvrzení autoři učebnice čerpali, nevím.
Kromě toho bych doporučil jistou obezřetnost při užívání samotných termínů „počitatelnost, nepočitatelnost“. V naší mateřštině – na rozdíl od např. angličtiny – nejde podle mého názoru o plnohodnotnou mluvnickou kategorii. Čeština totiž nemá neurčitý člen a neliší výrazy typu much, many (v obou těchto případech se v angličtině počitatelnost/nepočitatelnost projevuje mluvnicky). S počitatelností/nepočitatelností v češtině pracuje bez výhrad jen Příruční mluvnice češtiny. Velmi respektovaná publikace Čeština řeč a jazyk (2000, str. 153) uvádí jména tzv. počitatelná a „jména nepočitatelná“ – tedy v obou případech s výhradou vyjádřenou oním tzv. a uvozovkami. Akademická Mluvnice češtiny 2 (1986, str. 45) prakticky shodně píše tzv. jména nepočitatelná. Zůstaňme pro školskou češtinu u tradičních, a hlavně dobře fungujících termínů „podstatná jména abstraktní, látková, hromadná, pomnožná“.
2) Na základní škole ani na žádném typu středních škol nezavádějme kombinovaná označení pro některé slovní druhy, např. „zájmenná číslovka“ či „příslovce s platností číslovky neurčité“, i když přesněji popisují slovnědruhovou povahu daného slova. To je již látka pro budoucí bohemisty na fakultách. Na ZŠ a SŠ zůstaňme u termínu „neurčité číslovky“.
3) Pro typ pět chlapců, málo/mnoho/několik/kolik/trochu, trocha knih vše v 1. nebo 4. pádě doporučujeme řídit se při výuce pojetím České mluvnice a Novočeské skladby: určujme jako přívlastek neshodný substantivum (zde chlapců, knih) formálně řízené výrazem s číselnou platností (zde málo, mnoho…).
4) Větněčlenskou platnost neurčitých číslovek navrhujeme tedy určit takto:
a) Šli mnoho mil. – Mnoho je PUZ, a to míry; mil je Pkn (přívlastek neshodný).
b) Šli mnoho hodin. – Mnoho je PUZ, a to míry; hodin je Pkn.
Pozn.: Zde bychom jistě přivítali názor syntaktiků, jak řešit fakt, že celé spojení mnoho mil má charakter PU místa (jak daleko šli?), zatímco mnoho hodin PU času (jak dlouho šli?). V dostupných příručkách jsem odpověď nenalezl.
c) Viděli mnoho nepravostí. – Mnoho je Pt (předmět – srov. substituci viděli řadu nepravostí); nepravostí je Pkn.
d) Dospěli jen k málu řešení; Vystačili si s málem pomůcek. –  Málu je Pt (nikoli PU místa: nejde tu o směřování ke konkrétnímu místu), řešení je Pkn; málem je Pt, pomůcek je Pkn.
e) Přispěli k mnoha úspěchům; Řešili úlohu mnoha cestami. –  Mnoha je v obou případech Pks (přívlastek shodný), úspěchům je Pt; cestami je PU způsobu, a to vlastního způsobu.
(Pro gymnázia: příslovečná určení způsobu dělíme na PUZ vlastního způsobu, PUZ míry, PUZ prostředku a PUZ zřetele.)
f) Dospěli jen k málo řešením; Vystačili si s málo pomůckami. – Sporný jev. Můj názor: Málo je (vyjma 2. pád) nesklonná číslovka. To ovšem neznamená, že základní tvar nemůže vyjadřovat jiné pády než přímé – srov. vzor „stavení“. Navíc: použijeme-li analogii s neurčitou číslovkou mnoho, která zde koncovku má (Dospěli k mnoha řešením; Nevystačili si ani s mnoha pomůckami), lze snad určit výraz málo v obou příkladech pod f) jako Pks; řešením je Pt.

