Slovník války je antologie drobných příběhů vzniknuvších na základě monologů, jež byly zaznamenány v čase války na Ukrajině. Sestavuje ji Ostap Slyvynsky, ukrajinský básník, překladatel, literární kritik a viceprezident PEN klubu na Ukrajině. Uvádíme tři ukázky (v českém překladu), dále autorovo úvodní slovo a odkaz na rozhovor s ním.

Slovník války:

LÁSKA

(Beata, Dorohusk, Polsko)

„Pracuji ve škole. Jsem vdaná, ale uvnitř jsem cítila velikou prázdnotu. Když vás napadlo Rusko, vzala jsem si na několik dní volno a odjela na hranice. Vařím lidem čaj, kakao, krmím je polévkou. První den jsem se seznámila s Ljubov. V ukrajinštině její jméno znamená „láska“. Mimochodem je krásné, že máte ve svém jazyce takové jméno. V polštině jméno „Miłość“ neexistuje. A tak přišla Ljubov, vystoupila sama z maršrutky a rozplakala se. Přistoupila jsem k ní a prostě ji pevně objala. Stály jsme tak asi deset minut. Obě jsme mlčky plakaly. Pak jsem jí udělala balíček s jídlem a ona jela dál.“

SNY

(Maryna, Charkov)

„Dřív jsem si ráda nastavovala budík o něco dřív, než bylo třeba. Probudíš se a vidíš, že si můžeš ještě půl hodinky pospat – taková rozkoš. A teď nemůžu spát vůbec. Nebojím se usnout, ale probudit se. Ten strach, že tě probudí ostřelování. Nesnáším teď sny, protože se po nich všechno vrací. Zvlášť když se mi zdá o domově. Ten dusivý pocit. Když se mi přece jen podaří usnout, snažím se spát tak krátce, aby se mi nestihlo nic zdát. Kdysi jsem snila o tom, že se naučím tančit, pak řídit auto. Nestihla jsem ani jedno, ani druhé. A teď se budu muset naučit spát.“ (smích)

SPRCHA

(Oleksandr, Buča)

„Nedoporučuju se sprchovat při těžkém ostřelování. Vytratí se z toho všechna radost. Neustále ve vás hlodá myšlenka: jestli mě teď dostanou, tak se stanu obětí války s namydleným holým zadkem.“

Český překlad Barbora Vrbová, Miroslav Pošta, Taras Malkovyč a Vojtěch Ulrich

Antologie se zatím šíří prostřednictvím Facebooku, přebíráme ji ze stránky překladatele Viktor Janiše.

Autorův úvod:

Polský básník Czesław Miłosz napsal v roce 1943 ve Varšavě okupované nacisty cyklus básní nazvaný „Svět: prosté básně“.

Většina z nich je interpretací jednoduchých slov: Strach, Láska, Naděje, Branka, Veranda, Cesta apod. Válka totiž význam slov mění. Některé významy se tupí a je třeba je brousit jako nůž kamenem. Některé jsou naopak tak ostré, že se na ně nedá dívat. Některá slova úplně odumírají a opadávají. Některá se vynořují odkudsi z minulosti a znovu začínají něco označovat, stávají se důležitými.

Pokusím se sestavit podobný slovník války. Nebudou to však básně či texty, které bych psal já. Budou to fragmenty cizích monologů, které jsem vyslechl a pravděpodobně ještě vyslechnu během těchto těžkých dnů. Možná jen budou lehce upravené. A některé budou přeložené z ruštiny.

Na lvovském nádraží, přes které se ve válečných dnech valí z východu na západ vlny nucených přistěhovalců, v provizorních přístřešcích, dokonce přímo na ulici, u stánků s kávou lidé vyprávějí. Někdy začnou vyprávět sami od sebe, jindy je stačí jemně pobídnout, zeptat se a vzápětí se strhne vlna, která se dá těžko zastavit.

Některé z těchto příběhů jsem nezapsal já, ale mí spoluautoři a spoluautorky, také účastníci a svědci této války. Jsou to jejich osobní vyprávění i příběhy zaslechnuté od jiných lidí. Prozatím jsou mými spoluautory Anna Procuková, Jevhen Klimakin, Oksana Kurylová a Dmytro Tkačuk.

Dejme se tedy do toho.

Rozhovor s Ostapem Slyvynským

Kategorie: Literatura

Zanechat odpověď