I Abendschatten – Večerní stíny
Bylo dost pozdě, květen zrovna
začínal, lásku připomněla
hrdlička, která se ozvala
z borovic – hlas se nesl z okna.
Člověk měl pocit, že i mech tam
šeptá o lásce. Kvet strom bíle
a v růži slavík provinile
do srdce trn si bodl zdeptán.
Jezero ztichlo, stíny v keřích,
vytvářela se temná kola,
břeh je až svíral, rubáš mola…
Celý text viz revue Souvislosti, č. 4/2019. Zde též rozhovor s autorem.
Kategorie: Koupil Ondřej, Mácha Karel Hynek