S ohledem na zmíněnou komplikovanost dotazovaného jevu učitelé jistě uvítají, když se k němu vyjádří specialisté-syntaktikové. Učitelé by zejména ocenili, kdyby v nějaké příručce nebo samostatném článku vyšlo úplné paradigma (soubory všech akceptovatelných tvarů) spojení neurčitých číslovek se jménem.

Tento příspěvek do naší poradny ukazuje, jak složitá je naše mateřština a jak obtížné je didaktizovat některé jevy pro potřeby základních a středních škol. Doporučujeme vyučujícím češtiny, aby sdělili žákům vždy jen jednu z možných tvarových variant, tu nejobvyklejší. Syntaktický rozbor tohoto jevu nechme až budoucím bohemistům na vysokých školách – tam by se tato látka vyučovat měla. Slušelo by se též zabývat se jí podrobněji v našich mluvnických příručkách. Konzultoval jsem ji s několika bohemisty a popravdě řečeno cítil jsem jistou nechuť pouštět se na tak tenký led…

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Kategorie: Články

7 komentářů.

  1. Dobrý den, prosím, jakými slovníku druhy jsou “málo” a “moc” ve větě:
    “Vzdělání moudrému ukazuje, jak toho málo ví, a hloupému dává iluzi, jak toho ví moc. (J.Tuwin) “
    Mnohokrát děkuji, B.Pavelková

    • Josef Soukal napsal:

      Z technických důvodů takto předávám odpověď Jiřího Kostečky:

      1. O jaké větné členy jde, plyne z článku i diskuse pod ním: “málo“ i „moc“ jsou příslovečná určení míry, závislá na slovesech „ví (1)“ a „ví (2).
      2. Pokud jde o slovní druhy, jde v obou případech o příslovce míry.
      Jiří Kostečka

  2. Jiří Kostečka napsal:

    Ad paní Jana Šindlerová:

    Máte pravdu a děkuji za upozornění. Ve spojení „k málu řešení“ je substantivum „řešení“ skutečně Pknesh; za přehlédnutí se velmi omlouvám.

    Situace u tohoto jevu je daleko komplikovanější, než by se mohlo zdát. Náš web a poradna jsou přitom primárně zaměřeny na problematiku vyučování češtiny na základních a středních školách, takže jistá didaktická zjednodušení složité teorie jsou někdy nevyhnutelná.

    Nicméně ještě jednou: došlo k chybě a napravím ji. Připravuji úpravu tohoto článku v příslušných pasážích; vyjde v nejbližších dnech.

  3. Jana Šindlerová napsal:

    Ohledně větněčlenské platnosti bych se k výrazu „mnoho“, po němž následuje genitiv, chovala jako k číslovkám 5 a výše. Tj. jde tu o rozpor formální a významové závislosti. Určovala bych vždy jako přívlastek s vysvětlením, že v nepřímých pádech má shodu. Genitivní počítané jméno bych pak určovala podle druhu závislosti na řídícím slově.

  4. Libor Cupal napsal:

    Grepl, Karlík: Skladba češtiny – pět chlapců, pět je PKS a chlapců je PO; analogicky k tři chlapci… To také dává smysl:-)

    • Jiří Kostečka napsal:

      K typu „pět chlapců“ existuje doslova obrovská odborná literatura a názory renomovaných lingvistů se liší. Se Šmilauerem jsem se ztotožnil hlavně díky jeho argumentu, že pojmeme-li „pět“ jako Pksh, nevysvětlíme rozdíl mezi „čtyři chlapci šli“ a „pět chlapců šlo“.
      Pojetí Grepla-Karlíka znám, volil jsem pojetí opačné. Nemohu se ztotožnit s tím, že Pks by se se svým substantivem neshodoval v pádu.

      Zkratku PO neznám.

      • Jana Šindlerová napsal:

        A jak se s tím tedy vyrovnáváte v případě výše uvedené věty „Dospěli k málu řešení“, kde málu (pro vás Pks) je dativ, zatímco řešení je genitiv plurálu? (Dativ to být nemůže, protože to by musel být singulár a takovou interpretaci si opravdu neumím představit…)

Zanechat odpověď na Jiří Kostečka