Dotaz:
Ve větě Na nádraží u vlaku na mě čekali rodiče určíme větný člen /u/ vlaku jako příslovečné určení místa (PUM), nebo jako přívlastek (Pk)? Případně je možná obojí varianta?
Paní K. C.

Odpověď ASČ:
Dotaz se dotýká zajímavého jevu – v řadě případů totiž rozhoduje o větněčlenské platnosti toho kterého výrazu slovosled. Například ve větě Lékař řekl pacientovi pravdu o jeho zdravotním stavu je podstatné jméno /o/ stavu přívlastkem (neshodným), neboť tvoří skladební dvojici s řídícím substantivem pravdu. Naopak při slovosledu Lékař řekl pacientovi o jeho zdravotním stavu pravdu je větný člen /o/ stavu předmětem.

V dotazované větě jde ovšem o jev jen zdánlivě podobný: ani při slovosledu Rodiče na mě čekali na nádraží u vlaku nelze spojit /na/ nádraží a /u/ vlaku do skladební dvojice typu „řídící substantivum – přívlastek na něm závislý“ (nelze se totiž rozumně zeptat „na jakém nádraží?“ a odpovědět „na nádraží u vlaku“ ). Jak v této větě, tak ve větě dotazované je proto /u/ vlaku příslovečné určení místa.
Dodám především pro gymnaziální učitele, že v uvažované větě Rodiče na mě čekali na nádraží u vlaku je i substantivum /na/ nádraží příslovečným určením místa. Nabízí se však zajímavá otázka: existuje mezi větnými členy /na/ nádraží a /u/ vlaku ve splývavém spojení jakýkoli jiný významový skladební vztah než přívlastkový? Ano, existuje: podle syntaktických příruček jde buď o příslovečné určování, determinaci (pak by šlo o skladební dvojici), nebo o přistavování, apozici (pak by šlo o skladební skupinu).

Poněkud jiná situace by však nastala při slovosledu Rodiče na mě čekali u vlaku na nádraží – i proto jsme konstatovali, že dotaz se slovosledu dotýká. Teoreticky by se totiž mohlo jednat o zdůraznění toho, že jde o vlak na nádraží, nikoli třebas o vlak na slepé koleji. A v takovém případě dostaneme na otázku „u jakého vlaku?“ smysluplnou odpověď „u vlaku na nádraží“. Zde bych tedy – pokud bychom se nemohli opřít o širší kontext – připustil pro výraz /na/ nádraží obě možnosti větněčlenské platnosti: jak příslovečné určení místa, tak přívlastek neshodný, závisející na substantivu /u/ vlaku.

Na závěr podotknu, že podobné jevy nemají sice z hlediska dnes tolik poptávané „využitelnosti v praxi“ žádný přímý význam, ale přesto by je češtináři měli do školní výuky mluvnice pravidelně zařazovat: jsou totiž neobyčejně cenným materiálem pro budování analytického (a vůbec abstraktního) myšlení. A to už je dovednost, kterou v mimoškolní praxi využijí všichni žáci.

PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ

Zanechat odpověď